Sdílené sdělení - "I wanna share a story with you"

Slyšeli jste už někdy tuhle větu? "I'd like to share a story with you." Takhle často začíná anglicky mluvící vypravěč svůj příběh. Ať už se jedná o drobnou událost, která ho pobavila, nebo o úvod do první kapitoly knihy. Je vlastně tak často užívaná, že jsem se nikdy pořádně nezamyslel, co přesně znamená. Znáte to, bylo by to jako ptát se, proč v češtině říkáme "Jak se máš?" (překlad by zněl: How do you have yourself?) nebo "Jak se ti vede?" (How is your leading going?).

Takže skoro každý přeloží tuhle naši frázi nějakou podobnou, českou. Třeba "Chtěl bych vám povědět, co se mi tuhle stalo". Víceméně tak většinou vystihuje přesně to, co měl řečník na mysli. Ale čtu teď Eisnerovy Rady Čechům, jak se hravě přiučit češtině, takže jsem teď naladěn na trochu jazykozpytnou vlnu. A najdnou mi skrze závoj zkušenosti prosvitl původní význam té fráze. Anebo alespoň něco docela zajímavého.

Už jsem psal o fenomenálním světě: o našem myšlenkovém konstruktu, ve kerém žijeme, ze kterého vycházíme a který si budujeme na základě znalostí, zkušeností, vyprávění, dohadů, citů a fantazie. A čím více má náš fenomenální svět v něčem blízko k fenomenálnímu světu druhého člověka, tím snazší je vzájemné porozumění. Protože pak, když řekneme třeba "schovej si tu berličku", ostatním se vybaví, co tahle narážka v mém (a teď už našem) fenomenálním světě znamená. Ten význam je náš společný. Takových věcí je spousta. Společné zážitky, uvažování o podobných věcech, film, který jsme viděli, kniha, kterou jsme četli, událost, kterou nám někdo převyprávěl...


Obloukem trochu mozkolomným se vracím zpět k naší frázi. "Chci s vámi sdílet tenhle příběh". Tím zdaleka neříkáme jenom "Chci vám něco říct." Říkáme tím: "Tohle jsem zažil. Je to teď součást mě. Vy jste to sice možná nezažili, ale já bych stejně byl rád, kdybychom o tom mohli mluvit, jako bychom to prožili spolu. Je to věc, kterou bych s vámi chtěl mít společnou, a doufám, že vy se mnou taky."

Hodně promluv je založeno na jednoduchém příběhu, ke kterému se řečník na konci vrátí. Kniha je budování příběhu, který autor i čtenář (a čtenáři navzájem) sdílejí. Třeba Kunderova nová Nesnesitelná lehkost bytí je příkladem toho, jak autor předkládá příběhy, ze kterých pak abstrahuje bezmála filosofující závěry. Věc jako "Sandřina buřinka" se najednou pro čtenáře, se kterými Kundera svůj příběh sdílí, stane symbolem absurdity, pouta k domovu a kdoví čeho ještě. A obecně je vzájemná komunikace založená na sdílení něčeho společného. Přinejmenším jazyka, ve skutečnosti ale vždycky hledáme víc. Jestli jste se někdy ptali "Hele, ty chodíš na Arabskou /Arcibiskupský/Křesťanský gymnázium? A neznáš tam náhodou...?" nebo "Vidělas' taky film Memento/Forresta Gumpa/Mrtvou nevěstu Tima Burtona? A víš, jak tam..." tak víte, co myslím. Mimoděk vynakládáme i více pokusů, abychom se prokopali ke společným, sdíleným zážitkům.


Ze sdílených zážitků vychází hlubší porozumění, možnost odkazovat a obohatit vyprávění o vzpomínky a symboly. Vlastně i lidová přísloví jsou něčím takovým - je to společné vlastnictví národa a v minulosti, když ještě nebyly rozšířené knihy a školství, to možná byla jedna z mála oblastí, na kterou mohli odkazovat lidé setkavší se z různých krajů. A ostatně jedno takové přísloví o tom tak trošku mluví:

Sdílená bolest, poloviční bolest. Sdílená radost, dvojnásobná radost. (české přísloví)

Přesnější překlad naší anglické fráze by asi byl "Chtěl bych se s vámi o něco podělit." Je to vlastně jeden z kroků k hlubší komunikaci - poskytnout svůj zážitek ostatním a udělat z něj zážitek společný. Zážitek, na který budeme v jistém smyslu vzpomínat, i když se nestal nám, a který se nám později vybaví v nových souvislostech. Jistě, často na nějaký cizí příběh není nikdo zvědavý, ale pokud příběh pronikne a stane se společným vlastnictvím, může být lidem užitečný pro pochopení sebe i sebe navzájem. A rozhodně umožní pár vtipných situací, jakoby mimochodem. Tahle fráze mi doufám pomohla trochu nahlédnout, o co v mezilidské komunikaci jde, co to vlastně pro nás to "sdílení" znamená. A taky mi pomohla pochopit, proč lidé rádi ukazují fotky, vzpomínají na staré časy a vyprávějí si vtipy, trapasy a příhody.

Tak, to je to, o co jsem se s vámi chtěl podělit...

Více fotek z Průhonic najdete na mé galerii fotek. A jestli jste si všimli, přidal jsem do pravého sloupce citáty, každý den jiné. Verš je celý den stejný, citáty slavných osobností se střídají náhodně - podělte se se mnou o ty, které vás zaujmou, děkujuu.