Fenomenální svět

Nevím, jestli vám ten nadpis napověděl, o čem tenhle článek bude. Já jsem byl ale docela nadšen, když jsem na tohle sousloví při četbě Základů psychologie narazil. Konečně dokážu pojmenovat to, co jsem se vždycky snažil popsat jako "můj soukromý svět idejí" nebo "operační paměť".

Každý z nás žijeme ve světě, který nás přesahuje. Nevíme, co se právě děje v Číně, my dokonce ani nevíme, co se děje ve vedlejší místnosti. Nevíme často nejzákladnější věci ani o lidech pro nás nejdůležitějších. A taky o sobě toho hodně nevíme. Je jasné, že z toho, co nevíme, toho pro naši psychiku moc neuklohníme. Protože náš mozek i smysly mají omezenou kapacitu, ukládáme si do paměti jenom to, co považujeme za důležité, hodné naší pozornosti, relevantní pro naše rozhodování.

A tím konstruujeme v naší hlavě, našem vědomí, svůj vlastní svět. Svět, ve kterém je Čína jen velkou zemí plnou cizích lidí, vedlejší místnost tam vypadá tak, jako když jsme ji naposledy viděli a lidé, na kterých nám záleží, jsou v našem odrazu světa takoví, jaké je známe. Tohle je ten fenomenální svět. Náš obraz světa, a vlastně, když si z Matrixu a Berkeleyho vypůjčíme několik myšlenek o pojmu realita, je pro nás ten fenomenální svět mnohem skutečnější, než ten obecný, skutečný svět. Vždyť teď například nevidíte svého učitele matematiky ze základní školy, ale to neznamená, že ve vašem fenomenálním světě neextistuje. Naopak, protože jeho obraz je neaktualizovaný, bude tam naopak mladší, než je nyní ve skutečnosti.

Jak to, že to může vůbec fungovat? Není to celé na hlavu? Myslím, že by bylo, nebýt toho, že se upíráním naší pozornosti tak nějak automaticky snažíme udržovat svůj fenomenální svět co nejčerstvější. Pokud bychom to nedělali, žily by si postavy, které kdysi měly skutečný základ, svým vlastním životem, bylo by to jako psát v hlavě román o lidech, kteří mají reálnou předlohu, avšak odchlípli se od ní ve chvíli, kdy jsme se s nimi naposledy setkali. Obávám se, že moderní komunikační technologie kladou na naše fenomenální světy velkou zátěž, chrlí na nás neustále další a další zbrklé aktualizace a nechávají fantazii dotvářet zbytek.

Nesmíme taky zapomínat, že i v našem fenomenálním světě můžou být věci, o které by ten reálný svět neměl zůstat ochuzen. Hoďte to do reality, ať si to může někdo zkopírovat do svého vnitřního světa. Myslím, že se tomu odborně říká "rozhovor" :)