Kaskáda, kakofonie, koleno a krása knížek

Sestavuju teď CD s výběrem fotek z English Campu. Pro třídění a základní úpravu digifotek používám skvělý freewre program Picasa a k uspořádávání do pohyblivých prezentací pak Microsoft Photo Story 3 (zdarma pro legální uživatele MS Office). Je to docela zábava, dávat dohromady fotky s hudbou, zvlášť, když můžu ty fotky rozpohybovat a tím jim například dát hloubku, upozornit na něco zajímavého na fotce tím, že k tomu budu zoomovat nebo třeba "švenknout kamerou" z jednouho obličeje na druhý. Pro uměleckou fotografii by to možná nemělo tolik výhod, to ještě moc vyzkoušené nemám, ale pro prezentaci fotek z akcí je to skvělé. Když jsem několikrát nestíhal udělat pohyblivou prezentaci, tak zhýčkané obecenstvo pískalo a dožadovalo se hudby a akčnosti, obyčejná prolínačka už je nudná... Co jsem si to na sebe upletl. Nebýt lidí, který mě na campu podporovali, asi bych se tam zhroutil podobně jako Windows, když zkusíte otevřít víc jak sedm programů najednou.

Protože teď budu minimálně dva měsíce omezeně pohyblivý (kvůli kolenu a CTF), zajel jsem si včera koupit žonglovací míčky (žonglování prý zvětšuje výkon mozku, což jako vyšinutý student dvou vejšek rozhodně potřebuju:) V obchodě na Novovysočanské (www.zonglovani.cz) mají docela výběr a slečna prodavačka evidentně ví, co prodává, takže umí poradit a taky předvést pár triků. Takže teď se učím kaskádu (základní onglování s třemi míčky dvěma rukama) a lámu si hlavu nad tím, co to tam prováděla těma FlowerStickama (mají i tyčky, co svítí ve tmě!) Taky tam měli frisbee, kterým hodil světový rekordman 1333 stop (406 m) nebo pružný disk, který se dá strčit do kapsy a prý i psovi do tlamy. No nevím, Nely si zatím se všema diskama poradila docela rychle...

Trénuju kaskádu už den a vždycky se u něčeho zarazím. Nepřekonatelnou bariérou pro mě napřed byl třetí míček, pak šestý výhoz a nakonec sedmý, za něj jsem se nedostal, vždycky jsem ten míček jenom chytil a už nehodil. No tak zkusím trénovat systematicky, jednotlivé díly a pak to nějak spojím. Teoreticky by to tak mělo fungovat, ne? Mozek jako architekt, co dává dohromady podvědomím připravené stavebnicové dílky jednodušších nadrilovaných úkonů... Hm, vsadím se, že takhle to nefunguje. S flowerstickama jsem se taky jednoduchý spin učil docela dlouho, vždycky po třetí otočce bác, nešlo to překonat. A pak zase sedm, to samé. A jednou jsem to roztočil, chytnul rytmus (myslím, že to byl sountrack ze Shreka) a už to jelo, spin pravou rukou jsem mohl držet libovolně dlouho. No takže se obrňuji trpělivostí a snažíme se ochočit si (tame) ty míčky. Nějakej rytmus k tomu... Právě teď si říkám, proč mi nikdo neodpovídá na maily, smsky a telefony... no jo, vždyť jsou prázdniny. Chjo. Já chci taky ven. Skoro všichni moji blízcí lidičkové mi teď ujedou... A zatímco takhle přemýšlím a do toho mi hraje jedna z nových verzí Louie Louie, najednou koukám, že já žongluju! No fakt, asi dvacet výhozů v kuse! Wow. I dind't see that coming!

Celý srpen v Praze. Kromě důležitých věcí jako žonglování mě samozřejmě čeká taky práce na seminárce (Ekonomická transformace v českých zemích po roce 1918) a chci se naučit Ekonomii (Samuelson, Holman, McKanzie) a Business English. A mimo můj poloviční úvazek jakožto správce sítě by se mi hodila ještě nějaká prácička na webových stránkách. Nebo že bych nějak upravil ty svoje? :)

Jasně, vy už mě znáte a víte, že taky budu dost číst a trochu psát. Dočetl jsem Harryho Pottera, můžu myslím anglickou verzi s klidem doporučit, slovní zásoba je slušná, ale určitě by tomu víceméně rozuměl kdokoli s pre-intermediate znalostí angliny. Já jsem tam popravdě našel neobvykle málo důležitých nových slovíček, ale rozhodně to není ztráta času. Navíc, jak možná víte z tisku, Rowlingová se odvážila skutečně k razantnímu a šokujícímu konci knihy, který napětí do dalších dílů ještě stupňuje...

Znovu jsem se po delší době začetl do Fulghuma - Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, doplněné vydání po 15 letech. Díky moc za půjčení :) Fulghumovi asi věnuju zvláštní stránku, je to totiž autor, který pořád píše obyčejně, někdy až naivně, a najednou se tam objeví rozinka úžasného vtipu, střípek vědoucího cynismu, oblázek úžasu nad zázraky světa nebo tůň poznání. A vy budete přesně vědět, o čem mluví. A nejlepší je, že (protože pan Fulghum je opravdu zkušný pán) teprve po několika letech třeba pochopíte, co tím tady nebo tam myslel. A nebo možná pochopíte, co tím myslíte vy.

Přeju všem krásné prázdniny, fakt, užijte si to a nezapomeňte, že

Síla prožitého a psaného

Včera jsem po poměrně dlouhé době psal zážitky do svého soukromého deníku (říkám tomu zápisník a po špatných zkušenostech s utajováním a uchováváním těch papírových je to šifrovaný soubor na mém počítači). A tak jsem v přestávkách, kdy jsem rozmýšlel, co že si to vlastně chci zapamatovat, taky projížděl očima to, co jsem napsal před třemi lety. A taky před dvěma. A před měsícem. Jsem to vůbec pořád já?

První zápisek mám ze dne 24.3.2002. Plno předsevzetí, jeden zajímavý postřeh o mě, který se nezměnil (rád se dívám s přáteli na film a když se mi něco líbí, chci se o to podělit), několik nesmyslů, něco o komunikaci a vztazích (vida, tady začíná moje dráha komunikačního experta:), věci, které mě štvou na světě kolem...

Jednou z velkých výhod CAE zkoušky a přípravy na ni byla spousta zajímavých (a několik opravdu zajímavých) anglických textů: o turistice, přírodě, ekonomice, umění... a na zkoušce jsme měli jeden právě o psaní deníků: co to pro lidi znamená a může znamenat, jaké jsou pohnutky a jaké pocity, když si člověk po letech svůj deník čte. Taky se tam zabývali možností deník vydat. A já, když procházím svůj zápisník, říkám si: proboha, jen ať to nikdo kromě mě nikdy nečte. Ale na druhou stranu, byl bych občas rád, kdybych mohl něco z toho někomu k přečtení dát.

Od doby, co píšu blog a hustěji si dopisuji se skvělýma a živýma bytostma, nepíšu si už do deníku tak často. Ale jsou zkrátka věci, které nepatří nikam jinam. Třeba zázraky, které prožiju. Ostatní by je brali jako nesmysly, zveličování a kdovícoještě. Ty zázraky byly totiž určeny pro mě, jsem to já, kdo na ně nemá zapomenout. Nebo dojmy z ostatních lidí - to nemůžu jen tak někde vystavit. Myslím, že pokud se nebudu přetvařovat, poznají stejně, co si o nich myslím... Větičky, postřehy, něco, čemu jsem se chechtal..., to všechno jsou kousky mého já a pokud chci být sám sebou, chci si je udržet.

Za těch pár let jsem napsal do svého zápisníku dohromady 43 tisíc slov. To není moc a tímhle blogem to za chvíli doženu. Ale o to vůbec nejde. V tom deníku jsem já, moje vzpomínky, to, co jsem tenkrát chtěl sám sobě o sobě říct. Předsevzetí, o kterých jsem věděl, že se nesplní. Důkazy o tom, jak se měním. Nádherné zážitky, vzpomínky na rozhovory, myšlenky, to, co mi tenkrát přišlo zábavné, vnitřní hádky, složitosti meziidských vztahů, postřehy z knížek, dojmy z koncertů, nadšení ze sportů, vyčerpání z turnaje, radost z Campů, příhody všedního dne... Některá období byla velmi chudá, jindy jsem přispíval týdně. Některé věci jakobych řešil pořád dokola (jen doufám, že to seshora aspoň trochu připomíná spirálu s nějakým cílem :)

Papírový notýsek, do kterého jsem si psal od minulého září, se mi kdesi ztratil. Asi někde ve škole, v knihovně nebo během organizace Campu. Buď jak buď, uvědomil jsem si, že si nemůžu dovolit věci vytěsnit z paměti jen proto, že už jsem si je někam zapsal... Stejně se k těm poznámkám málo vracím - mám plnou databanku, kam si od kvarty píšu nápady, příhody, básničky, zajímavosti a vtipy, a ještě jsem se na to ani jednou nekoukl (došly baterky a já sem línej). V počítači se mi válí hromada nedokončených (a díky vyprchavší inspiraci nedokončitelných) statí a fejetonů. Dokonce i u žánru, jakým je haiku, se mi povedlo nedokončit jednu z básniček - chybí mi poslední řádek.

Nejradši bych to uzavřel tím, že je to symbol toho, jak se pořád vyvíjím, poznávám nové věci a neuzavírám se budoucím zkušenostem. Jenom jestli ono to nebude spíš tím, že jsem línej zmatkář? :)

Čtu teď Harryho Pottera, díl šestý, v angličtině. Harryho protloukání se školou je taky takovým deníkem, poměrně dobře napsaným, se zajímavým příběhem a živými plastickými postavami (některými). Moje výmluva samozřejmě zní, že se učím anglicky a navíc to má Stephen King uvedeno v doporučené literatuře pro tvůrčí psaní. Ale pravdou je, že ta knížka je zkrátka zábavná. Nemám rád, když se machruje s magií, protože z vlastní zkušenosti i ze spolehlivého vyprávění vím, že to nejsou jen pohádky pro děti a není radno si s tím zahrávat, ale jako symbol to často funguje. HP je především hodně dobře napsaný příběh o dospívání na anglické internátní škole. A taky je to další střípek do mozaiky společného jazykového kontextu (v tomto případě hlavně s mojí sestřičkou). O tom jazyku zase jindy, jo?

Minule jsem slíbil fotky z English Campu, tak tady jsou:


















Bylo to fakt náročný, vybrat ze 4GB těch pár fotek, to vám teda řeknu. Pokud by někdo měl námitky ohledně zveřejnění jeho fotky, ať dá neprodleně vědět. English Camp byl skvělej!!!

Střípky (z) prázdnin II.

Tento příspěvek je nanejvýš podivný - jeho psaním se snažím vyrovnat se s návratem z English Campu. Může obsahovat reálie, kterým ne-campeři nemohou rozumět.

Je až neuvěřitelné, jak si člověk za dva týdny odvykne na Prahu, autobus, samotu nebo televizi. Včera jsem se vrátil z asi nejlepší akce celého roku: English Campu. A tak je tomu skoro každý rok - domů se nám nikdy nechce, je to vlastě takový společensko-kulturní šok. Ne že bychom tam žili nějak nekulturně, ale věci, které s lidma z campu dávají smysl, zkrátka jinde moc smyslu nedávají.

Jako příklad si představte nacpané metro, dnes kolem jedné hodiny odpoledne. Cestující nervózně sedí nebo postávají, nervózně se vyhýbají očím ostatních a místo toho jimi rejdí po stěnách. Na stanici Náměstí míru přistoupí dvacet pět lidí, převážně Češi, pár Američanů, dva Britové a jedna Singapuřanka. A začnou zpívat písničku "Lean on me", a to včetně motions . Brzy přejdou k "Walking in the Light" a můžete si být jistí, že stejně jako u "Amazing Grace" si kluci přehazují svoje hlasy s dívčími soprány. Mnohem příjemnější cesta, alespoň pro všechny ty, kteří se do spontánního zpěvavého šílenství zapojili bez ohledu na nevěřícné pohledy ostatních.

Že nevíte, o čem mluvím? No tak právě o tom mluvím! Na campu jsme dohromady prožili týden, který tvoří část nás samých, a tak máme určitou rovinu jazyka, kterou nikdo jiný nesdílí. Víte třeba, co je to boa constrictor? Z účastníků campu to vědí všichni, a navíc to slovo dokážou používat v běžné mluvě. Při zmínce o mravencích faraónech se ozve "Pharao, pharao, oooh baby..." a celá skupinka začne mávat rukama jako dvourozměrné tanečnice na egyptských kresbách. Tak proto mám rád campy...

Na letošních campech jsem měl možnost poznat hromadu nových lidí a ty, které jsem znal, jsem poznal lépe. Je to vždycky krásné, a tentokrát snad ještě krásnější. Nojo, to mi bude zbytek prázdnin smutno...

To jsem totiž ještě nenapsal, že jsem si při hře Capture the Flag ošklivě poranil již tak špatné koleno a odsoudil se tak na zbytek prázdnin k běhání po doktorech, rehabilitacích, lékárnách a podobně voňavých institucích. Takže ani do té Anglie nakonec dobrovolničit nepojedu.

Během campu ale moje poranění našlo docela dost využití - to bych ještě před rokem nevěřil, jak se nám ten tábor přetechnizuje: dvě nezávislé zvukové sestavy, tři "oficiální" notebooky, čtyři oficiální fotografové (plus samozřejmě dalších dvacet digitálních foťáků), dataprojektor, zpětný projektor... Focení mě bavilo celou dobu, i když klekání bylo obtížné, ale ten zbytek elektroniky už mi lezl krkem. Taky jsem pořádal žurnalistický workshop a moc mě potěšili lidé, kteří na něj přišli a taky ti, kteří mi pomáhali interviewovat rodilé mluvčí (ještě dokončíme, žejo?) a vůbec. Znamenalo to pro mě obrovské povzbuzení a spolupráce mě bavila.

Během tohoto campu jsem několikrát neudržel nervy, jako struny napjaté z neustálého stresu se vší tou počítačovou prací spojeným, a pak mě to vždycky mrzelo. Takže se omlouvám aspoň takhle všem, na které jsem byl ošklivej.

Já vážně nevím, co víc psát, vůbec mi teď nějak nejde psát, je to ještě moc čerstvé a pořád jsem vlastně jakoby na campu. Takže teď mám měsíc na to, abych se dostal zpátky do šedivé reality a dělal ji pro sebe i lidi kolem méně šedivou. V příštím příspěvku se tedy můžete těšit na nějaké fotky...

Střípky (z) prázdnin

Prázdniny budou trochu hektické a proto se zde nebudou objevovat spoty, na jaké jste možná zvyklí. Místo toho se budu vyjadřovat v odrážkách. Je to ten nejsnadnější trik, jak v písemce zakrýt, že nemáte co říct. Protože profesor se stejně může nechat zmást počtem odrážek a usoudit, že co odrážka, to znalost. Něčeho takového bych se ale na čtenářích svého blogu

• nikdy
• ale opravdu
• opravdu
• nikdy

nedopustil :) Takže tedy je máte:

• Softwarové patenty - Evropský parlament se po masivní kampani programátorů z celé evropy rozhodl, že "pohřbí" návrh, který měl umožnit patentovat tlačítka, myšlenky, lišty, postupy atd. související s počítači. Nebo to možná bylo jinak, to už je teď jedno. Ze všech poslanců a poslankyň, kterým jsem psal, mi odpověděli jen tři: Tomáš Zatloukal, Jana Bobošíková (kladně) a Hynek Fajmon (záporně).
• Šiška, krabička cigaret, zmuchlané noviny, bota, plechovka od Semtexu,obal od Durexu, kus pláštěnky, fidorka... To je jen stručný přehled věcí, které se podobají cyklistické rukavici, která se mi záhadně ztratila při projížďce do Kolovrat. Díky tomu jsem místo 25 km ujel padesátku a vyfotil tenhle západ slunce:
  
  
  Málem bych zapomněl - našel jsem cestou čtyři rukavice. Jak se může někomu ztratit rukavice, to nepochopím...
• Při přípravě English Campu se neustále učím nové věci. Třeba že je důležité, aby se o sporných věcech mluvilo, ale taky že je důležité, aby lidé uměli říct "OK, na tomhle se teď nedohodnem, pohoda, jdeme dál." Nebo že za hladkým (smooth) během celého tábora se skrývá stovky hodiny příprav. Že když něco nevyjde, stejně to nakonec může vyjít (Ř 8,28 a taky někde jinde:) . A hlavně, že vždycky je důležitá snaha a přístup (attitude). It's all about attitude. Jo a taky že ať se o něčem mluví česky nebo anglicky, nakonec se to stejně musí udělat.
• Psal jsem článek o Wikipedii a opět mě to utvrdilo v tom, že se jedná o úžasný projekt. K Wiki se asi ještě budu i tady na blogu často vracet. Jo a prosím držte mi palce, ať mi to někde vydají, už jsem do toho zamíchal tolik lidí, že by mi pak jinak bylo fakt trapně:) A hlavně nemám rád zbytečnou práci.
• Londýnské teroristické útoky jsou hrozné a jejich pachatelé pochopitelně odsouzeníhodní. Mezitím se koná summit G8 (nejspíš proto i ty útoky) a... o tomletom je těžký něco psát. Zkrátka do toho nevidím tím víc, čím víc do toho vidím.
• Potkal jsem na zastávce Slováka(50), kterému v Intersparu ukradli celou výplatu a on se neměl jak dostat domů, protože neměl dvacet korun na autobus. Znáte mě, že žebrákům peníze nedávám, ale tohle nebyl žebrák a mě se nepovedlo mu vnutit ani deset korun. A navíc jsem si uvědomil, že od začátku prázdnin jsem si zapomněl kupovat lístky, protože jsem nějak myslel, že mi ještě platí legitka. Zvláštní pocit.
• Neumím se balit. Moje heslo "připravit se i na nečekané" na sebe vzalo podobu už tří zavazadel. A i když se vymlouvám na to, že budu organizovat různé workshopy (což je pravda), faktem je, že spoustu věcí určitě potáhnu jen pro toho pitomého (Víte že ve starém Egyptě bylo město Pitoma? Takže Pitomec je vlastně obyvatel tohoto města...) strýčka Příhodu. V srpnu letím do Anglie pomáhat v dětském centru zřízeném kvakery a doufám, že se od nich něco přiučím.
  
• Akce Přátelé kolem se zase o kousek přiblížila... :)
  
• Víte, že slunce v New Yorku vychází (přibližně) podle funkce y = 1.47 * cos(0.133 * x) + 5.87 ? Kdo by to do něj řekl, že jo? Další hezké obrázky sluníčka a zajímavosti máte na anglické wiki: východ a západ . Slunečné prázdniny!
  

Tak, první smršť střípků je u konce. Zítra odjíždím na English Camp, už se tak těším, že si snad ani nedozabalím. Čtrnáct dní tu nebudu, tak si ode mě odpočiňte. Užijte si skvěle prázdniny, napište mi, jak se vám daří, chlubte se svými úspěchy ("Ahoj Pavle, prave jdu na sever...a uz jdu na jih...a na sever...a na jih!To nikde jinde na svete nezazijes!") a zatím ahoj!

Koncertní petice pomůže Africe

Právě v tuto chvíli zbývá 50 tisícům lidí na světě necelý den života. Zemřou na podvýživu, kvůli extrémní chudobě.

Právě v tuto chvíli probíhá i koncert LIVE8 (čti life aid), projekt, ve kterém 150 kapel zvučných jmen hrají zdarma na devíti místech naší planety. Chtějí upozornit na problém chudoby v zemích třetího světa, především Afriky, a také na summit G8, jehož členy chtějí vyburovat k akci. Konkrétně: zdvojnásobit finanční dotace, odpustit dluhy a lepší legislativou umožnit těmto zemím budovat svou budoucnost.

Co můžete udělat vy?

• zapnout televizi na ČT2 - kromě skvělých kapel uvidíte i devět měst jako Londýn, Řím, Philadelphiii apod.
• na adrese www.live8live.com se můžete podepsat pod petici

Pokud se chcete dozvědět více o tomto projektu, naleznete všechny informace na adrese výše. Možná vám něco říká koncert Live Aid z roku 1985 - tehdy účinkující vydělali pře 100 milionů dolarů. Tentokrát ale "nejde o charitu, ale o spravedlnost."

paxik's point of view: Každá povědomí o problému chudoby (poverty) a každá informace, která nám trochu poodhalí, že nejsme na světě jenom my, je nesmírně důležitá. Můžete se podívat třeba na článek Země smrsknutá na vesnici nebo na můj článeček o Fair Trade . Jenže tady jde o komplexní problém. Z hodin ekonomie vím, že jakékoli dotace, ať jsou již úmysly jakékoli, mají téměř vždycky negativní dopady. V Africe je problém, protože tento kontinent (jeho střed) skočil z doby kamenné do doby moderní během tříset let. A ještě neprošel všechny ty slepé uličky, o kterých Západ už ví, že nikam nevedou. Ústí to v občanské války, genocidu a extrémn chudobu.

Také Západ v tom samozřejmě není nevinně. Se svou ekonomikou, nastavenou na nejvyšší produktivitu (vždyť druhá derivace HDP musí pořád růst...) se rádi trochu připarazitovali na problémech třetího světa. Nejedna vláda (a ta, která vás napadla jako první, hlavně) podporovala konflikty dodávkami zbraní, protože jinde by tolik zbraní už neudala... A mohl bych pokračovat pořád dokola, ale stejně, nikomu to nepomůže.

Pan Ing. Karel Půlpán nám jednou říkal: "Všechna jednoduchá a rychlá řešení už zkusili. Teď musí nastoupit ta zdouhavá a složitá." A přesně tak to je. Jediné rychlé řešení, které ještě nebylo vyzkoušeno, je totální izolace celého afrického kontinentu, a na tu naštěstí díky zájmu médií snad nikdy ani dojít nemůže. Takže zbývají právě ty nepatrné drobnosti, jako podpora školství, vzdělávání, výchova k soběstačnosti, fair trade apod. Když totiž budou neúspěšní podporováni, nebudou mít motivaci se z toho sami dostat. Je proto potřeba dát jim tu možnost, ukázat jim, že jsou součástí světa a že pro sebe mohou něco dělat. Můžeme se vsadit, že to nebude ani jednoduché, ani rychlé. Ale kdo vám řekl, že věci mají být jednoduché a rychlé? McDonald?

Update: see also http://www.one.org/

live8

Mnohé obnovy

Měli jsme jet na kola. To je snad jediný sport, který nepodlehl ani mým dvěma vysokým školám, a to i když to všechny ostatní už vzdaly a nechaly mě troskovatět před monitorem nebo nad knihou. Jenže při lovení tohoto obrázku jsem píchl zadní duši a kolo skončilo ve sklepě. Nebýt třídního výletu na kola do Jizerek, asi bych si nezajezdil ani přes prázdniny. A tak jsem vyměnil duši (zní to hrozně exorcisticky, prosím nechápat doslovně), nechal seřídit brzdy a série obnov byla započata.

Kola jsme s sebou nakonec nebrali. Snad příště. Na chatu ke K. nás ale dorazilo tak akorát na třídní sraz po jednom roce. Obnovili jsme vzpomínky, drby a vzájemné vztahy. Zvláštní bylo, že i když jsme se skoro rok neviděli, přišlo nám to, jako kdybychom společnou třídu opustili teprve před týdnem. Když H. na konci říkal "Čau v září ve škole!", ani mi nedošlo, že si dělá šoufek.

Vyšlápli jsme sjezdovku a obnovili zkouškovým obdobím ztuhlé svaly. Malý B. (8) se učil fotit a já musel uvolňovat místo na kartě. Při volejbale jsem skončil v bažině - o důvod víc, proč obnovit zásobu bot. Díky H. jsem se dozvěděl o věcech jako budoucí zaměstnání nebo studium v zahraničí, a obnovil jsem si it pro to, kdy mám H. brát vážně a kdy ještě vážněji.

Ve čtvrtek jsem zjistil, že i lékárnička, kterou s sebou teprv asi měsíc nosím, bude potřebovat obnovit. Ještě než jsme začali hrát frisbee, sešlo se pohromadě vosí žihadlo, rozřízlý prst, odřený nárt a naražená dlaň - aspoň, že jsem připraven na všechno (jen ten mnohaúčelový ručník mi pořád ještě chybí). Společně jsme si obnovili znalost pravidel Frisbee Ultimate. Dneska při přípravě campu jsme oprášili vzpominky na campy dřívější a dodělávali campbook (ještěže má MS Publisher funkci Automatické obnovení).

No a last but not least během tohohle týdne jsem obnovil kontakt s několika lidma, se kterýma jsem se už dlouho neviděl.

Jsem vděčný, že jsem si toho všeho mohl všimnout. Jak se život může obnovovat, člověk sám sebe nalézat a přitom se nevracet zpátky. Důležité je všimnout si maličkostí - někdy v sobě mají krásnou symboliku, přesně takovou, ze které můžeme čerpat, když to potřebujeme. Můj oblíbený Robert Fulghum by k tomu mohl dodat: "Na podstatě člověka mě nic nefascinuje tak, jako tato schopnost obživnout" (Od začátku do konce - naše životní rituály).

Teď jsem navíc obnovil blog novým příspěvkem... Že bych přidal ještě pár odkazů? Pro velký úspěch?

• http://www.snopes.com/ - určitě znáte spoustu neuvěřitelných historek, které se zdají za vlasy přitažené, ale... ale co, stejně se to nedá dohledat. Ale jeden americký pár na těchto stránkách dokazuje opak. Dohledat se dá leccos a navíc se zdá, že skutečnost je daleko před fantazií.
• Monty Python's Fellowship of the Ring - potěší asi skutečně jen skalní příznivce Monty Pytonů (pro představu: dokonce ani já se často nechytám), ale za tu práci si zaslouží autoři uznání. What-- an eagle carrying a wizard?
• Krása v nás a kolem nás (Mageo) - amatérské i profesionální fotky, nalezené různě po internetu. Nedá se jednoduše vystihnout, co mají společného - možná klid, vyváženost, barevnost a motivaci krásným dojmem.

A nezapomenu opět upozornit na Dobrou adresu, kde mi tentokráte vyšel ledničkový fejeton:)