Dvě hravé knížečky

A už je to tady. Vejdu jen tak do knihkupectví a do očí mě praští knížka, vlastně spíš jméno, člověka ze třídy. Jdu s nečekaným úlovkem k pokladně a jen tak náhodou se před pokladní zmíním, že ji napsal spolužák. Tato věta zanikne v nastálém veselí, které vyvolala naše kolektivní snaha přeložit japonskému páru knížku "O krtkovi, který chtěl zjistit, kdo se mu vykakal na hlavu".

Stejný den, jen pár desítek metrů od knihkupectví, jsem se od prodejce nového prostoru na Můstku dozvěděl hned několik věcí. Za prvé, že jemu žonglování nikdy nešlo. Reaguje tak na můj zatím neúspěšný pokus o trik se třemi míčky - blesk. Vzpomněl jsem si, že Fulghum jednou psal o bezdomovcích a jak se naučili žonglovat a tak si vydělávat, i vybízím ho, jestli to nechce zkusit. A tak on hned šťastně přidává, že na ulici končí, sehnal totiž práci jako hlídač divadla. A do třetice mi nabízí knížku, kterou Nový prostor vyšperkoval svoji letní nabídku, a ze které se na mě směje můj profesor z univerzity. Samozřejmě, že knížku udal, kterážto událost byla pochvalně komentována trafikantem, který nám měnil pětistovku, i prodejcovou družkou. Asi se málokomu chce dát prodejci 160Kč najednou.

Takže, už je to tady. Jména mě známých lidí na mě koukají už nejen z časopisů a novin, ale i knih. Už minule ve článku Skvělí spisovatelé aneb O co ti jde? jsem se pochlubil, že s většinou zmíněných autorů jsem se osobně potkal. A teď jde dokonce o knížečky mého spolužáka a profesora. Pojďte se podívat, o co jde:

Jan Jirák: Ještě jsme se nezbláznili

Pan docent Jirák je pravděpodobně první člověk od nás z fakulty, kterého jsem znal. Jednak z NP, a pak - pěkně mě potrápil u přijímacího pohovoru. Nechte si ode mne někdy vyprávět, co mají společného knihy Oliver Twist a Sbohem armádo... Jan Jirák nám přednášel Úvod do studia médií a jeho přednášky měly rozhodně šmrnc - a byly narvané. Pamatuju si, jak nám názorně předvedl proxemické aspekty komunikace, když poprosil spolužačku, aby šla k tabuli a pak předváděl, jak se bude cítit nesvá, když u ní bude stát příliš blízko.


Kniha Ještě jsme se nezbláznili je sbírkou vtipných fejetonů, které vycházely v NP a Inzine. Jsou to celkem krátké útvary, zhusta se zakládající na osobních zkušenostech a zážitcích autora. Což je jedině dobře - Jirák dokáže i banalitu, jakou je kupříkladu jízda výtahem, proměnit svým barvitým, sebeironizujícím vypravěčstvím proměnit v zážitek, který nám, čtenářům, prozáří den a dokonce i nám poskytne zážitek, ze kterého můžeme čerpat. Jirák se nevyhýbá svému subjektivnímu pohledu, ale právě díky tomu, že sám sebe bere s nadhledem, jsou jeho názory s stravitelné jako originální jednohubka. A některé z fejetonů jsou opravdu tak nádherné a barvité, že mám pocit, jako kdybych onu událost sám prožil.

Typickým rysem nejen Jirákových fejetonů, ale i jeho mluvy, je láskyplné a tvořivé zacházení s češtinou. Pamatuju si, když nám vyprávěl, že čeština je jedinečná svou schopností jemně upravit význam slovesa přidáním předpony. Příklad? "Přidozacouval", prozradil nám. Do angličtiny by to bylo asi "he went just a little back to the desired place". V knížce jsem několikrát narazil na podobné hračičky, použité velmi přirozeně a lehce. I když si nad stavem mateřštiny v jednom fejetonu naříká:

I v těžkých situacích je čeština amerického filmu jiná neř ta naše. Zatímco načinec běžně spadne do průšvihu (ne-li do něčeho sprostšího), valí se to na něj, lítá v tom, je v tom až po uši, americký hrdina "má problém". A nejde jen o kosmonaut v Apollu 13. I docela malý Američánek stojí na filmové ulici a vidí, že proti němu kráčí místní zlotřilec vyznačující se zrzavou hlavou. Američánek se zarazí a vydechne: "O-ou, asi mám problém." Asi jo, chlapče

Hm, možná jsem nevybral nejlepší pasáž. Dneska jsem se díky panu docentovi chechtal na celé kolo v čekárně na EKG. Možná, že by mi díky němu mi naměřili rozhozenou srdeční aktivitu, kdyby mi dali elektrody na bránici. Tak zkusím ještě něco:
(hm, nejradši bych sem přepsal celou kapitolu Mobilní omyl, tak si ji nezapomeňte přečíst)

Chvála sprostých slov: (překlád proslovu automobilisty do sprostot prostého jazyka)
"Jak se opovažuješ, ty mentálně opožděný jedinče, ruši svým - telěsnému vyměšování podobným - jednáním tento prostor, když je i jedincům mentálně ještě opožděnějším na první pohled jasné, že to od výkalů znečištěné a celkově k rychlé zkáze odsouzené vozidlo dostatečně neovládáš?"

Výběr citátů nebyl jednoduchý, a určitě ne reprezentativní. Jirák píše totiž fejetony od začátku až do konce, věci navazuje, stupňuje, vrací se zpět, shrnuje. Je fakt dobrej!

Štěpán Kučera: Tajná kronika Rychlých šípů a jiné příběhy

O Štěpánových povídkách už jsem jednou psal, je to už skoro rok. Tak teď je máte k dispozici knižně. Asi byste nehádali, že většinu povídek psal ještě před tím, než odmaturoval. I když u těch, které se zabývají literaturou (Výlet pana Broučka, Neruda a Světlá apod.) tam ta maturita z češtiny vysloveně problikává.

Jiří Žáček, který Štěpánovi napsal předmluvu, označuje Štěpána za apokryfistu. Myslím, že žánr je mnohem různorodější. Štěpán si umí dělat legraci nejen ze slavných osob a literárních klišé ("O kus dál uhodi blesk a rozčísl skupinku stoletých kaktusů"), ale i z dospívajících, jejich iluzí a naivity a konečně občas i sám ze sebe. Většinu toho, co bychom tak autorovi mohli eventuelně vytknout, už na sebe autor bez okolků prásknul ("Rozbřesk se zbarvil do krvava a vůbec nikomu nevadilo, že je to klišé.")

Podíváme se se Sokratem na Olymp mezi ješitné řecké bohy, do džungle se šťastně ženatým Mauglím, do pravěku, do Stínadel za zamilovaným a rebelujícím Mirkem Dušínem, na Malou Stranu do Nerudovy oblíbené hospůdky, za glosujícím Leonardem da Vincim, na divoký západ, do dob prvních lásek a maturity... Jistým pojítkem mezi velmi různorodým prostředím a pozadím povídek je právě zamilovanost a maturita, řekl bych. Někdy také trošku okatá snaha šokovat, být originální, a přitom se sem míchají pubertální narážky.

Napsáno je to skvěle. Štěpán si chytře zvolil styl, kde si určuje pravidla, a využívá toho celkem tvořivě. Velmi pěkné je taky vplétání narážek na cizí texty a reálie (jak říkám, maturita...) Prostě, Štěpáne, gratuluju!


Více mojí vlastní tvorby zase až příště. Doufám, že toho před tou operací kolene ještě hodně stihnu. English Campy byly skvělé, opravdu! Děkuju!