Putování - kouzlo okamžiků

Promítali jsme Putování tučňáků (March of the Penguins), tenhle film chci všem, co se zajímají o přírodu a krásu, moc doporučit. Je to neuvěřitelný snímek, o dost jiný než většina věcí, se kterými se v našich kinech můžeme setkat. Je to vlastně dokument z produkce National Geographic (to mluví samo za sebe, že?) a za fakt, že se dostal do kin i do povědomí diváků, vděčí především silnému příběhu. Příběhu o přežití a o lásce.

Samozřejmě, že film není tím pádem zcela přírodopisně zaměřený, ale proč se nenechat vtáhnout do kouzelného mrazivého světa, kde teplota padá až 80 stupňů pod pod mrazu a kde tito úžasní živočichové přebývají. Díky bezpochyby náročné práci kameramanů sledujeme, jak stovky těchto úžasně odhodlaných živočichů podstupují znovu a znovu cestu 70 mil do vnitrozemí, kde je pevnější led a kde mohou mít mladé. Sledujeme páry tučňáků, jejichž jediným cílem je opatrovat vajíčko, ve kterém bije malé srdíčko jejich potomka. Sameček chrání vajíčko vlastním tělem, dva měsíce, o hladu, samička zatím loví ryby v ne zcela bezpečných vodách vzdálených oněch 70 mil. Záběry na šťastnou rodinku jsou jako pohlazení, a když se malá tučňátka učí chodit, prostě se musíte smát.

Když jsem sledoval tu nepředstavitelně strastiplnou pouť, říkal jsem si: proč? Proč to mají tak složitě zařízeno? Vždyť je to příšerně nebezpečné, namáhavé a komplikované... Víte, co mě napadlo? Že je to možná lepšejší, když jsou věci namáhavé. Nemyslím pro tučňáky, ale pro nás. Člověk má před sebou jasný cíl, kterého se může držet.

Na letošních horách jsem s kamarádem uvažovali o tom, jak se žilo lidem před náma a jak nás změnily moderní technologie. To je na dýl a určitě se k tomu někdy vrátím i tady na blogu. Ale teď se zaměřme na ten samotný fakt, že máme dnes všechno o poznání jednodušší, co do materiálních a primárních potřeb. Nemusíme si sami obstarávat potravu. Nemusíme se bát predátorů, nehledáme si přístrešek pro každou noc. Víme, že v zimě nezemřeme zimou a v létě žízní. Je o nás díky dělbě práce a dalším sociálním vychytávkám víceméně dobře postaráno (teď mluvím o většině obyvatelstva západních zemí, samozřejmě, že existují výjimky, znám je a nejsou mi ukradený, ale koukneme se teď na tu většinu). Takže máme všechno mnohem jednodušší a netrpíme hladem ani strádáním (rozhodně ne v porovnání s lidmi před tisíci nebo pěti tisíci lety). A stejně: dává to našemu životu smysl? To, že se vzdálíme od přímého vlivu na náš život, dá okamžitě prostor chvilkovým a okamžitým hledáním zážitků, zabíjení času na milión způsobů. Když má člověk více volného času a nic mu nehrozí, neznamená to nutně, že ten čas umí lépe strávit. V jistém slova smyslu byli smyslu života mnohem blíže, pro ně věci, které dělali, skutečně měly přímý a jasný smysl. To nám myslím chybí... Samozřejmě, že to, co děláme, má nějaký dopad a věřím, že může mít i velký smysl. Jen už to může být zakryté, třeba kvůli petrým nabídkám, mnoha možnostem a tlaku společnosti.

Myslíte si, že více možností automaticky znamená lepší možnosti?

Když neexistovali mobilní telefony, emaily ani řekněme telefony: jak vypadal společenský život lidí? Byl myslím pravidelnější a více situovaný do místa bydliště. Lidé se chodili navštěvovat a společného času si možná více vážili. Já chodím často pozdě, tehdy by to znamenalo, že se třeba s nikým nepotkám, na druhou ruku byli tenkrát lidé nepochybně trpělivější a možná i opravdovější. Co myslíte? Neříkám, že dnešní způsob je špatný, ale napadlo mě, že je zajímavé se zamyslet, v čem nás technologie mění a co z toho jsme ochotni přijmout do svých životů a co ne.



Stejně si myslím, že se to pořád dá zvládnout. Ale ve skutečnosti to nemáme jednodušší, ale těžší. Máme více vědomostí, tak jich možná musíme využít k tomu, abychom věděli, co je a co není potřeba znát. Je více možností zábavy, no tak je tím pádem taky více možností, jak pobavit někoho, ne jenom sebe. Je více možností, kde hledat radu, pomoc a informace, tak to znamená, že i my máme víc možností, jak poradit a pomoct. Všechny novinky posledních tisíců let jsou jenom nástroje, stejně jako nůž: není špatný ani dobrý. Nebo možná je špatný i dobrý, můžeme s ním zakuchnout souseda i ulovit medvěda. Naše možnosti se dají taky využít různě, můžeme brát a můžeme dávat. A je to složitější, ale pořád jsou to stejné jednoduché vzorce chování. Jen jsou občas hluboko. Keep searching:)