Slovíčka pro pokročilé

"Jsou slova ospalá, která jen mžourají, slova vyzáblá dlouhým putováním po stránkách knih, ušpiněná stálým dotykem, jsou slova opuštěná, hašteřivá a zpychlá velkou písmenou, kterou začínají, jsou slova zaklídla, která rázem stvoří svítání ve vás, ale také tmu, jsou slova zkroušená, stále klečící a bojácná, ale i horlící, perná a svéhlavá, jsou slova cizopasníci na jiných a tak donekonečna..." (František Halas)

Nedávno jsem si uvědomil, že rozumím drtivé většině slovíček, používaných v amerických filmech a seriálech. Zjistil jsem to jednoduše tak, že při jejich sledování se zapnutými anglickými titulky jsem nenarazil na žádné neznámé slovíčko. Důvod k radosti? Ani ne.

Při četbě knih totiž na neznámá slovíčka narážím v každém odstavci. Dokonce i v komiksu Calvin and Hobbes narážím na slovíčka, která si musím vyhledat (heinous, sprinkle, vast, bleak, quirky, tard, coaster, sway, carnage, intestine, vermin, oblivious, precarious... najděte si je, je to krása:) A vždycky to stojí za to, právě použití neobvyklého výrazu povznese vtip a obohatí jej o neotřelou myšlenku. Americké filmy jsou ale dělány na základě slovní zásoby průměrně inteligentních diváků nejnižší věkové hranice, pro které je film určen. Skoro. Zkrátka to, že sdílím úroveň vyjadřováním s jedenáctiletým amíkem mě sotva nadchne.

Daleko horší ale je, když se to samé stává i v našem mateřském jazyce. Tady už nenajdeme útočiště ve výmluvách, že jsme se začali učit až pozdě, byly špatné učitelky a učebnice a vůbec že se proti nám spiknul svět. To, že nahrazujeme všechna kladná přídavná jména slovem "fpohodě" a všechna příslovce slovy "dost" nebo "hustě" (případně jejich kombinací), to je naše škoda. Jasně, má to svůj důvod. Tím důvodem je konformita. Víme, že tahle slova budou bez problémů přijata kýmkoli mladším třiceti let. Skoro za žádných okolností nevyvolají údiv, natož pak nevraživost. Je to prostě něco, co můžet říct vždycky a všude, nikdo na vás nebude vejrat a ptát se, co tím myslíš. Takže je to vlastně taková malá zbabělost, přirozená, nepostřehnutelná, bezprostřední snaha plavat s proudem. Proto mám vždycky takovou radost, když slyším nebo čtu vyjádření netradiční (ne na úkor pokud ovšem nezachází do trapností), přiléhavé, jedinečné, vtipné a trefné. Kdo si umí bezděky hrát se slovíčky (a takové lidi znám, díky:) ti jakoby hráli na hudební nástroj.

Neochuzujme se o bohahtá slovíčka. Jistě, jazyk se vyvíjí. Ale nemá zakrnět a zbavovat sebe i nás možnosti se skutečně vyjádřit. Vytrácí se osobní část komunikace, vracíme se k Basic Czech. A spějeme pomalu k velevelmidobrému newspeaku...

Článek inspirován knihou Rétorika (Jaroslav Kohout) a mluvou odposlechnutou v Praze za poslední rok:) Dejte vědět, co si o tom myslíte?