Brusel - day 2

„Do you have some map of this place?“
„Yes, one euro, please...“
„Well, we don’t need the whole book, can we just get this map?“
„Sure,
as you wish...“, said the man in info-kiosk in Bruggs, and without smile or
hesitation he handed us the scissors.

Tak to je zatím asi nejvtipnější zážitek tady z Belgie. Naprosto nečekaný, a my jsme samozřejmě nevyužili lákavé nabídky zničit draze koupenou mapu plnou zajímavých informací o městě Bruggy, které mi přišlo jako koncentrát belgických památek. Což mi samozřejmě jakožto belhajícímu fotografovi docela vyhovovalo.

Další výrazná překvapení se tu už nekonaly, všechny památky byly upravené, čisté, město jako ze škatulky a já se dvěma foťáky připomínal přeoperovaného Japonce. Až pozdě jsem si uvědomil, že v Canonu mám černobílý film, takže některé hříčky s odrazy barev podzimu od hladiny nebudou možná na zvětšených klasických fotografiích až tak působivé.

Při focení pohyblivých objektů (kachny, rackové, lodě…) jsem si uvědomil, v čem je také zajímavé, krásné a obtížné fotografování. Ti, kdo mě znají, asi poznají, že do téhle skládačky teď zamíchám i pár dílků z rozhodovací vědy a mnoha dalších oblastí:

Když fotograf sleduje, řekněme, plující loď, která se přibližuje, tak se může zdát, že čím déle počká, tím lépe. Čím blíž loďka připluje, tím lepší a podrobnější fotka z toho bude. Jenže... Jenže je tu nebezpečí toho, že se záběr změní. Že mi před objektiv vejde nějaký ohleduplný chodec, který se též rozhodne fotografovat. Slunce zajde za mrak. Dostane se do záběru sloup. Loď se jinak natočí... Je spoustu věcí, které skrze svůj omezený pohled objektivem nestíhám sledovat a tak nevím, kdy se něco takového stane. Napjatě sleduji loď, s prstem připraveným na spoušti, neustále kopíruji svým foťákem pohyb lodi, mimoděk kontroluji rohy hledáčku, jestli mi tam nevlezl nějaký rušivý prvek. A vím, že mám pravděpodobně jen jeden pokus. Když cvaknu moc brzo, uvidím, jak loď připlouvá do mnohem parádnější a fotogeničtější polohy, a já tam budu stát, budu vědět, o co jsem přišel, a nevyfotím nic. Když to ale „přečekám“, snímek nebude žádný, případně narušený něčím, co tam nepatří.

A někde mezi tím je přesně ten okamžik, ze kterého vznikne krásná fotka...

Tak, jako jsem v téhle úvaze použil více různých dílků, tak i tahle úvaha v nějakém směru platí i jinde. Myslím, že každý si pod tím něco vybaví, co jemu osobně něco řekne. Mě až překvapilo, kolik úplně odlišných nátěrů může tohle celkem obyčejné zamyšlení mít. Snad se bude líbit i vám.

Teď mám možnost chodit dva dny sám po Bruselu, tak mi držte palce, ať se neztratím v evropském systému metra. Víte, že jsou tu třeba stanice, kde se z metra na tramvaj přestupuje směrem dolů?