Elfí kouzelník

Každý den u sebe mám foťák. Všude a vždy jsem připraven sejmout obrázek prakticky čehokoli kolem mě (nudících se lidí v metru nevyjímaje). Já vím, že tím ostatním lezu na nervy, ale pravdou je, že většinou na těch fotkách chce být každý (například typická reakce: "Ne, NEE, nefoť mě! Ukaž, jak tam vypadám... no to je hrůza! To musíš okamžitě smazat a večer tu fotku pošli...")

No ale tentokrát jsem foťák neměl, zapomněl jsem si ho v autě, a tak je jasné, že jsem potkával samé úžasné věci, jaké se forografům-smolařům vyhýbají. Nejlepší byl jeden chlápek v menze Opletalova. Husté blond vlasy na ramena, vysoký, oblečení tak z fith-handu a na ramenou - nejúžasnější mourovatá kočička, jakou jsem v centru Prahy kdy viděl. Místy měla zlatou barvu a očičkama důvěřivě blýskala po okolí, s vědomím, že má toho nejlepšího ochránce ze všech. To byl rozhodně logický závěr - široko daleko žádná další čtyřnohá kočka nikomu na ramenou neseděla. Když jsem hrál někdy před šesti lety dračí doupě, měl jsem jako elf kouzelník černou kouzelnickou kočku (uměla tuším jenom sesílat zelené blesky a trochu kouzlit). Pán jeskyně tvrdil, že mi sedí na rameni, což jsem si nedokázal představit. Dneska jsem takového kouzelníka potkal.

Elf (teda kluk) kolem pětadvaceti mezitím dojedl polévku a začal krájet vepřové na malé kousky. Vidličkou si shrnul směs na dlaň a dal svojí chráněnkyni najíst. Celou dobu se chovali oba naprosto přirozeně, i když micinka bumbala hnusně sladký čaj ze skleničky. Pak se protáhla a nebýt toho, že se její páníček, trochu divně přihrbený, vydal na cestu domů, nejdpíš by mu tam usnula. Takhle jen naposledy mrkla po jídelně, pohodlně se na hrbu uvelebila a vyšli do uspěchaného pražského odpoledne.

Zaslechl jsem, jak si povídají, ale nerozuměl jsem. Seděl jsem jen jeden stůl od tohoto nerozlučného páru a tak mi nemohly ujít rozpačité pohledy ostatních strávníků. Jedna kuchařka to šla hlásit vedoucí, ale ta prohlásila, že je to "pěkná kočička a jen si tam tak klidně sedí". Když jste dostatečně divní a suverénní k tomu, nikdo ani necekne. Ostatně číča se taky už nejspíš smířila s tím, že ostatní lidé kolem ní jsou pořádně ujetí - svoje domácí mazlíčky nechávají doma, místo aby si je posadili na ramena a vzali do světa.

Tak si dejte pozor na zelené blesky....