Příběhy fotografií 1
Příští týden, tedy 20. až 25. listopadu, k nám na fakultu zase zavítá Patrick Chauvel, francouzský válečný fotograf. Když u nás byl před rokem, naučil nás skvělé věci. Především nám kladl na srdce, abychom fotili příběh. Že za vším jsou lidé, jejich příběhy, emoce, napětí. A že každá fotografie by měla něco vyjadovat, sdělovat, vyzařovat. Budu se i letos snažit.
Příští úterý (21. listopadu) bude od sedmi hodin ve Francouzském institutu promítání filmu Váleční reportéři, následuje diskuze s autrem.
Film jsem viděl a rozhodně patří k těm působivým dokumentům. Pro mě o to více, že jsem mohl následující týden s jeho autorem fotit, slyšet jeho názory (kritiku, především) a poznat jeho nadšení, se kterým se do každé reportáže vrhá. Tak vás taky zvu.
Letos asi nebudu dělat reportáž o bezdomovcích, jako minule. Místo toho se zaměřím na dobrovolníky z různých organizací, chtěl bych zachytit jejich příběhy. Rád bych tím pomohl sobě, chtěl bych totiž poznat, co všechno práce v neziskovce obnáší. Pomoc to bude doufám i pro ně - fotky jim dám k dispozici, třeba na propagaci nebo jen tak na vystavení na stěně. A taky všem ostatním - vždycky je fajn zjistit, že jsou kolem nás lidé, kterým není lhostejné, jak se věci mají, kteří v sobě našli odvahu a pokoru s tím něco dělat.
Držte mi prosím palce, ať tak krásné téma nepokazím.
Příští úterý (21. listopadu) bude od sedmi hodin ve Francouzském institutu promítání filmu Váleční reportéři, následuje diskuze s autrem.
Třicet pět let fotografoval Patrick Chauvel většinu světových konfliktů. Odkojený takovými jmény jako Kessel, Monfreid a Schoendoerffer strávil svůj život v těsné blízkosti aktuálního dění. Je jedním z posledních členů generace reportérů, který zažil šestidenní válku, Vietnam, Kambodžu, Libanon, Panamu, Afghánistán, Čečensko, Irák… Během svých reportáží byl Patrick Chauvel unesen, ocitl se tváří v tvář popravčí četě, ztroskotal s tzv. „boat people“ na Haiti. Byl několikrát raněn a mohl být už stokrát po smrti. Přesto bude osobně ve Francouzském institutu, aby uvedl svůj film, ve kterém zpovídá své kolegy reportéry (James Nachtwey, Chris Morris, Ron Haviv, Luc Delahaye, Gilles Perres…) a aby zodpověděl veškeré vaše otázky.
Film jsem viděl a rozhodně patří k těm působivým dokumentům. Pro mě o to více, že jsem mohl následující týden s jeho autorem fotit, slyšet jeho názory (kritiku, především) a poznat jeho nadšení, se kterým se do každé reportáže vrhá. Tak vás taky zvu.
Letos asi nebudu dělat reportáž o bezdomovcích, jako minule. Místo toho se zaměřím na dobrovolníky z různých organizací, chtěl bych zachytit jejich příběhy. Rád bych tím pomohl sobě, chtěl bych totiž poznat, co všechno práce v neziskovce obnáší. Pomoc to bude doufám i pro ně - fotky jim dám k dispozici, třeba na propagaci nebo jen tak na vystavení na stěně. A taky všem ostatním - vždycky je fajn zjistit, že jsou kolem nás lidé, kterým není lhostejné, jak se věci mají, kteří v sobě našli odvahu a pokoru s tím něco dělat.
Držte mi prosím palce, ať tak krásné téma nepokazím.
Štítky: photo
0 Comments:
Přidat komentář
<< Home