Prezidentské otázky, nová média a kotě rostou

Možná už jsem psal, že jsem se konečně osvobodil od televizní obrazovky, a to jednoduchým systémem: nedívám se na nic, co si nevyberu předem v programu. Pomocnou ruku mi podává Strážce vašeho klidu v Novém prostoru a hlavně to, že po dvou semestrech na IKSŽ mám silný pocit, že naprostá vetšina toho, co nám TV servíruje, je junk. No ale dneska jsem se koukal na Otázky ČT (Moravec už je pryč...teda na BBC).

Celé dnešní Otázky měly skoro jediné téma: Klaus. Prezident a Ústava ČR, Smlouva o Ústavě pro Evropu, Klausův projev, kde vyjádřil znepokojení nad nad neomezenou politickou mocí bez voličského mandátu (média pojala jako prezident vs. neziskovky, dokážu si představit, jak to vzniklo:). O evrospkoústavní debatě řeknu toto: ten dokument je opravdu splácanina, ve které se bez vejšky nedá vyznat, na ústavu opravdu zbytečně obsáhlé, mj. i určující politický směr, a to tam asi nepatří. Zaorálek (pletu si ho s Paroubkem, zemědělství holt moc nerozumim :) vyzval k diskusi, ale diskutovat, když se na obou stranách vyhrožuje, to už je skoro pozdě. Počkáme si, jak to dopadne ve Francii, předpovídám NE, ale spíš proto, že by mě zajímalo, co pak bude. Zahradil se údajně při interpelaci v EP dozvěděl, že když Francouzi odmítnou, současný návrh padá. Klaus má každopádně publicitu zaručenu, u nás i v zahraničí, bylo by naivní předpokládat, že to nezamýšlel :)

Debata o neziskovkách nebyla moc zajímavá, prezidenovo stanovisko přišel hájit Ladislav Jakl, poměrně schopný řečník, který bez větších problémů přediskutoval starší a nervózní socioložku (věřím, že by měla co říct, ale ne na tyhle moderátorovy otázky). Nicméně k neziskovým organizacím se chci ještě někdy vrátit, podle mě jsou důležitým prvkem nejen demokracie, ale i normálního mezilidského společenství, no a znáte mě, taky se starají o agenda setting a podporu alternativ...

Ještě k té ústavě: místo věnování jsem v jedné knize našel tento nápis (knihu jsem už nenašel, takže parafrázuji, nicméně údaje jsem ověřil):

Desatero Božích přikázání (Exodus 20:2 -1 7 Ekum) má 243 slov. Dílčí nařízení EU o dovozu karamelových bonbónů má 25911 slov.

Teď k těm médiím: fejeton na BBC si vzal ve čtvrtek na starost Miroslav Petříček (filosof) a zamyslel se nad novými médii a jejich roli v umění , přijde mi to trefné, tak na to jenom odkážu, ani nekomentuju. Jen náhodou: neznáte někdo seriál počítačových animací, které svého času běžel na Max1 a Discovery Channel? Rád bych tyhle neuvěřitelné výtvory někde sehnal...

Koťátko mňouká, roste, bumbá koťátčí sunar a začíná mžourat po světě. Je odhodlané a zkoumá prostory mimo jeho pelíšek. A my doufáme, že mu najdeme pěkný nový domov. Máme na to osm týdnů. No koukněte na něj:

Spirit of the game - frisbee podruhé

"Pavle, jak jsi psal na blogu, o frisbee..." Okamžitě jsem zpozorněl, nestává se každý den, že by někdo reagoval na něco, co napíšu. Spolužák pokračoval: "Rozplýváš se nad tím, jak je frisbee bezkontaktní fair sport. Hokej byl na začátku taky bezkontaktní, a koukni se na to dneska. Garantuju ti, že za padesát let budou hráči frisbee běhat v chráničích jako na rugby."

Házeli jsme si zrovna diskem v Kinských zahradě, kousek od fontány, a kromě toho, že jsme si chtěli zahrát, měli jsme i "práci" - nafotit pár feature fotek pro Tipy na jaro. Slunce pražilo, někteří byli do půli těla; a já přemýšlel, jestli je tahle předpověď reálná. Jestli se fair play z frisbee postupně vytratí, nahradí ji divácká atraktivita, komerční boje a šarvátky o disk. Frisbee má myslím předpoklady k tomu, aby si udrželo svou "nekomerčnost" ještě nějakou dobu:

• není rozhodčí - ve frisbee si každý hlídá sám sebe, případně svého kolegu z druhého družstva, kterého brání
• nekomerčnost (alespoň u nás) - to, že jsem použil slovo kolega namísto protivník, je oddůvodněné - frisbee ultimate si chodí lidé zahrát pro zábavu. I oficiální liga je spíše místem setkání než vrcholové sportovní nevraživosti.
• divácká neatraktivnost - pokud hraje frisbee ultimate pár nadšenců, většinou se na to docela pěkně dívá: rychlé přihrávky, často nepřesné a zmatené, časté turnovery, spousta čitelného zmatku. Naproti tomu (polo)profesionální hra často vypadá pro "nezasvěcené" dost nudně: mezi přihrávkami je dlouhá pauza, spoluhráči se řadí do lajny, vybíhají a zase se vrací, prostor se vybojovává pomalu. Neumím si to moc představit jako TV sport. NA druhou stranu, v USA se koukají celé hodiny na baseball :)

Dneska v tramvaji, studujíce na masově komunikační dvojboj, jsem u Kunczika narazil na související téma: média, pokud chtějí, aby bylo sportovní zpravodajstí zajímavé, do něj musí vnést konflikt. A tak se v novinách setkáme s termíny jako bitva, boj, kapitulace... na zápasy národních reprezentačních družstev se pak pohlíčí jako na bitvy států. Příčina? Pokud to lidé mají číst, potřebují konflikt, který je zaujme. Kdyby Vokoun řekl: "A pak, ve 42. minutě, jsem švihem chytil puk do lapačky, což bylo obtížné, protože mi někdo z Kanaďanů zacláněl..." To se nedá číst (a nejenom proto, že jsem to napsal já, který o hokeji nic nevím). Zato rvačka, která se strhne kousek před koncem, ve které vyplavou na povrch staré emoce...to dáme do titulku!

Zpátky k frisu: neříkám, že je to nějaký převratný sport, něco, co tu ještě nebylo. Fotbal na začátcích vypadal taky úplně jinak. A pokud se sejde dobrá parta lidí, tak i tyto sporty se dají hrát bez rvaček a dohadování - stačí, aby měli všichni stejný cíl - zahrát si :) Frisbee mě prostě baví, mrzí mě, že jsem kvůli školám musel odejít z týmu a s mým forehandem to jde zkopce, a tak o tom aspoň kecám.

P.S. Na Letné se skoro vždycky najde někdo, kdo si fris zahraje (i když třeba jen v kroužku). Ve čtvrtek tam chodí hrát skauti, včera jsem tam byl poprvé a hra byla výborná, dík!

Co nevidět sem doplním fotky z frisbee a mého pedzkouškového toulání Prahou - zatím se můžete podívat na pár krajinek.
A našlo se několikadenní koťátko, které bude brzy potřebovat domov, tak co říkáte, není vám občas smutno?

Moudrost na síti?

Během zkouškového období se od počítače prakticky nehnu (bohužel). V elektronické podobě mám skoro všechny materiály ke zkouškám na ekonomii, politologii, češtinu a hodně i na žurnalistiku. A taky na síti sítí - Internetu - se lecos najde. Zamýšleli jste se už nad tím, kolik dat vlastně na celé té síti na všech těch pevných discích po celé planetě je?

Já teda ne. Rozbolela by mě z toho hlava. Ale důležitější otázku klade Yuhů ve svém deníčku: nachází se na internetu kromě hromady navzájem provázaných informací také nějaká znalost? To mě zarazilo. Jasně, že jo, co jiného by to asi bylo, chtělo by se odpovědět. Jenže myriáda nezaručených informací ještě nemusí znamenat, že si z toho něco vezmeme, neřkuli že si to zapamatujeme, zařadíme do kontextu a obohatíme tím svoje já.

Tím se elegantním oslím můstkem dostávám k encyklopedii Wikipedia - the free encycklopedia. Tento úžasný internetový projekt, který má i svou rychle rostoucí českou Wiki, mě doslova fascinoval. Koncept je jasný:

• kdokoli může upravovat jakoukoli stránku encyklopedie
• stránky jsou provázny odkazy a kategoriemi
• všechno je zcela zdarma (tedy i přístup k informacím, i vytváření a editace :)

Projekt je evidentně živý a kupříkladu anglická Wikipedie může svým rozsahem i obsahem směle konkurovat standardním, komerčním bichlím. A tak jsem se stal encyklopedistou. Na Úvod do studia komunikace a Masová média musím i tak nastudovat a pro sebe zpracovat velké množství materiálů, no tak když z nich udělám encyklopedická hesla, aspoň mi to lépe do té hlavy naleze. Takže (minimálně tvůrcům) Wiki rozhodně pomůže informaci ve znalost proměnit.

Knihu mám ale pořád radši. Nejen proto, že si ji můžu vzít ven na sluníčko. S knihou si někdo dal (většinou) mnohem větší práci, než s internetovou stránkou, a je to (povětšinou) příjemně patrné. Internetová stránka a počítače nám ale poskytují mnohem větší svobodu (zejména alternativním autorům), přinášejí rychlé a účinné možnosti, jak sdílet svoje názory. Dokud za tím budou lidé, není v to vlastně nic nového pod sluncem, ne?

Násilí, hokej, alternativy

Hokejové mistovství světa skončilo zlatým úspěchem našich hokejistů a celý český národ, zalezlý u televizí nebo skandující před obrovskými obrazovkami, se zase může označovat za mistry světa. Já, jakožto člověk netelevizní a hokejově negramotný, jsem sledoval pouze poslední třetinu posledního zápasu. Kromě toho jsem se snažil všímat si, jak je hokej prezentován v prime-time zprávách. Česká televize, která za vysílací práva jistě zaplatila nemalou sumu, věnovala reportážím z šaten hokejistů, z různých náměstí a vídeňských prodejen vstupenek skoro deset minut hlavních zpráv (dokonce hned úvodní tři zprávy) a skoro celá první polovina byla jedna velká upoutávka na večerní zápas. Nova se naopak o hokeji zmínila jen bleskově během sportovní relace, zato věnovala v hlavních zprávách výrazný prostor upoutávce na Superstar. Je samozřejmě jasné, že jde o sponzory, kteří platí za reklamní prostory v obou megakomerčních projektech. Zároveň se ale podl mě jedná o ukázkový případ neobjektivity ve zpravodajství, což zvláště u veřejnoprávní ČT mrzí dvojnásob.

Asi dvanáct sekund před koncem česko-kanadského finále se před českou brankou strhla těžko pochopitelná rvačka. Kanaďanům muselo být jasné, že na zlato nedosáhnou, Čechům bylo jasné, že vyhráli a jsou mistři světa, proto říkám těžko pochopitelnou. V sobotu jsem byl svědkem docela drsné rvačky tří mladíků v supermarketu na Můstku. Začalo to jako strkanice u pokladny, něco, co se dá vyřešit jednoduchý "promiňte". Skončilo to jako incident, kdy šest lidí z ochranky nedokázalo zkrvavené výrostky udržet od sebe. Vrhli se na seb znovu ještě třikrát, dost nevybíravě, a to se nezmiňuji o jejich terminologii... Pro žádného z nich už nebyla jiná cesta zpět. On mi ublížil, rozbil mi ret, tak je přece nelogické, aby z toho měl vyváznout lépe, než já. Pokřivený smysl pro spravedlnost.

Sportovní komentátoři obvykle říkají něco jako "Novák musel faulovat" nebo "pomohl si hokejkou"... Co to má znamenat? Ne, já vím, že to tak chodí, točí se tam obrovské peníze a hráči počítají s tím, že je každou chvíli může někdo podtrhnout. Ale... když jsem hrál frisbee ultimate, zjistil jsem, že sport se dá na úrovni hrát i jinak. Fairově, bez úmyslných faulů a taktických podražení nohou. Pamatuju si, jak jsem byl fascinován touto nepřesnou citací pravidel: "Faul ve frisbee vzniká ve chvíli, kdy někdo vysloví slovo faul." Přesně tak: žádn rozhodčí, který posoudí (herecké) výkony a jedním písknutím změní průběh zápasu. Sami hráči si všechno hlídají. A hru to skutečně pozdvihne o několik úrovní výše. Protivníci na sebe po zápase nemusí vrhat nevraživé pohledy. Když člověk v plné rychlosti dobíhá disk, nemusí se obávat, že mu někdo zezadu "takticky" podkopne nohu. A nejlepší na tom je, že to skutečně funguje. Ve frisbee týmech nejsou nějací "slušňáčci", o tom se jednoduše přesvědčíte na tzv. beer races, ale faul je pro ně pro všechny nepřijatelné řešení.

Správnému komentáři by neměl chybět závěr. Ale ten můj by byl možná příliš zjednodušující, možná příliš mírný a určitě subjektivní. Zkrátka: jde to i jinak. Často to jde jinak, než jak postupuje většina, a dost často je tahle alternativa mnohem férovější a správnější, i když ne jednodušší. Podobným alternativám chci v budoucnu věnovat tenhle blogový prostor častěji.

Is it completely recessary?

S barvou na triku, vajíčkem ve vlasech a čerstvými zážitky sedám k počítači, abych poreferoval o pátku třináctého - recesním orienťáku pod krycím názvem Now For Something Completely Different.

Prohlížím si cizince, postávající pod sochou sv. Václava, cvakající fotoaparáty a dohadující se o fastfoodech, které mají v dohledu. Přemýšlím, jak budou reagovat, až na ně vytáhneme mapu světa a zeptáme se jich, kde si myslí, že jsou. Slunce praží a já si sundavám batoh - alespoň zreviduji zásoby a ještě jednou projdu plány. Šest čerstvých vajec, tři rajčata, padesát čistých papírů A5, dva fotoaparáty, šátek, miniaturní glóbus a notes, přehrabuji se v batohu a křehké věci opatrně pokládám na mramorovou zídku vedoucí k metru. No uvidíme... Zrovna přichzí první účastník, jediný organizátor, který si na mě udělal čas, kamarád Američan, asi ještě víc crazy než já. Zásobami je nadšen, přidává svoje a v našich plánech ožívají nápady přímo nehorázné. "OK, let's see how many cops can you hit with an egg until they bust you..."

Naštěstí pro trestní bezúhonost všech účastníků se naše skupinka postupně rozrůstá. Váhám, jestli mám prozrazovat dopředu, jaké nesmyslosti jsem si připravil, ale dlouho čekat nemusím, po deseti minutách je jasné, že o moc víc než deset se nás nesejde, a tak jsme se pustili do prvního úkolu: najít cizince, otázat se ho, kde jsme a pak mu ukázat mapu světa (nástěnná, školní, americká) a zeptat se, kde to je. Hráči se ale teprve seznamují a dva týmy se zpočátku do recesí moc nehrnou. Ledy skutečně prolomí až příchod čtrnáctileté J. a Kanaďana C., kteří doplní naši sestavu. Cizinci zatím nevěřícně kroutí hlavou nad podivnou skupinkou, která je pod ocasem zkouší ze zeměpisu. Čas na další akci!

Rozdávat letáky? Otrava! Prázdný letáky? Hustý! Být při tom na ramenou někoho jinýho? To si snad děláš srandu, ne? No je fakt, že jsem to jako legraci původně myslel, ale recesní duch nás už skoro všechny pohltil, a tak kluci vzali holky na ramena (jeden kluk vzal na ramena nohy, byl s náma poprvé a asi to na něj bylo moc) a cestou dolů na Můstek musela každá dvojice rozdat 15 prázdných papírů. "Vemte si prázdný papír, to je taková hra, my to musíme všehno rozdat...prosím!", ozývá se žebrání z mých ramenou, zatímco já se snažím navigovat směrem k potencionálním zájemcům. Jsem příjemně překvapen reakcemi lidí (a to i negativními, konečně, od toho je to recese, žejo?) Moje záda tvrdí, že je toho moc, ale naštěstí si sympatický vousáč bere s úšklebkem poslední list a další cesta na Můstek je jedno z hlušších míst. Snažíme se to napravit, zkoušíme rozdávat další papíry: "Prázdné papíry! Vemte si jeden a druhý dostanete zdarma! Blank papers for no cost whatsoever!" ... ale od po dvou nohách chodícího člověka nikdo nic nevezme.

"Dopředu, pořád dopředu, přímo do tý cedule... ták!", naviguje C. škodolibě svého oslepeného kolegu (původně to mělo být slzným plynem, ale šátek zvítězil nad lží a nenávistí). Cesta na Staroměstské náměstí je docela dlouhá, když kromě slunce ve tváři a dlažbou pod chodidly jediné vaše pojítko se světem tvoří hlasy spoluhráčů, kteří se královsky baví. Několik turistů utržilo lehčí pomožděniny, ale na Staromák ("to je ale světla!") jsme dorazili všichni a vpořádku.

Co teď? Přeci klasická britská snídaně: rajčata s vajíčky! Podle pravidel Frisbee Ultimate (když máš v ruce disk/rajče/vajíčko, nesmíš běhat, disk/rajče/vajíčko nesmí spadnout na zem) překonáváme během (pravděpodobně rekordně) krátkého času Staroměstské náměstí tam a zpátky. Teď už nás opravdu nepřehlédnete: deset lidí se střídavě zastavuje a rozebíhá, křehké potraviny létají vzduchem a kolem krouží fotografové snažící se o nejlepší záběr: "Hej, J., máte náskok, zastavte, ať vás můž vzít zepředu..." Vítězem je každý, jehož vajíčko přežilo, takže: nikdo. Ale počkat: máme ještě dvě vajíčka! Zatímco formujeme trojúhelník tří kluků, kolem nás už se (v uctivé vzdálenosti) kupí turisti. Vaječné přihrávky jsou opatrnější: vždyť po každém hodu uděláme krok vzad. Při asi dvaceti metrech (mě to tak připadalo, fakt) moji přihrávku Kanadský spluhráč zpracuje doslova kuchařsky. Když mu nesu kapesník, aby si z trička setřel žloutek, podělí se s mým obličejem o své zásoby bílků. Okolojdoucí spolužačka z žurnalistiky nestačí zírat, turisté v nejbližší restauraci mají pohledy přikované na malém ovaloidu a jeden mladík se dokonce snaží zapojit coby "třetí" do vybíjené. Druhé vajíčko totiž vydrželo déle, a přilákalo ještě více publicity. Také vzdálenost už je mnohem větší, uplatňují se různé taktiky chytání i házení, něco mezi softbalem a přehazováním odjištěného granátu. Exploze nastala v mých rukou, ale i spoluhráč měl možnost si jí užít...

Další úkol - přenést člena týmu na Náměstí republiky - není zvláštní žádnou tvořivou myšlenkou, ale jedná se o úkol nejnáročnější. Vyčerpané týmy se zastavují těsně před cílem, když to náš tým v zájmu zachování sil na další disciplínu vzdává. Jako oddech se opět ptáme cizinců, kde jsme, tentokrát je to plně na Američanovi C. a jeho nástěnné mapě. Nevěřícné grimasy cizinců, kterým jen pomalu dochází, že si z nich někdo utahuje (a většinou se do hry rádi a vtipně zapojují) nás zotavily čeká nás poslední, nejdivočejší závod: shoegolf (nechám si jako překvapení na jindy).

Plni zážitků jsme dorazili do klubovny, kde ti pilnější (pch, méně odvážní!) dotvářejí škrobopletivopapírovou skulpturu našeho maskota - Krokodýla. Jsa v rozjařené náladě, saháme po posledním zbylém vajíčku a já, co by iniciátor akce, jej slavnostně za přítomnosti kamery rozklepnu o nic netušící vedoucí V. Překvapivě rychlá odveta mě zaskočila - zelenou barvu na moje tričko? Pobaveně a nevřícně koukám, jak po sobě chvilku patláme směs bílků a nazelenalé hmoty. Druhý podobný icident jsem už sledoval jen periferně, když jsem si V. udobřoval a ukazoval pořízené fotky. Nedovyužitá rajčata už jsem už radši nechal ležet na dně batohu. Už máme i plán na příště: "We will involve more people!"

Tento text by rád vykazoval některé znaky reportáže. Ale je půl dvanácté a já mám pořád ještě vajíčka ve vlasech. Tak to berte spíš jako recesi :)

Healthy level of insanity

Na tenhle pátek 13. organizuju takovou menší recesní bojovku po Praze - něco mezi orientačním během, capture the flag a skrytou kamerou (kanadský pořad Just kidding!). Po sedmi vymyšlených stanovištích došla ispirace mě i hodným duším, které mi pomáhaly... tak jsem zkusil, co mi nabídne internet.

• Děsír - děti sídlištní recese (škoda, že jejich stránky mají technical difficulties)
• How to keep a helthy level of insanity - výborný list, znal jsem to už dřív z češtiny
• jinak na stánkách Wiki4 Humor se taky něco najde, ale to si nechám až na později, bude se to hodit ke studiu angličtiny

Ještě váhám, jestli mám do hry zapojit vodní pistole... Co myslíte? Doufám, že bude hezky a nebude pršet, protože deštivý plán B asi vymyslet nestihnu. Každopádně bláznivé nápady vítány v komentářích a účast taktéž, jak mezi organizátory, tak mezi účastníky - ono se to stejně promíchá :)

"Je pátek 13. den vhodný pro takové šílenosti?"
"Jasně! Proč by měl zrovna pátek 13. tvořit výjimku?"

Jeden svět - občas je tu krásně

Letošní festival Jeden svět právě končí a já sedím v bezpečí svého domova, vědom si svého štěstí a požehnání. Nezažil jsem válku. Nikdo z těch, které znám nebo jsem znal, nebyl zastřelen. Neznám nikoho, kdo by umřel hladem nebo kdo by neměl přístup k lékařské péči. V tom je myslím kouzlo názvu té akce: ukazuje, že věci, o kterých se nám ani nesnilo, se dějí jen nějakých deset tisíc kilometrů odtud. Že ti lidé se nám v některých ohledech až příliš podobají a my si uvědomujeme, že jsou to obyvatelé jednoho (stejného) světa.
Co jsem letos viděl:

• Libérie - barbarská válka / Liberia: An Uncivil War
  Jonathan Stack, James Brabazon / USA / 2004 / 102 min.
  Působivě natočený a autentický dokument o liberijské občanské válce. Stovky lidí zahynuly kvůli liknavosti mezinárodních sil a neschopnosti "mocných" dohodnout se.
• Afghánci neflirtují / Afghanen flirten nicht
  Jochen Frank / Germany / 2004 / 75 min.
  Manažerka z Německa se vydává do Afghánistánu, pomoci při budování škol a nemocnic. Ženy v to v muslimské kultuře nemají lehké, ani když jsou ze západu... Věta, která mi uvízla v paměti: "Viděla jsem v uprchlickém táboře partu kluků, jak hráli fotbal. Byla to pro ně jediná možnost, jak se zabavit. Několik hochů nehrálo, jen hru pozorovalo. Byli bosí. A já si v tu chvíli uvědomila, že to, co by jim stačilo ke štěstí, je pár obnošených sedmadvacítek. Vím, že nemůžu svět změnit. Ale můžu pomáhat jednotlivým lidem, jak nejlépe to dovedu..."
  
• krátké filmy: Žoldáci z kolonie (snad nejlepší a nejdojemnější ručně kreslená animace, jakou jsem kdy viděl), Druhá třída (o kamerunském vlaku, moc pěkně zelený snímek), Nosič (smutné svědectví o smutném nosiči náhladů v peruánských Andách)

Včera jsme hráli se Žurbou divadlo na pražském majálese. "Eště chvíli v týhle poloze" se na premiéře povedla nečekaně dobře, když uvážíme, jak náročné přestavení to je z hlediska herců i multimediální techniky (měli jsme dva notebooky, dva přehrávače, mixážní pult, projektor a čtyři lidi jsme kolem toho skákali :) Škoda, že lidé v baru Karlos nepochopili, že ti vepředu chtějí něco sdělit, a pohodlně je přeřvali svými hospodskými tlachy... Ale naše dramaturžka, scénárista nebo režisérka určitě vyjednají další představení, viďte?

Dneska jsem dočetl Sídhártu od Hesseho, k tomu se ale vrátím, až jej pochopím. Napřed ale musím pochopit Jiráka a Köpplovou, spolu se zástupem dalších mediálních teoretiků. Taky jsem ochutnal maté (díky moc :) omrzl mi palec u pravé ruky a zjistil, že za týden píšu první test, o kterém vím jenom to, že asi je z něčeho, co je někde na netu... No a deset finalistů, kteří kandidují na největšího Čecha jsou na světě. Zahanbilo mě, že jsem si nevzpomněl na Jana Wericha, jehož Italské prázdniny stojí za přečtení.

Tolik knížek a tak málo času!

Proč jsou vlády i diktafony lhostejní ke slovům režisérů dokumentů?

• Libérie - barbarská válka / Liberia: An Uncivil War
  Jonathan Stack, James Brabazon / USA / 2004 / 102 min.
  Působivě natočený a autentický dokument o liberijské občanské válce. Stovky lidí zahynuly kvůli liknavosti mezinárodních sil a neschopnosti "mocných" dohodnout se.

S Jamesem Barbazonem, režisérem filmu o Libérii, se mi povedlo získat krátké interview. Asi devět minut, z toho dvě minuty jsem ho měl jen pro sebe. Jenže když jsem to doma nahrál do počítače, mám soubor s devíti minutami ... prvotřídního mp3 ticha. Inteligentní diktafon (celkem správně) usoudil, že režiséra je jakožto významnou osobnost nahrát externím mikrofonem. Škoda, že žádným nedisponuji... Tak alespon (z hlavy a notesu) přináším krátké interview.

Interview s Jamesem Barbazonem

Účastnil jste se osobně natáčení?
Ano, byl jsem přímo u kamery v tom zmatku, uprostřed střílení.

Některé záběry jsou skutečně otřesné svou otevřeností. Nebyl jste někdy v pokušení prostě položit kameru a pomoct těm lidem?
Ale ano, samozřejmě! To by jinak ani nešlo... Aktivně jsem se účastnil přerozdělování zásob, humanitárních akcí, pomáhal jsem, jak se dalo. Mám ošetřovatelskou praxi (medical practice) a tak jsem pomáhal i s ošetřováním.

Když se možnost něco zajímavého natočit kryla s voláním o pomoc?
Pak to bylo jednoznačné - šel jsem pomáhat.

Kdy byl podle vás ten pravý čas pro mezinárodní síly, aby se do konfliktu vložily?
Mnohem dřív! Vlastně tak o čtyři měsíce, hned na začátku!

Mnoho lidí ve filmu žádalo prostřednictvím vaší kamery Bushe nebo Blaira, aby s tím něco dělali. Zprostřekoval jste tyto záběry velvyslanectví?
Bílý dům i ostatní moc dobře věděli, o co tam jde a jak to tam vypadá...

Proč nezasáhli?
Báli se... Že se něco zvrtne, že přijdou o podporu, o vojáky... Byly to dost stupidní obavy!

Děkuji Vám moc za rozhovor!
You're welcome!

Pavel Kasík
Praha, kino Lucerna, 5.5. 2005 21:10

Zákon o elektronických médiích prý přinese pružné konkurenční prostředí

Příspěvek pro Carolinu - nejedná se o vyjádření názoru, ale o (plusminus) objektivní zpravodajský příspěvek. Doporučuji nečíst.

Dne 1. května vstoupil v platnost nový zákon, který by měl zharmonizovat českou legislativu s požadavky EU. Zákon č. 127/2005 Sb. "o elektronických komunikacích" upravuje podmínky podnikání a výkon státní správy v oblasti elektronických komunikací, včetně regulace trhu. Nahrazuje tak předchozí telekomunikační zákon a přináší mnohé změny, týkající se především regulace konkurenčního prostředí v oblasti telekomunikací. Přinese také některá zlepšení týkající se přímo koncových zákazníků. Mezi uživateli mobilních sítí snad nejočekávanější změnou je přenositelnost čísla mezi jednotlivými mobilními operátory – ta začne platit nejpozději začátkem příštího roku. Další takovou změnou je možnost za poplatek zjistit, kdo se skrývá za skrytým číslem (tzv. „utajené volání“) včetně jména a adresy.
Změny dalekosáhlejších rozměrů však zákon zavádí na úrovni samotných poskytovatelů a jejich regulace. Ruší Český telekomunikační úřad (ČTÚ, zřízený podle původního zákona č. 151/2000 Sb.) a nahrazuje jej novou institucí stejného jména. V čele úřadu stojí pětičlenná rada, namísto dosavadního jediného předsedy. Členové rady jsou voleni vládou, ta již 13. dubna čtyři z nich zvolila, pátý zatím chybí.
Nový regulátor už bude muset při svých rozhodnutích postupovat mnohem transparentněji: své plánované rozhodnutí musí nejprve zveřejnit, přijmout k němu stanoviska a připomínky dotčených subjektů, a konečný výsledek zdůvodnit. To by mělo zprůhlednit trh a zabránit neočekávaným regulační opatřením a jejich negativním dopadům. Lhůta, ve které musí úřad řešit spory operátorů, se snížila na čtyři měsíce, což podle mluvčí Ministerstva informatiky Kláry Volné pocítí pozitivně především zákazníci, neboť se zlepší konkurenční prostředí.
Další změny přináší zákon v oblasti rádiového vysílání, zde zavádí nový systém povolení a poplatků pro vysílací stanice, nový systém tzv. všeobecných oprávnění k vysílání (nahrazuje původní generální a individuální licenci).

Život je divadlo

Ani nevím jak, stal jsem se součástí žurnalistické herecké společnosti. Sice spíše nepatrným kolečkem, na pódiu mě naštěstí neuvidíte, ale asi všechny technické problémy jdou na můj vrub. Drama Žurba, které napsal Petr a režíruje Katka, tmelí podle mého kolektiv víc, než písemka z Úvodu do ekonomie. Tak se přijďte na poněkud netradiční a rozhodně pestrý divadelní kousek podívat na Pražský majáles tuhle středu :)
Součástí představení je i technická vložka, kdy si hlavní hrdinové chatují na xChatu. Po zvážení mnoha alternativ, jak chat napodobit, jsme se nakonec rozhodli pro natáčení v divoké realitě a odvážně vkročili na internet. Založíme místnost, píšeme repliky a najdenou co nevidíme: do naší místnosti se přihlásili hned tři další návštěvníci. Neptejte se mě, jak se ta chatroom jmenovala , taková slova na můj chat nepatří (polsky to prý znamená: Hledám dívku :) Každopádně jsem já (který jsem hrál ženskou roli) coby host123 dostal jednu dost intimní nabídku od někoho z Brna. Teprve po vyhazovu všech narušitelů a zamčení místnosti jsme mohli natáčení dokončit. Být virtuálním hercem je nesmírně nebezpečné!
BTW víte, že na FSV založilo několik studentů "pracovní skupinu", která se snaží bojovat proti podvádění a opisovní při písemkách a pozvednout tak kvalitu vzdělání? Zajímavé, což? Kdo by to do těch studentů řekl :)

Václav Moravec odchází, čarodějnice létají, alternativní kultura v plném proudu

Odchod Václava Moravce z ČT zarazil jistě nejen studenty žurnalistiky, kterým tak odpadá "nepovinná nedělní přednáška z moderování". Ve svém rozhovoru v Blistech Moravec zdůvodňuje svůj odchod, ale mluví i o etice v médiích (o které píše knihu, která se co nevidět objeví v naší povinné literatuře, počítám). Škoda, kdo ví, jak dlouho si počkáme na další pokus o kultivaci české politické scény? (a zdá se mi to, nebo je pan Čulík skutečně neobjektivní? :)

Upalování čarodějnic (30.4) jsem se dneska sice nezúčastnil, neb jsem na zahradě relaxoval (rozuměj: otročil) po náročném týdnu. Ale aspoň jsem viděl v kině film Constantine, který má s čarodějnicemi lecos společného. A taky s Matrixem, především Reevese alias Nea (skoč, Neo!, chtělo se mi zařvat, když se zastavil na kraji mrakodrapu) Jo a projistotu jsem ještě pár čarodějnic*) ze svého telefonního seznamu o půlnoci zkusil upálil prozvoněním. Aspoň ty, které mají smysl pro humor a nemají hlasovou schránku :) Ach ta virtuální doba...

Poslední týden jsem psal semestrální práci na mediální umění - rešerši článku A reassessment of the alternative press, klestící se definicemi historie alternativních tiskovin v Británii od offsetových fanzinů rockerských skupin let šedesátých až po infoshopy, squatting a alternativní sféru současnosti. Rozhodně zajímavé! Mám teď k Novému prostoru ještě větší úctu. A trochu se stydím, že jiný alternativní časopis u nás v podstatě neznám... Poradíte mi někdo?

*) čarodějnice = čáry + děj, takže vlastně bytost kouzelná a tvořivá, že? Ještě že máme ve škole tu etymologii :)