Nekonečné možnosti lidstva? Zase?

"Možnosti lidského rodu jsou nekonečné. V roce 3000 budeme obývat oceány i oblohu, osídlíme planety, ovládneme rostlinou říši, nebudou existovat odlišná pohlaví, člověk se stane pánem svého vývoje, bude určovat genetické vlastnosti svých dětí, zastaví biologické hodiny a stane se nesmrtelným..." Ne, není to úryvek z laciného sci-fi, ale z dokumentu (určitě pěkně nákladného) z produkce BBC a Duracell jménem Cesty vědy a techniky - Na prahu nesmrtelnosti. Pořad běžel hned po rozboru útoku SAS na íránské velvyslanectví a tak jsem se zadíval. To nebylo nic těžkého, co musím autorům dokumentu přiznat, bylo neobyčejně živé, různorodé a působivé grafické ztvárnění. Zrychlené záběry rozpukajících květů, západ slunce, africké pláně, záběry z vrcholového sportu, vesmíru, podmořský svět, bouřka, populrně-vědecké 3D simulace... Ale ten komentář?

Něco tak sobecky lidského jsem už dlouho neslyšel. Celý ten dokument, když o tom tak přemýšlím, mohla být reklama na lidstvo. Klamavá reklama na lidstvo. Fakt, docela mě to nadzvedlo. V žurnalistice se tomu, když obraz ukazuje něco jiného než sděluje zvukový komentář, říká šum. Tady to šumělo prakticky nepřetržitě. Ke krásám přírody znělo, jak lidstvo překonalo všechny překážky, které jej spoutávaly s přírodou. Při pohledu na africké kmeny nás důvěryhodný ženský hlas s klidem informoval, že něco tak primitivního nás už dneska nečeká, protože dokážeme uživit celou planetu (jděte jim to říct). "Evoluce vymyslela člověka, který se postavil nad evoluci" byla vážně věta, kterou po sobě asi někdo nepřečetl. A hlavně mě mrzelo, že tak egocentrický pohled tam byl představen jako vědecký, majoritní a objektivně správný. Poručíme větru, dešti. Zase?

To byl ovšem celkový dojem. V jednotlivostech to byl dokument plný zajímavostí, krásných záběrů a fascinujících poznatků. Jen ten sobecký, namyšlený rámec, na který to bylo všechno naslepováno (od slova slepit nebo naslepo, vyberte si), mě utvrzoval v tom, že toto chápání světa je nebezpečné. Není tak dávno, kdy bych z něho byl nadšený (konkrétně je to 5 let, to jak jsem četl Město a hvězdy od A. C. Clarka). Jenže zvažte si to sami - jakou technologii potřebuje člověk k tomu, aby byl šťastný? Jaký průměrný věk bude potřeba k tomu, aby lidé byli spokojení? Kolikanásobná expanze ekonomiky je dostatečná?

Mám moc rád písničku Blowin' in the wind od Boba Dylana.

How many roads must a man walk down
Before you call him a man?
Yes, 'n' how many seas must a white dove sail
Before she sleeps in the sand?
Yes, 'n' how many times must the cannon balls fly
Before they're forever banned?
The answer, my friend, is blowin' in the wind,
The answer is blowin' in the wind.

How many times must a man look up
Before he can see the sky?
Yes, 'n' how many ears must one man have
Before he can hear people cry?
Yes, 'n' how many deaths will it take till he knows
That too many people have died?
The answer, my friend, is blowin' in the wind,
The answer is blowin' in the wind.

How many years can a mountain exist
Before it's washed to the sea?
Yes, 'n' how many years can some people exist
Before they're allowed to be free?
Yes, 'n' how many times can a man turn his head,
Pretending he just doesn't see?
The answer, my friend, is blowin' in the wind,
The answer is blowin' in the wind.

Odpovědi jsou zkrátka všude kolem nás. Otázky taky. I v nás, koneckonců, nebo ne? A myslím, že hledání odpovědí je... je prostě důležité, obohacující. Ale lidstvo zahleděné samo do sebe, do svých úspěchů, to se mi nějak nelíbí. Co vám?

"Two things are infinite: the universe and human stupidity; and I'm not sure about the universe."

Albert Einstein

"Dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. A u toho vesmíru si nejsem jistý."