Mobilita - nemám vaše číslo
shrnutí pro netrpělivé: paxikovi se rozbil mobil
Dneska jsem absolvoval školení AdWords, Sklik a eTarget, takže už nejsem amatér, ale amatér s certifikátem. Školení bylo opravdu výborné, hodně věcí, které se zdá jasných, když se vysloví, by mě vůbec nenapadlo. Tak jsem přesvědčen, že to mým klientům k něčemu bude. No, tak jsem si udělal reklamu, a teď, proč píšu.
Téměř nepiju kafe. Jsou jenom tři výjimky.
Dneska tedy nastala ta třetí možnost a já si dal pár šálků. Káva mne vždycky udrží v pohybu. Klepou se mi totiž po ní ruce.
O přestávce se všichni účastníci vyrojili na chodbu a do átria areálu, kde se školení konalo. Dobelhal jsem se po schodech dolů a rozhlédl se kolem. Neuvěřitelný pohled. Na celém ochozu átria stáli v pravidelných rozestupech manažeři a manažerky a koordinovali skrze svoje vyleštěné mobilní telefony mezinárodní zakázky, lístky do kina a poznámky v žákovských. Musel jsem se usmát - neuvěřitelná závislost na mobilech, to se hned tak nevidí. Jako kdyby si nemohli na chvíli odpočinout, soustředit se pořádně na... počkat, já měl dneska odpoledne někomu zavolat!
Dobelhal jsem se pro mobilní telefon, stoupl si ukázněně do řady, kterou mi na terase manažeři intuitivně uvolnili, a zavolal. Nikdo nezvedá, dávám mobila do kapsy a uklidněn kávou mi mobil padá z prstů a rozlétá se na tisíc kousků. Konkrétně na tři.
Ale ani po jejich složení se netváří, že by mi můj kávový úlet chtěl odpustit. Nezapne se. Tak mi alespoň prosím odpusťte vy: nemám zase (skoro) na nikoho z vás číslo. Je to jako lobotomie přišel jsem o všechny údaje, které jsem si uložil do tohoto plastového prodlouženého stříbrného laloku místo do staré dobré šedé kůry mozkové.
Číslo mám pořád stejné. Buďte tak hodní a napište mi prosím sms, ať si vás znovu můžu znovu uložit do paměti a pozvat vás na kávu:)
Zítra vstávám hodně brzo, jdeme fotit východ slunce nad zamlženou Vltavou. Jsem opravdu zvědavý. Původně jsem plánoval vzít s sebou hodně kávy, ale o foťák bych opravdu přišel nerad. Těšte se na fotky.
Dneska jsem absolvoval školení AdWords, Sklik a eTarget, takže už nejsem amatér, ale amatér s certifikátem. Školení bylo opravdu výborné, hodně věcí, které se zdá jasných, když se vysloví, by mě vůbec nenapadlo. Tak jsem přesvědčen, že to mým klientům k něčemu bude. No, tak jsem si udělal reklamu, a teď, proč píšu.
Téměř nepiju kafe. Jsou jenom tři výjimky.
- Zkouškové období
- Když mi jej někdo uvaří
- Konference o počítačích, kde je káva vždycky zadarmo
Dneska tedy nastala ta třetí možnost a já si dal pár šálků. Káva mne vždycky udrží v pohybu. Klepou se mi totiž po ní ruce.O přestávce se všichni účastníci vyrojili na chodbu a do átria areálu, kde se školení konalo. Dobelhal jsem se po schodech dolů a rozhlédl se kolem. Neuvěřitelný pohled. Na celém ochozu átria stáli v pravidelných rozestupech manažeři a manažerky a koordinovali skrze svoje vyleštěné mobilní telefony mezinárodní zakázky, lístky do kina a poznámky v žákovských. Musel jsem se usmát - neuvěřitelná závislost na mobilech, to se hned tak nevidí. Jako kdyby si nemohli na chvíli odpočinout, soustředit se pořádně na... počkat, já měl dneska odpoledne někomu zavolat!
Dobelhal jsem se pro mobilní telefon, stoupl si ukázněně do řady, kterou mi na terase manažeři intuitivně uvolnili, a zavolal. Nikdo nezvedá, dávám mobila do kapsy a uklidněn kávou mi mobil padá z prstů a rozlétá se na tisíc kousků. Konkrétně na tři.
Ale ani po jejich složení se netváří, že by mi můj kávový úlet chtěl odpustit. Nezapne se. Tak mi alespoň prosím odpusťte vy: nemám zase (skoro) na nikoho z vás číslo. Je to jako lobotomie přišel jsem o všechny údaje, které jsem si uložil do tohoto plastového prodlouženého stříbrného laloku místo do staré dobré šedé kůry mozkové.
Číslo mám pořád stejné. Buďte tak hodní a napište mi prosím sms, ať si vás znovu můžu znovu uložit do paměti a pozvat vás na kávu:)
Zítra vstávám hodně brzo, jdeme fotit východ slunce nad zamlženou Vltavou. Jsem opravdu zvědavý. Původně jsem plánoval vzít s sebou hodně kávy, ale o foťák bych opravdu přišel nerad. Těšte se na fotky.
3 Comments:
Milý Pavle, čas od času (tedy velmi zřídka) sem zabrousím si počíst a nedá mi to, abych si nerejpla
Rejpanec číslo 1) Proč se v článku o Wintonovi (jinak moc pěkném) nikde neobjevilo slovo Žid?
Rejpanec číslo 2) Krásný citát z Hildegardy, ale když už ho necitujete v původním jazyce (tedy latinsky), tak by klidně mohl být česky, ne?
Hodně zdaru v novém školním roce
Kračenka
By Anonymous, at říjen 22, 2006 5:09 odp.
Ahoj Kračenko,
teda nevím, kdo jsi a jestli tě znám (podle přezdívky určitě ne:) ale obě připomínky jsou velmi všímavé. Třeba ten citát je tak malým písmem, až jsem se bál, že ho vůbec nikdo nepřečte.
1) daleko důležitější, než že se jednalo o židovské děti, mi přijde fakt, že se jednalo o lidi, které zachránil. Nebyl v tom žádný úmysl, článek jsem psal bezprostředně pod dojmem z filmu a pokud některý z faktů nevyplývá z kontextu 2. světové války, pak je v příspěvku odkaz na heslo z české i anglické wikipedie.
2) Citát jsem našel v angličtině a v této řeči se mi moc líbil. Latinsky skoro vůbec neumím a pochybuji, že velká část mých čtenářů by latinu ocenila. Ale budu psát článek o tom citátu, takže se dočkáš překladu. Jen nevím tu latinskou verzi, pomůžes mi ji najít?
Díky a přijď zas :)
By pax, at říjen 23, 2006 1:34 dop.
Milý Pavle,
když se trošku zamyslíš... Nápovědí budiž obě připomínky a taktéž nick je dost průhledný. Tak schválně:-).
Ještě chci pochválit fotky z Františkánské zahrady, černobílá má zkrátka svoje kouzlo.
Po té Hildegardě se zkusím podívat, až budu mít čas. Z čeho to přesně je?
Kračenka
By Anonymous, at říjen 25, 2006 4:43 odp.
Post a Comment
<< Home