Náhodný kolemjdoucí - část 1. (a taky CAE - část 1.)

"Chlape, nemáš drobáky? Slečno, nemáte, jen pár korunek..."
"Sorry, ale prachy nemám. Můžu vám dát svač..."
Jasně, vždyť svačinu nemám. Jsem možná švorcovnější, než vy. Jediný, co mi zůstalo na zbytek dne, je sedmdesátikorunová stravenka, nedělitelná, nesměnitelná.
"Hele, tak jestli chcete, můžem něco nakoupit."

Otrhaná skupinka dvou mladíků a jedné starší slečny dlouho neváhá. Jako by to pro ně bylo něco samozřejmého. Jeden z nich jim mávne na pozdrav a připojí se ke ná. Jdeme do tesca, ráje nízkých cen v centru města, Můstku to máme kousek. Kamarádka, kterou jsem po asi roce potkal, usoudí, že jsem se zbláznil a před obchodním domem mě chvatně opouští. A já, s asi čtyřiadvacetletým týpkem v černé kšiltovce, černé bundě, černých kalhotech a sem tam nějakým řetězem, přemýšlím, co mě to zase napadlo. "Asi pudem dolu, né?" Jasně, má pravdu.

Cestou cítím nutnost vysvětlit, jak se věci mají. Že mám jenom tu jednu stravenku a tak si z toho koupíme oběd já i clá jejich skupina. Takže naším cílem je levné pečivo a něco k tomu. Souhlas. A ještě něco mi vadí...
"Jo jinak, já jsem Pavel."
"Mě všude říkaj Panky," podá mi ruku Panky.
"Docela trefný," uznale poznamenám při pohledu na jeho hadry a přemýšlím, kdy budu mít příležitost si ruku umýt. On ji totiž už asi dlouho neměl. Ale i když by to mohlo vypadat jinak, z mojí strany předsudky spíš mizejí. Z jeho možná taky.

A teď dost reportážího stylu - stejně mi to moc nejde... Od Pankyho jsem se ve frontě v Tescu dozvěděl o squatech víc, než jsem nastudoval při práci na "The reassessment of the alternative press". Je to zvláštní komunita lidí, kteří si hodně problémů vyřeší sami, něco přehrají na "bohatší společnost" a ten zbytek utopí v alkoholu. "Všechno, co vybereme, dáváme do banku. Napřed žerou psi, pak ženský a za zbytek se jde koupit chlast. A každej den vyžebráme něco navíc, to je taková záchrana. Aby byl nějakej chlast na ráno." Naopak drogy se rozhodli netolerovat, rozbíjí to partu. Když jsem zmínil, že jsme trochu spolupracovali s Teen Challenge, ožil. "Jó, to jsou v pohodě týpci. K nim jsem chodil v Plzni na polívku. Najíme, pokecáme, víš co, není problém." Překvapilo ho, když jsem mu řekl o vlastních zkušenostech většiny lidí z týmu TCh s drogami. "To je síla, hele!" To je.

A taky Panky mi moha příklady dokládá, že ve squatu a na ulici nejsou jen "ztracené existence". "Máme tam šéfa oddělení, pár z banky... Já? Já jsem vyučenej kuchař-číník... Ale jó. Měl jsem flek, asi rok, no pak jsem se kvůli přítelkyni odstěhoval, byla na drogách a vyrazila mě. Dost nás je na ulici kůli ženskej. To je nejhorší, ženský leda tak vošustit a pryč! Dost lidí taky spadlo do drog a přišlo vo všechno. Ale dá se to, víšcomyslim. Když je chlast, sluníčko, tak je to vo pohodě." Horší, než vztahy uvnitř komunity, jsou podle Pankyho vztahy společnosti k nim. "Ty pohledy přímo cejtíš, pohrdavý..." Byla to pravda. Stačilo, že jsem se s ním bavil, a cítil jsem je na sobě i já.
9.6. 2005, 13:30, Národní třída, Praha
(pokračování příště)

Teď k Certificate in Advanced English. Všem moc děkuju, že jste mi drželi palce a mysleli na mě. Snad to k něčemu bude, ale už teď vím o několika chybách, které mě budou stát pár procent: open-minded - bacha na pomlčku, pictures - bacha na porotce (strhávájí body za překročení času, aniž by cokoli řekli). Zbytek mě čeká ve středu 15. , no a potom už mám skoro volno, jenom obchodní právo, ekonomie a možná ještě něco. Dvojboj jsem napsal o bod na dvojku, takže i tady musím poděkovat za vaše modlitby.
Teď se jdu učit ekonomii a psát motivační dopis, abych někoho v Británii přesvědčil, že jsem pro výchovu dětí na táboře ten pravý strejda. Jo a koťátko roste, už má jméno - Ťulík . A mám vyřídit, že mňaaauuu!