Náhodný kolemjdoucí - část 2. (+CAE - část 2.)

(pokračování z minula)
To už stojíme u pokladny, je tu docela fronta. Nemůžu si nevšimnout pohledů spolunakupujících, upřených na Pankyho ohoz. „Nevim, no, je to dost v pohodě, tady v Praze, když je léto. Spát se dá, a hlavně my spíme až tak ňák ve dne... Nechtěl sis koupit ty žvejkačky?“ Jasně, akorát se to hodí, zaplatím stravenkou a vejdeme se do tolerance. Z celého nákupu si kromě orbitek beru jeden rohlík. „Nechceš k tomu taveňák?“ Ani ne...

„Já sem ze Sokolova, sem jsem přijel teď, předevčírem. Zatím dobrý. Teď přes sezónu sem si chtěl někde na Šumavě nebo tak najít flek, ale takhle mě nikdo neveme,“ mávne směrem k ošuntělé kšiltovce, pod kterou vykukují chuchvalce vlasů. „A navíc jsem na to nějak zapomněl, když chlastáš, nevnímáš čas, víš co. No třeba si ještě něco najdu.“ Přesunujeme se na Můstek, já na metro, Panky na sraz se zbytkem „operativní skupiny“.

„Ten chleba se bude hodit, to nám chvíli vystačí.“ Jinak je náplň dne neurčitá. Chodit po městě, vyžebrat na večer a taky do zásoby. Na moji poznámku o nezávislosti se uchechtne. „No jasně, tak ti to možná přijde. Jenže squater je taky závislej, asi víc, než si to můžeš představit. Jak, v čem? No to je těžký ti to vysvětlit... prostě nemáš kam jít, když se něco stane. Ale ne, nemocnej, to je v pohodě, to se vychlastá – ale nemáš odvolání, zázemí. Nebo třeba když je holka těhotná, ne? Prekérka. No a zima, to je dost hrozný! To se většina z nás nechá sbalit... No třeba na nepříčetnost do blázince, nebo i do chládku. Teplý jídlo, pořád lepší, než skončit venku...“

Panky se odděluje a přeje mi, ať mi dobře dopadnou zkoušky. Co mu mám popřát já? Hodně štěstí - nenápadité, univerzální, ale vždycky potřeba...

Celý článek najdete tady: Denní chleba squattera

Certificate in Advanced English je za mnou, výsledky budu mít až v srpnu, ale už teď je mi jasné, že nemůžu čekat žádné excelentní výsledky. Sice jsem si zázrakem vzpomněl na slova jako fortnight, poverty, inconvenience, redundancy nebo conduct a survey, zato slova jako deadline, soccer apod. jakoby pro můj mozek neexistovala. Měl bych se naučit lépe anglicky psát, a taky slovní zásoba bude chtít ještě pár desítek let pilovat :)

Pozoruju u sebe nezdravé znaky závislosti na počítači. Jedné kamarádce (od nás z vesnice :) jsem něco ukazovat na počítači, když jsme po půlnoci čekali na autobus. "Díky, žes mi ukázal svůj svět" nebo tak nějak to řekla... Tak to bych nerad, kdyby to takhle vážně bylo. Ne že by mi byl internet malý, nebo že bych dělal na netu úplné blbosti, ale asi by to nemělo moc ovlivňovat vztahy s ostatníma lidma. Proto mám pořád radši rozhovor než chat. Problém je, že lidi se se mnou podle všeho radši baví na chatu :) Ale ne že bych to nechápal...

Školní rok končí, nějak to uteklo hrozně rychle, skoro nic si z druhého semestu nepamatuju. Nebo spíš jednotlivé bloky skvělých nebo zajímavých událostí, ale ne nějaký plynulý běh času. Možná to bude tím, že je všechno rozkouskováno do různých deadlinů a ty, navzájem nesouvisejíce, rvou realitu na kousíčky. A nebo jsem jenom přetaženej?

Příští příspěvek do blogu bude dávat smysl, slibuju!