Osvobození od svobody

Nad svobodou, rozhodováním, závislostmi, proplýtvaným časem a směřováním našeho života se nelehko přemýšlí. Jsou to věci, které často raději obcházíme. Dotýkají se nás. A nejen to. Cítíme, že to, jak se rozhodneme, je podstatné, víme, že jak v rozhodnutí vytrváme, je důležitější... ale odmítáme přijmout, že ještě podstatnější je přístup k tomuto rozhodnutí, dlouhodobý postoj a odhodlání. Rozhodnutí je jako zápis do kurzu, který nemůžeme přerušit a nechat si vrátit vložené peníze. Jako letenka, kterou nelze den před odletem zrušit.

To je věc, která myslím hodně lidem na rozhodování vadí. Že za správným rozhodnutím by měli stát a vytrvat v něm. Někdy se sám sebe ptám takovou obecnou úvahou: Pokud se o nějaké věci v klidu a na základě rozumu i citu rozhodnu, že je správná, za jakých okolností se vůbec toto mé rozhodnutí může změnit? Není jeho změna spíš jasný projev slabé vůle, zbabělosti a špatných vlivů? Neměl bych na sobě tyto příznaky pozorovat a vyburcovat hned svoji ostražitost vůči tomu, kdo mi co našeptává? A kdy je naopak dobré zvážit, zda není skutečně zásadné změna zcela na místě?


V době, kdy se svoboda sama o sobě považuje za ctnost, je něco v nepořádku. Svoboda je prostředek k rozhodnutí, ne cíl rozhodování. Svoboda nám umožní se rozhodnout (správně, dobře, špatně, nějak...) ale sama svoboda je cílem jenom tam, kde se svobody nedostává. Ale co když někdo neudělá správné rozhodnutí, protože by se tím zbavil určité své svobody? Já vím, ono to zní hrozně - "zbavit se možnosti volby". Ale je nám přece jasné, že právě důležitá rozhodnutí volí jednu z více cest a ty ostatní ponechávají stranou. Tím, že si vyberu možnost A, říkám, že možnost B si nevyberu. Tím, že zítřejší den od 13:00 do 15:00 budu v knihovně, říkám, že nebudu nikde jinde. Mám sice svobodu, možnost a právo být kdekoli jinde, ale já svou svobodu použiju k tomu, abych si ji cíleně a dobrovolně omezil. Tím, že dva lidé vstopí do manželství, říkají: "Svobodně si beru tebe, miláčku, na celý život - právě tebe, nikoho jiného."

Svoboda není cíl. Svoboda je prostředek

Důležitými rozhodnutími omezujeme svoje další možnosti. Co je na tom ale špatného? Vždyť si tím vlastně zjednodušujeme život. Prořezáváme rozvětnený strom a můžeme se více soustředit na věci, které jsou pro nás důležité... Skutečné rozhodnutí, které má trvalý charakter, nám vždycky otevírá nové možnosti. Závislost na svobodě nás před takovými rozhodnutími zrazuje a tím nás svazuje. Stáváme se otroky svojí nezávislosti a svobody. Podobně jako alkohol - zprvu člověka osvobozuje. Pak zbavuje nadvlády. Nakonec nutí dělat věci ryze nerozumné, ničí zvyklosti. Cigarety způsobují, že kuřák už se bez nich nedokáže uklidnit. Mění návyky. A stejně se lidé bojí udělat rozhodnutí, pevnou změnu.

Bojíme se sami sebe a toho, že bychom se v sobě zklamali. Nebo že bychom zklamali někoho jiného - Boha, rodinu, přátele, okolí... A přitom jsou to právě oni, kdo nás mohou od strachu osvobozovat. Když se rozhodneme dát jim šanci.

Rozhodnout se není jednoduché. Ale děláme to pořád. Tak bychom to mohli začíte dělat pořádně :)