Slovíčka pro pokročilé
"Jsou slova ospalá, která jen mžourají, slova vyzáblá dlouhým putováním po stránkách knih, ušpiněná stálým dotykem, jsou slova opuštěná, hašteřivá a zpychlá velkou písmenou, kterou začínají, jsou slova zaklídla, která rázem stvoří svítání ve vás, ale také tmu, jsou slova zkroušená, stále klečící a bojácná, ale i horlící, perná a svéhlavá, jsou slova cizopasníci na jiných a tak donekonečna..." (František Halas)
Nedávno jsem si uvědomil, že rozumím drtivé většině slovíček, používaných v amerických filmech a seriálech. Zjistil jsem to jednoduše tak, že při jejich sledování se zapnutými anglickými titulky jsem nenarazil na žádné neznámé slovíčko. Důvod k radosti? Ani ne.
Při četbě knih totiž na neznámá slovíčka narážím v každém odstavci. Dokonce i v komiksu Calvin and Hobbes narážím na slovíčka, která si musím vyhledat (heinous, sprinkle, vast, bleak, quirky, tard, coaster, sway, carnage, intestine, vermin, oblivious, precarious... najděte si je, je to krása:) A vždycky to stojí za to, právě použití neobvyklého výrazu povznese vtip a obohatí jej o neotřelou myšlenku. Americké filmy jsou ale dělány na základě slovní zásoby průměrně inteligentních diváků nejnižší věkové hranice, pro které je film určen. Skoro. Zkrátka to, že sdílím úroveň vyjadřováním s jedenáctiletým amíkem mě sotva nadchne.
Daleko horší ale je, když se to samé stává i v našem mateřském jazyce. Tady už nenajdeme útočiště ve výmluvách, že jsme se začali učit až pozdě, byly špatné učitelky a učebnice a vůbec že se proti nám spiknul svět. To, že nahrazujeme všechna kladná přídavná jména slovem "fpohodě" a všechna příslovce slovy "dost" nebo "hustě" (případně jejich kombinací), to je naše škoda. Jasně, má to svůj důvod. Tím důvodem je konformita. Víme, že tahle slova budou bez problémů přijata kýmkoli mladším třiceti let. Skoro za žádných okolností nevyvolají údiv, natož pak nevraživost. Je to prostě něco, co můžet říct vždycky a všude, nikdo na vás nebude vejrat a ptát se, co tím myslíš. Takže je to vlastně taková malá zbabělost, přirozená, nepostřehnutelná, bezprostřední snaha plavat s proudem. Proto mám vždycky takovou radost, když slyším nebo čtu vyjádření netradiční (
Neochuzujme se o bohahtá slovíčka. Jistě, jazyk se vyvíjí. Ale nemá zakrnět a zbavovat sebe i nás možnosti se skutečně vyjádřit. Vytrácí se osobní část komunikace, vracíme se k Basic Czech. A spějeme pomalu k velevelmidobrému newspeaku...
Článek inspirován knihou Rétorika (Jaroslav Kohout) a mluvou odposlechnutou v Praze za poslední rok:) Dejte vědět, co si o tom myslíte?



5 Comments:
This post has been removed by a blog administrator.
By joegribbel79735556, at květen 09, 2006 8:42 dop.
Svatá pravda. Nedávno jsem si taky všimnul, že se čím dál víc redukuju na pár rádoby moderních výrazů, které v sobě jakoby zahrnují milion různých slov. A "fpohodě" je určitě tím nejzářivějším příkladem
By martin, at květen 12, 2006 9:18 dop.
Paxíku, máš samozřejmě naprostou pravdu, jako obvykle. Ale myslím, že problém je hloub, než jen v používání jednoduše aplikovatelných výrazů. Lidé zkrátka nechtějí používat složité výrazy, protože to přesně dělají "inťoši" a "brejličkové" (= ti co rádi čtou) a ti jsou samozřejmě staršně divní a úplně out, takže hlavně ať se jim nepodobáme.
A tak zkrátka lidé nechtějí při řeči přemýšlet. Touto dobrovolnou mentální degradací se z nich stávají orwellovští straníci a začínají myslet v newspeaku (jak jsi poznamenal). A v tomhle prostředí zvučících blbů já nechi žít!
Samozřejmě si o tom rád počtu názor Jaro Křivohlavého... (díky za doporučení)
No a koukni se taky třeba na stránky Společnosti pro myšlení (www.mysleni.org), třeba by tě něco z naších názorů mohlo zajímat ...
By Fil_da, at květen 14, 2006 10:21 odp.
Jen asociace-poznala jsem pani; co mluvi tremi jazyky v jedne vete. Je to zakrneni; zprzneni nebo co? Mozna jen zajimavy zpusob rozsirovani lidskych schopnosti..
By Ivka, at květen 18, 2006 5:45 odp.
Jasně, jasně... Docela souhlasím, dá se říct, že to bylo výstižné atd... (Paxík's all right, but...) Na tenhle konkrétní problém (jakožto zhmotnění mnohem většího problému; právě té konformity a strachu z podobání se "knihákům") narázím poměrně často a štve mě to. No jistě. Jenomže s tím v podstatě nic nedělám. A to je podle mě problém mnohem závažnější (Kdo se dopouští většího zla: ten, kdo dělá chybu, nebo ten, kdo ho neopraví?) A tak se ptám: co se s tím dá udělat?
Chci a hledám proaktivní přístup. Kde je?
By charlie, at květen 29, 2006 5:31 odp.
Post a Comment
<< Home