Česká žurnalistika by měla trošku zblogovatět :)

Tento příspěvek je zároveň pokusem o splnění úkolu na předmět Žurnalistická tvorba III - Zamyšlení nad stavem české žurnalistiky.
Cílová skupina: čtenáři mého blogu zvyklí na neslouvislost mých textů a odbíhání od tématu :)

Když jsem si přečetl Čapkovu knížečku Jak se dělají noviny, nemohl jsem, než souhlasit, že se jedná o malý zázrak. Vždyť bez ohledu na mnohočetné problémy, stres, nedostatek materiálů a lidí a to všechno... každý den vyjdou noviny. A jsou plné zpráv. A v tu chvíli, kdy se čtenáři začítají do prvních stránek, někde už se schází redaktoři do práce a pracují na dalších. Píšou nezačínající a nekonečné texty, které jsou jeden den novinami, druhý den odpadem a za pár let historií.

Jenže tenhle zázrak má i svoje odvrácené stránky. Předně je to asi právě ten stres, to, že noviny zkrátka musejí vyjít za každou cenu. Co když zrovna na ten správný rozhovor bylo třeba počkat do zítřka? Co když odborník na danou problematiku není k dispozici? Tak to někdo do háje napište! Hlavně rychle.

Václav Moravec nám v prvním semestru líčil, jak to vypadá v některých britských denících. Dva novináři mají za úkol zpracovat dané téma. Rozjedou svůj vlastní výzkum, seženou několik expertů, v klidu s nimi udělají rozhovor, zváží, kterým směrem se dát. Proč ne, vždyť na to mají čtrnáct dnů! Výsledkem je kvalitní studie té které problematiky. Takový článek považuji spíše za knížku, něco, co má déletrvající hodnotu a rád se k tomu později vracím. Jenže Česko je malá země, kopeme tu přinejlepším druhou žurnalistickou ligu. Nikdy tu nebude takový dav čtenářstva, aby si noviny mohly dovolit platit redaktory za kvalitní dlouhodobý výzkum. Každý musí psát psát psát, aby mohly noviny druhý den zázračně vyjít.

Ale popravdě, nejsem zas tak pesimistický. Doufám, že se najde vždycky místo pro samostatně uvažující novináře, kteří kromě svých povinností budou cítit i zodpovědnost ke svým čtenářům. A než něco napíšou, zváží to, ověří, prozkoumají a dokážou to vtipně podat. A navíc – vždyť jsou tu blogy. Novinářem můžete být i vy! Takže místo naříkání si sestavte svůj vlastní etický kodex bloggera (toto je jen můj návrh, uvítám vaše vylepšení):

1. Budu psát pouze o tom, co mě baví a o čem si myslím, že by to mohlo zajímat i nějaké další lidi


2. Budu si cenit svých čtenářů a jejich názoru, jakož i kolegů bloggerů


3. Ale především, bude mě to bavit a budu si to užívat

Kdyby měl takovýhle nebo podobný etický kodex každý novinář, byly by možná noviny o hodně tenčí, ale zase by možná přibylo vtipně píšících lidí a pozitivního přístupu. Žurnalistika je vážná věc, ale lidi jsou za vším. Možná by se pak tedy našlo i více lidí, kteří by četli novinky, tak, pro radost.

Související článek: What Journalists can learn from Bloggers na Poynter