World Press Photo 05
Varování: objektivní článek(=nuda) s kratičkým dodatkem.
Napjatá situace v Iráku, následky zemětřesení v jihovýchodní Asii, tragédie v Beslanu, pracovní podmínky v Číně – to jsou témata dominující letošní výstavě World Press Photo. V Praze jsou vítězné snímky z roku 2004 k vidění již tradičně v Karolinu Univerzity Karlovy.
Návštěvníkům se v historických prostorách nabízí desítky fotografií doplněné dvojjazyčnými popisky, které informují o kategorii, získané ceně a pomohou osvětlit historii snímku. Nutno říci, že celkový dojem ze snímků je poměrně ponurý – rok 2004 byl bohužel bohatý na tragédie a tuto skutečnost nejprestižnější výstava žurnalistických a dokumentárních fotografií věrně odráží. Emocionálně působivé jsou také krátké série ze života uprchlíků, chudinských čtvrtí a utlačovaných menšin. Velký prostor byl na letošní výstavě pochopitelně věnován beslanské tragédii a podobně jako loni také válce v Iráku – záběry ukazují jak utrpení obyčejných Iráčanů, tak úmrtí a zranění na straně americké armády.
Jako vítěznou fotografii roku 2004 určila porota snímek indického fotografa Arko Datta, který po úderu tsunami zachytil svým fotoaparátem ženu truchlící nad ztrátou utonulého příbuzného. Z jiného úhlu se přírodními katastrofami zabývá vítězná série snímků v kategorii Příroda – Carsten Peter se vydal s odvážnými meteorology na lov tornád. Kategorii Každodenní život vyhrál dánský fotograf Jan Grarup, upozorňuje na problémy romské menšiny na Slovensku.
Italský fotograf Alessandro Digaetano vyhrál letošní „Cenu města Prahy“, podařilo se mu zachytit ústup malých obytných domů na úkor rapidně rostoucích mrakodrapů v čínské Šanghaji. „Když pozoruji rozvoj této obrovské a magické země, cítím cosi výjimečného.“ Na snímcích vidíme ruiny cihlových obydlí a osvětlené moderní budovy v pozadí, sledujeme osudy lidí, kteří přišli o domov, i těch, kteří se odmítají vystěhovat.
Výstava naštěstí nabízí také odreagování – vděčí za to především kategorii Příroda a Sport. Zvláště snímky z paralympijských her v Athénách zdůrazňují odhodlání a vytrvalost, Daniel Silva Yoshisato zase fotil ženský fotbalový tým ve vysokohorské perské vesničce.
Letošního ročníku se zúčastnilo 4 266 profesionálních fotografů ze 123 zemí světa. Porota vybírala z více než 600 tisíc snímků a ocenila 32 autorů z 24 zemí světa.
Jsem teď trochu v presu (v pressu), takže nestíhám napsat víc. Výstavu doporučuju, je to docela silný zážitek a drsná sonda do života na naší planetě. Nečekejte umění ani pobavení, pseudoemoce ani laciné televizní zpravodajství. Ty fotky jsou touching. Když se necháte...
Napjatá situace v Iráku, následky zemětřesení v jihovýchodní Asii, tragédie v Beslanu, pracovní podmínky v Číně – to jsou témata dominující letošní výstavě World Press Photo. V Praze jsou vítězné snímky z roku 2004 k vidění již tradičně v Karolinu Univerzity Karlovy.
Návštěvníkům se v historických prostorách nabízí desítky fotografií doplněné dvojjazyčnými popisky, které informují o kategorii, získané ceně a pomohou osvětlit historii snímku. Nutno říci, že celkový dojem ze snímků je poměrně ponurý – rok 2004 byl bohužel bohatý na tragédie a tuto skutečnost nejprestižnější výstava žurnalistických a dokumentárních fotografií věrně odráží. Emocionálně působivé jsou také krátké série ze života uprchlíků, chudinských čtvrtí a utlačovaných menšin. Velký prostor byl na letošní výstavě pochopitelně věnován beslanské tragédii a podobně jako loni také válce v Iráku – záběry ukazují jak utrpení obyčejných Iráčanů, tak úmrtí a zranění na straně americké armády.
Jako vítěznou fotografii roku 2004 určila porota snímek indického fotografa Arko Datta, který po úderu tsunami zachytil svým fotoaparátem ženu truchlící nad ztrátou utonulého příbuzného. Z jiného úhlu se přírodními katastrofami zabývá vítězná série snímků v kategorii Příroda – Carsten Peter se vydal s odvážnými meteorology na lov tornád. Kategorii Každodenní život vyhrál dánský fotograf Jan Grarup, upozorňuje na problémy romské menšiny na Slovensku.
Italský fotograf Alessandro Digaetano vyhrál letošní „Cenu města Prahy“, podařilo se mu zachytit ústup malých obytných domů na úkor rapidně rostoucích mrakodrapů v čínské Šanghaji. „Když pozoruji rozvoj této obrovské a magické země, cítím cosi výjimečného.“ Na snímcích vidíme ruiny cihlových obydlí a osvětlené moderní budovy v pozadí, sledujeme osudy lidí, kteří přišli o domov, i těch, kteří se odmítají vystěhovat.
Výstava naštěstí nabízí také odreagování – vděčí za to především kategorii Příroda a Sport. Zvláště snímky z paralympijských her v Athénách zdůrazňují odhodlání a vytrvalost, Daniel Silva Yoshisato zase fotil ženský fotbalový tým ve vysokohorské perské vesničce.
Letošního ročníku se zúčastnilo 4 266 profesionálních fotografů ze 123 zemí světa. Porota vybírala z více než 600 tisíc snímků a ocenila 32 autorů z 24 zemí světa.
Jsem teď trochu v presu (v pressu), takže nestíhám napsat víc. Výstavu doporučuju, je to docela silný zážitek a drsná sonda do života na naší planetě. Nečekejte umění ani pobavení, pseudoemoce ani laciné televizní zpravodajství. Ty fotky jsou touching. Když se necháte...



1 Comments:
Otazka: jak se pozna objektivni clanek?
By Picka, at říjen 05, 2005 2:38 odp.
Post a Comment
<< Home