Brýle opalují

Fotografové, pokud chtějí zachytit obraz přesně podle svých představ, mohou využít filtrů, které namontují před objektiv. Některé obarvují, jiné ztmavují, zkrátka upraví světlo dopadající na film (čip) a tím mají i rozhodující vliv na výslednou fotku. Já bohužel filtry nemám kam montovat, nemluvě o tom, že jsou příšerně drahé. Místo toho fotografie doupravuji na počítači (o programu Picasa se ještě zmíním). Na kolo jsem si ale teď koupil takové ty oranžové brýle, trošku do žluta. No prý mi neslušej (díky), ale zato ostatní v nich vypadají skvěle. Vlastně skrze ně. Ty brýle mají totiž stejný efekt jako filtr Warmify - všechny barvy trochu zjemní, oteplí, vytáhnou kontrast nahoru... V praxi to vypadá tak, že zelená je zelenější, obloha modřejší, kostelík vypadá jako na fotce, Václavák jako ve filmu a lidi jako po několikatýdenní návštěvě solárka. Zkrátka ty brýle samy o sobě mi zlepšily náladu, takže když jdu po městě, usmívám se jak idiot, koukaje třeba na ten skvěle zelenej strom, ve kterém lidé nevybavení filtry na očích vidí jen zašedlý keř...

A ještě pár odkazů:

• www.nekurte.cz - přestaňte kouřit. No a pokud patříte k těm, kteří se chovají ohleduplně k sobě a druhým, přečtěte si tu alespoň pár údajů a teorií (občas je to přitažené za vlasy, neměl jsem moc čas nad tím dumat)
• www.danheller.com - tenhle fotograf má bud neuvěřitelné štěstí, tuny času, hromadu peněz, geniální talent nebo kombinaci výše uvedeného. Jeho fotky mě fascinují a až budu mít čas, zkusím tady hledat inspiraci. Upozornění pro profíky: nehledejte tady nějaké umění a la Saudek, zkrátka jsou to pěkné precizní fotky, ze kterých poznáte, že to toho chlápka baví...
• postsecret.blogspot.com - tak tohle už je vážnější. Stránka, kam mohou lidé poslat svá tajemství ve formě pohledu, který pak provozovatel na stránkách anonymě zveřejní. Vyhraďte si na to trochu času a začněte odspoda té stránky směrem nahoru. Člověku je občas až do pláče, jindy si zase říká, jak absurdní nebo směšní lidé taky jsou... ale jsou to lidé a tahle stránka je právě o lidech, o tom, co skrýváme, co se nám nelíbí... Přečtěte si komentáře na tom blogu a uvidíte, co mám na mysli.
• flashface.ctapt.de - a trochu zábavy nakonec (i když tohle chce trpělivost). Víte, jak v detektivkách (a asi i v reálu) sestavujou obličej pachatele podle popisů, že jo? To jak měněj ty oči, kníry, nosy, brady... no a přesně tohle můžety vyzkoušet. Není to jednoduchý, o to zajímavější jsou pak již uložené výsledky uživatelů, kteří trpělivě sestavovali třeba Jacksona, Bushe, Lennona apod.

A interní poznámka na závěr: English Campy se blíží, přihlašte se, než bude pozdě! Hlavně druhý termín se nám povážlivě plní... See Ya There!

Odkazy a včeličky

Napřed pár odkazů, protože ten dnešní blogový příspěvek za tím je jakýsi podivný:

• www.dobraadresa.cz - zajímavý alternativní kulturní časopis ve formátu pdf. Dopouručuji hlavně proto, že ho dělají skvělí lidé (kteří si mě všimli a dají tam prý nějaké moje články :) a že ten časopis si díky své alternativitě může dovolit sem tam nějakou recesi (jako třeba uveřejňovat nepovedené interview kdejakého bloggera)
• www.inexsda.cz - tuhle adresu mi poslala kamarádka, jiná kamarádka s tou organizací už loni někde v cizině otročila, další kamarádka chtěla jet pomáhat při organizaci festivalu a nakonec nejela a kamarád říkal, že jeho kamarád tam má kamaráda, na kterého se jeho kamarádi mohou obrátit... Jak se zdá - kamarádská organizace, která (nejen) zprostředkovává dobrovolnické pobyty po světě.
• webmail2005.seznam.cz - dvougigový český email se dočkal nové verze webového rozhraní, myslím, že se velmi povedlo. Navíc IL vážně čte ty návrhy, které dostává - poslal jsem mu nápad s fotkama a oni to tam fakt zapracovali (!)
• postsecret.blogspot.com (in English) - hodně zvláštní blog: autorovi posílají lidé svoje malá i velká tajemství ve formě anonymní pohlednice, které jsou pak na stránkách vystaveny. Někdy je to k smíchu, někdy k pláči, občas k vzteku, často k zamyšlení, skoro vždycky autentické. Doporučuji číst odzadu.
  
• www.hoax.cz - často mi po emailu přijde přesměrovaná zpráva se žádostí o pomoc, která je však již neaktuální (nebo dokonce od začátku vymyšlená). Pokud chcete něco přeposlat a nechcete, aby se na vás celý váš adresář naštval, ověřte si, jestli se nejedná o hoax. A navíc jsou tu i docela klenoty
• albánský virus (nemáme prostředky na vývoj funkčního viru, proto prosíme o spolupráci: pošli mě všem svým známým a pak si smaž několik souborů)
• přeházená písmenka z Cambridge (V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms a ty to přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že?)
• a další zajímvosti... navíc nemusíte čekat, až vám to nějaký vtipálek pošle na mail
• www.answers.com (in English)- výborná pomůcka pro studium v skoro čehokoli v angličtině. Kromě oblíbené Wikipedie sosá z mnoha dalších zdrojů, na které bychom jinak jen těžko narazili

And now for something completely different:

Pro ty z vás, kteří žijí celý život ve městech, daleko od všech páchnoucích, lepkavých, zelených a jiných přírodních nesmyslů, a tedy pro ty, kteří nevědí, kde se bere med, mám pár zajímavých informací. Tak zaprvé, co je to med (většina měšťanů totiž přešla na jeho ekologické módní náhrady, jako třeba rafinovaný cukr krystal nebo E333). Med je rozdílně viskózní hmota složená převážně z přírodních lepidel, vosku a prachu. Zbytek tvoří mleté včely, proto jste asi již slyšeli, že med pochází od včeliček.

Jasně, jasně, už se k tomu dostávám, nepřerušujte mě. Tak tedy, co jsou to včely: čeleď prudce inteligentního létavého hmyzu, který po milióny let vyvíjel ideologii, jež ve svém důsledku přivedla produkci zboží k dokonalosti. Včely mají ve výrobě medu náskok dokonce i před Číňany. A to právě díky té ideologii, která mnohem účinněji potlačuje identitu a již od malička sugeruje dělnicím (všiměte si falešné pseudoemancipovanosti) pocit důležitosti a samostatnosti. Militantní chování je pak způsobeno ztotožňováním úlu s matriarchálním státem, jeho obranou, za kterou je potřeba položit i život. Dělnice-kamikadze jsou vybaveny zbraněmi, které de facto znemožňují vyjednávání....

No jo, dal jsem se unést, ale asi jsem moc neunesl vás, co? Zkrátka jsme o víkendu medovali a já se bojím včel. Hodně se bojím včel. Ne jedné včely, nebo několika včel, ale roje včel. Bzučení kolem uší (v horším případě v uchu) mi nahání hrůzu - radši bych šel na ústní zkoušku z matematiky dvakrát po sobě než sáhnul do úlu obývaného asi tak desetitisícem včel holou rukou pro plástev. V dřívějších letech jsem se držel v odvčelené místnosti a jenom pomáhal točit med na odstředivce, tentokrát jsem zakusil pobyt na bitevním poli.

Hmyz mě zkrátka děsí, nerozumím tomu, co udělá, co může udělat, narozdíl od zlého psa v něm nejde ani vzbudit respekt nebo strach. Proč o tom vlastně píšu? Jo, jasně, už vím: važte si medu! Je to skvělá pochutnávka, je to zdravá sladkost, má hezkou teplou průhledně jantarovou barvičku a pomůžete tak miliónům chudých dělníků dožít se příští zimy, protože jim tam včelaři za nasypou cukr. A z medu se dá dělat výborné müssli, chcete recept?

Náhodný kolemjdoucí - část 2. (+CAE - část 2.)

(pokračování z minula)
To už stojíme u pokladny, je tu docela fronta. Nemůžu si nevšimnout pohledů spolunakupujících, upřených na Pankyho ohoz. „Nevim, no, je to dost v pohodě, tady v Praze, když je léto. Spát se dá, a hlavně my spíme až tak ňák ve dne... Nechtěl sis koupit ty žvejkačky?“ Jasně, akorát se to hodí, zaplatím stravenkou a vejdeme se do tolerance. Z celého nákupu si kromě orbitek beru jeden rohlík. „Nechceš k tomu taveňák?“ Ani ne...

„Já sem ze Sokolova, sem jsem přijel teď, předevčírem. Zatím dobrý. Teď přes sezónu sem si chtěl někde na Šumavě nebo tak najít flek, ale takhle mě nikdo neveme,“ mávne směrem k ošuntělé kšiltovce, pod kterou vykukují chuchvalce vlasů. „A navíc jsem na to nějak zapomněl, když chlastáš, nevnímáš čas, víš co. No třeba si ještě něco najdu.“ Přesunujeme se na Můstek, já na metro, Panky na sraz se zbytkem „operativní skupiny“.

„Ten chleba se bude hodit, to nám chvíli vystačí.“ Jinak je náplň dne neurčitá. Chodit po městě, vyžebrat na večer a taky do zásoby. Na moji poznámku o nezávislosti se uchechtne. „No jasně, tak ti to možná přijde. Jenže squater je taky závislej, asi víc, než si to můžeš představit. Jak, v čem? No to je těžký ti to vysvětlit... prostě nemáš kam jít, když se něco stane. Ale ne, nemocnej, to je v pohodě, to se vychlastá – ale nemáš odvolání, zázemí. Nebo třeba když je holka těhotná, ne? Prekérka. No a zima, to je dost hrozný! To se většina z nás nechá sbalit... No třeba na nepříčetnost do blázince, nebo i do chládku. Teplý jídlo, pořád lepší, než skončit venku...“

Panky se odděluje a přeje mi, ať mi dobře dopadnou zkoušky. Co mu mám popřát já? Hodně štěstí - nenápadité, univerzální, ale vždycky potřeba...

Celý článek najdete tady: Denní chleba squattera

Certificate in Advanced English je za mnou, výsledky budu mít až v srpnu, ale už teď je mi jasné, že nemůžu čekat žádné excelentní výsledky. Sice jsem si zázrakem vzpomněl na slova jako fortnight, poverty, inconvenience, redundancy nebo conduct a survey, zato slova jako deadline, soccer apod. jakoby pro můj mozek neexistovala. Měl bych se naučit lépe anglicky psát, a taky slovní zásoba bude chtít ještě pár desítek let pilovat :)

Pozoruju u sebe nezdravé znaky závislosti na počítači. Jedné kamarádce (od nás z vesnice :) jsem něco ukazovat na počítači, když jsme po půlnoci čekali na autobus. "Díky, žes mi ukázal svůj svět" nebo tak nějak to řekla... Tak to bych nerad, kdyby to takhle vážně bylo. Ne že by mi byl internet malý, nebo že bych dělal na netu úplné blbosti, ale asi by to nemělo moc ovlivňovat vztahy s ostatníma lidma. Proto mám pořád radši rozhovor než chat. Problém je, že lidi se se mnou podle všeho radši baví na chatu :) Ale ne že bych to nechápal...

Školní rok končí, nějak to uteklo hrozně rychle, skoro nic si z druhého semestu nepamatuju. Nebo spíš jednotlivé bloky skvělých nebo zajímavých událostí, ale ne nějaký plynulý běh času. Možná to bude tím, že je všechno rozkouskováno do různých deadlinů a ty, navzájem nesouvisejíce, rvou realitu na kousíčky. A nebo jsem jenom přetaženej?

Příští příspěvek do blogu bude dávat smysl, slibuju!

Náhodný kolemjdoucí - část 1. (a taky CAE - část 1.)

"Chlape, nemáš drobáky? Slečno, nemáte, jen pár korunek..."
"Sorry, ale prachy nemám. Můžu vám dát svač..."
Jasně, vždyť svačinu nemám. Jsem možná švorcovnější, než vy. Jediný, co mi zůstalo na zbytek dne, je sedmdesátikorunová stravenka, nedělitelná, nesměnitelná.
"Hele, tak jestli chcete, můžem něco nakoupit."

Otrhaná skupinka dvou mladíků a jedné starší slečny dlouho neváhá. Jako by to pro ně bylo něco samozřejmého. Jeden z nich jim mávne na pozdrav a připojí se ke ná. Jdeme do tesca, ráje nízkých cen v centru města, Můstku to máme kousek. Kamarádka, kterou jsem po asi roce potkal, usoudí, že jsem se zbláznil a před obchodním domem mě chvatně opouští. A já, s asi čtyřiadvacetletým týpkem v černé kšiltovce, černé bundě, černých kalhotech a sem tam nějakým řetězem, přemýšlím, co mě to zase napadlo. "Asi pudem dolu, né?" Jasně, má pravdu.

Cestou cítím nutnost vysvětlit, jak se věci mají. Že mám jenom tu jednu stravenku a tak si z toho koupíme oběd já i clá jejich skupina. Takže naším cílem je levné pečivo a něco k tomu. Souhlas. A ještě něco mi vadí...
"Jo jinak, já jsem Pavel."
"Mě všude říkaj Panky," podá mi ruku Panky.
"Docela trefný," uznale poznamenám při pohledu na jeho hadry a přemýšlím, kdy budu mít příležitost si ruku umýt. On ji totiž už asi dlouho neměl. Ale i když by to mohlo vypadat jinak, z mojí strany předsudky spíš mizejí. Z jeho možná taky.

A teď dost reportážího stylu - stejně mi to moc nejde... Od Pankyho jsem se ve frontě v Tescu dozvěděl o squatech víc, než jsem nastudoval při práci na "The reassessment of the alternative press". Je to zvláštní komunita lidí, kteří si hodně problémů vyřeší sami, něco přehrají na "bohatší společnost" a ten zbytek utopí v alkoholu. "Všechno, co vybereme, dáváme do banku. Napřed žerou psi, pak ženský a za zbytek se jde koupit chlast. A každej den vyžebráme něco navíc, to je taková záchrana. Aby byl nějakej chlast na ráno." Naopak drogy se rozhodli netolerovat, rozbíjí to partu. Když jsem zmínil, že jsme trochu spolupracovali s Teen Challenge, ožil. "Jó, to jsou v pohodě týpci. K nim jsem chodil v Plzni na polívku. Najíme, pokecáme, víš co, není problém." Překvapilo ho, když jsem mu řekl o vlastních zkušenostech většiny lidí z týmu TCh s drogami. "To je síla, hele!" To je.

A taky Panky mi moha příklady dokládá, že ve squatu a na ulici nejsou jen "ztracené existence". "Máme tam šéfa oddělení, pár z banky... Já? Já jsem vyučenej kuchař-číník... Ale jó. Měl jsem flek, asi rok, no pak jsem se kvůli přítelkyni odstěhoval, byla na drogách a vyrazila mě. Dost nás je na ulici kůli ženskej. To je nejhorší, ženský leda tak vošustit a pryč! Dost lidí taky spadlo do drog a přišlo vo všechno. Ale dá se to, víšcomyslim. Když je chlast, sluníčko, tak je to vo pohodě." Horší, než vztahy uvnitř komunity, jsou podle Pankyho vztahy společnosti k nim. "Ty pohledy přímo cejtíš, pohrdavý..." Byla to pravda. Stačilo, že jsem se s ním bavil, a cítil jsem je na sobě i já.
9.6. 2005, 13:30, Národní třída, Praha
(pokračování příště)

Teď k Certificate in Advanced English. Všem moc děkuju, že jste mi drželi palce a mysleli na mě. Snad to k něčemu bude, ale už teď vím o několika chybách, které mě budou stát pár procent: open-minded - bacha na pomlčku, pictures - bacha na porotce (strhávájí body za překročení času, aniž by cokoli řekli). Zbytek mě čeká ve středu 15. , no a potom už mám skoro volno, jenom obchodní právo, ekonomie a možná ještě něco. Dvojboj jsem napsal o bod na dvojku, takže i tady musím poděkovat za vaše modlitby.
Teď se jdu učit ekonomii a psát motivační dopis, abych někoho v Británii přesvědčil, že jsem pro výchovu dětí na táboře ten pravý strejda. Jo a koťátko roste, už má jméno - Ťulík . A mám vyřídit, že mňaaauuu!

Jen pár odkazů...

"Jen pár odkazů tam strčím, jen co si odpočineme, hned zase půjdeme," řekly jezinky, hodily Méia a společnost na podlahu a ... No jak idíte, připrava na dvojboj mi leze na mozek. Včera jsem se půl páté ráno učil na politologii a dvojboj, dneska to bude možná podobné. A tak i když jsem si kdysi řekl, že to sem pst nebudu, tak to sem píšu: internet is full of junk.

A to je taky důvod, proč jsem se rozhodl podporovat ten zlomek dobrých stránek tím, že na ně budu odkazovat. Tady je první nášup:

• www.nationmaster.com - i když třebanemáte rádi statistiky, určitě se na tuhle stránku podívejte. Autorům se podařilo shromáždit a setřídit neuvěřitelné množství statitik (z CIA factbook, převážně) a navíc je zasadit do přehledného layoutu. Víte, jaká jsou nej jednotlivých zemí? A taky tu mají korelační grafy...no jo, už mlčim, ale asi se k tomu ještě někdy vrátím. Víte třeba, že je u nás skoro nejnižší podíl dětí v obyvatelstvu? Ale naši školáčci mají v poměru k našim mzdám zase nejvíc kalkulček :)
• www.m-w.com - výborný anglický výkladov on-line slovník. Narozdíl od mnoha podobných nemusíte nikde nic platit (já rozhodně nic neplatil) a kvalita si mysím nezadá ani s korpusy typu Oxford, Cambridge či Longman.
• www.googlefight.com - legrácka, která může pomoct. Zadáte dva dotazy a nechte je se poprat - kdo má v gůglu íce výsledků, vyhrává. Používám to třeba když si nejsem jist, která fráze (v anglině) se používá častěji, jaký idiom je běžnější nebo jaká předložka se píše po possessed a která po obsessed
• RSS čtečky - programy, které automaticky sledují, jestli na vaše blíbené noviny, stránky, blogy, e-ziny atp. přibyly nové příspěvky, a umožní je rychle zobrazit. Doporučuju! Já osobně čtu asi 10 blogů, protože díky RSS je mám všechny pohromadě. Je to pohodlné a dají se tak rychle a bez reklam číst i zprávy z tisku, lekce angličtiny, nové vtipy, recenze filmů, knih... Já používám Abilon, ale nabídka je široká.
  

Mám toho ještě moc, především jsem našel kromě spousty blbostí i pár pěkných textů a fotek, ale protože jsou až moc pěkné, nechci je u jen tak vysypat. Jdu se zase učit, díky,že jste mě nechali odpočinout si u psaní spotu pro vás! Držte mi prosím palce, díky :)

Slabý odvar

Už od začátku týdne jsem se necítil dobře. V pondělí jsem viděl působivý snímek Hotel Rwanda, a tak jsem knedlík v krku přičítal mému zážitku z realisticky natočeného filmu o jedné z nejstrašnějších událostí posledních let. Všem jednoznačně doporučuju, i přes pár naivnějších momentů je to nejlepší film, co jsem od Jednoho světa viděl, k dokumentu má navíc hodně blízko.

No ale v úterý, po návratu z letní Letné, mi už bylo jasné, že krupobití mi zaneslo nějaké bacily do krku. Cestou z knihovny jsem se stavil u KFC (berou stravenky a vracejí hotovost :) pro čaj a něco domů, aby neřekli...

"Čaj tady, zbytek zabalit prosím."
Kelímek dostanu do ruky, igelitku s jídlem do druhé. Jednoduché.

Zajímavý kelímek (pozor - jeho obsah může být horký! ne že nás budete žalovat!) umožňuje snadné přenášení, a to pomocí důmyslného sacího systému připomínající dětský dudlík. Jazyk jsem si spálil příšerně (nemám důkazy, ale myslím, že v KFC značně překračují doporučený bod varu). No ale co, na krk to bude dobre - tak jsem v metru usrkával čaj. Chuť nic moc, ale s opařeným patrem, co bych nechtěl. V autobuse jsem se učil na dvojboj (to je zajímavé, pořád nám na žurně vštěpují, jak máme psát stručně, jasně, výstižně, ale když pak mají napsat skripta, má to 500 stran) a na čaj už jsem zapomněl.

Doma jsem z igelitky vybalil:

• dva příšerně pálivé výtvory "mexické" kuchyně
• v malé taštičce zabalený sáček čaje, dva cukry a lžička na zamíchání
  

Myslíte, že uznají moji žalobu, že k jinak dokonalému kelímku nepřiložili odpovídající návod k použití?

Dneska to byl slabý odvar, co? Naštěstí mi včera bylo připomenuto (díky! :) že bych mohl dodat zbytek česko-anglických překladů, tak tady jsou:

• Husí krk - Goose burp
• Je mazaná jako liška - She is lubricated like a fox
  
• Veškerý vodík se asimiloval v roztoku - All the hydrogen probably made love in the solution
• Vrhl na ni dlouhý pohled - He vomited a long postcard on her
  
• Tvé oči září - Your eyes September
  
• Seděla na mezi - She was sitting on between
• Necítím se dnes ve své kůži - I am not smelling myself in my leather today

Připomínám, že nejsem autorem těchto geniálních hříček, je to takový netový folklór:)

No a já se jdu učit, příští týden mě čeká právo, politologie, dvojboj a CAE. Tzn. ještě čtyři knihy, 300 stránek digi materiálů a 800 slovíček...
Příště budou "False friends, aneb chef není šéf, fantasy není fantazie a camera není kamera" :)