Jeden svět

"Ono to není tak černobílé," slyšíme občas a víme, že máme teda být tolerantnější, méně sebestřední a o věcech více uvažovat. To jistě. Ale poslední rok a půl se učím, jak je černobílá fotografie přínosná a krásná. Dřív jsem to vůbec nechápal, šedivé fotografie mi přišly smutné a nechápal jsem, proč tak někdo fotí, když už sto let existuje fotografie barevná, věrná skutečnosti.

Ale ta skutečnost, i když černobílá není, je jednoduchá. Nebo možná může být jednodušší, pokud nebudeme rozptylováni nepodstatnými detaily, redundatními informacemi. A mnoho fotografů věří, že barva je právě něco, co nás od reality může odvádět. Černobílé fotografie dávají vyniknout věcem, které bychom jinak pro kakofonii barev přehlédli. Naší fantazii dává více prostoru a zjednoduší vidění složitého.

Filmový festival Jeden svět je pro nás každoročně skvělá možnost, jak se procvičit ve vidění světa. Sestavil jsem pro vás několik důvodů, proč na jednosvětové filmy nechodit:

1. Ztráta sebestřednosti: pokud se necháte vtáhnout do problémů cizích lidí, hrozí, že začnete s nadhledem brát problémy vlastn
2. Ztráta iluzí: docela pravděpodobné je, že se dozvíte věci, které jste nevěděli. Tvůrci nás varují: co se zde dozvíte, těžko se vám bude zapomínat. Možná, že si nebudete moci tak pěkně stěžovat na školu, jako dosud, pokud uvidíte, co to v rovníkové Africe znamená "škola".
   
3. Nebezpečí sebereflexe: pozor! Pokud při uvažování o problémech a nešvarech světa zjistíte, že těch samých chyb, cynickýc myšlenek, nezodpovědností, zbytečností, závislostí a klamání sebe sama se dopouštíte i vy, hrozí mrné, leč reálné nebezpečí, že se s tím pokusíte něco dělat. Hrozí nám, že když budeme přemýšlet a prožívat, zjistíme, že bychom se měli měnit, nevybírat si jednodušší varianty a dát se těžší cestou...
   

Viděl jsem film Get a Life, který mě zaujal mnoha aspekty. Především samotný příběh o lékařích, kteří zdarma pomáhají nemocným v jediné nemocnici, která se vypořádává s epidemií Numy. Dále mě zarazil mírně cynický přístup filmařů a jejich aktivní účast v dokumentu. Diskuze s tvůrci. Lidské utrpení a fakt, že příběh se píše sám, ale že o příběh pak už nejde, pak už jde o konkrétní život.

Cestou do kina jsem potkal pana M., slušného bezdomovce, se kterým jsem zašel na Národce na koupit večeři. Je mu padesát pět, žije v ubytovnách Naděje, a má akutní vředy na nohou. Kvůli vlhku a zimě se jeho stav zhoršuje a doktoři zvažují amputaci. A nežije v Africe. Žije v Praze a většina z nás ho možná potkala už dřív. Takovej zarostlej, asi jsme si ho nevšimli, pokud nás nepožádal o drobák.

Nikdo o něm nenatočil dokument. Zas tak špatně na tom není, aby se to prodávalo. Večeře (a asi i snídaně) pro něj a jeho kamaráda stála 50Kč. Lístek do kina na Jeden svět stojí šedesát. Berte to jako první skutečný důvod, proč nestačí kouknout se na Jednosvětový film...