Zdravotní klauni - první nahlédnutí

část první: Honza a Marcela, FN Motol

"Tak to bylo slabý, co?"
"Ale ne, to půjde, na začátek dobrý. Chceš zkusit jedničku?"
"Dobře, tak já budu jednička, ty dvojka. To půjde..."
Nepoznali jste, o co jde? To je přece jasné: dva klauni si domlouvají výstup v dalším nemocničním pokoji. Právě klepají na dveře, žhaví ukulele a za chvíli uslyšíte z pokoje bodrého pana "doktora Traktora", kterému bude na jeho vizitě asistovat jeho nová sestra. Norka Nová.



O organizaci Zdravotní klaun jsem se dozvěděl z dopisu, který nám domů poslali, jako asi desetitisícům Pražanů v rámci svojí reklamní kampaně Je to totiž organizace nezisková, která existuje jen díky podpoře osobních i firemních dárců. Doufám, že i moje krátká reportáž přispěje k chodu organizace. (pošlete třeba "DMS KLAUN" na číslo 87777)





Díky sebeironii, schopností se vcítit a, pokud se to tak dá říci, propracované a natrénované improvizaci klaunské dvojice se na rtech dětí brzy objevily úsměvy. Klauni s dětmi dokážou navázat skutečné spojení. A to to není jen tak. Děti leží v nemocnici, s menšími bolístkami i třeba po těžkých úrazech, a často by nejraději na svět zařvaly: "nechtě mě všichni bejt!" Ale i ti nejzakaboněnější se nakonec do klaunské hry nechají vtáhnout.




Jinde to klauni mají jednodušší, stačí se na pacientku podívat a ona už se zalyká smíchy:




Když už nepomáhá slovní humor, nastupují rekvizity, jako je klaunský noc, pumpička s balónkem nebo bublifuk.






Nejvíce se mi na práci klaunů ale líbila atmosféra, kterou kolem sebe šířili. To, jak rozesmívali nejen děti, ale i jejich rodiče. Dokonce nějak záhadně snadno prohlubovali pouto mezi rodičem a dítětem, nebo mezi dětmi a nemocničními sestřičkami. Najednou nebyla propast mezi dětmi a dospělými, ale mezi těmi "normálními lidmi" a "vyšinutými klauny." Rodiče i děti byly na stejné lodi, spolu se smály široké škále vtipů a po odchodu klaunů se tu ještě chvíli vznáší smích a vzduchem létají nafukovací zvířátka.





"Nejtěžší to je s klukama kolem 12 až 15 let. Mají pocit, že smát se klaunům je jenom pro děti, a oni už děti přece nejsou. Ale když se to povede, stojí to za to, mají fantazii..."





Nemocnice je tiché místo. Někdy. A ani klauni nemají moc porušovat všechny zásady a předpisy, i když je na tom jejich klaunství povětšinou založené. Musí respektovat klid a spánek dětí odpočívajících po zákroku, případně jejich zdravotní stav. Proto se radí se sestřičkami, kam mohou jít a kam ne. A když už nějaké dítě spí a oni k němu nemohou, tak mu alespoň smotají nafukovací hračku - takové překvápko po probuzení.








I tak je nemocnice někdy hezké místo. Západ slunce, jeřáb a klauni jsou zajímavě krásná kombinace, nemyslíte?





Oba moji klauni jsou profesionálními herci. Když jsem se s nimi poprvé setkal, byli už převlečení "na šichtu" a tak jsem je v civilu poznal až na konci našeho fotografování. Docela mě ta proměna překvapila, tak nějak jsem si za ty dvě hodiny na dr. Motyku a jeho Novou sestru zvyknul.







Jak víte, strávil jsem v poslední době dost času v nemocnici. A tak vím, jak obrovskou radost jsem měl z vašich návštěv! Pro tyhle děti jsou klauni neznámými a nečekanými přáteli, lidmi, kteří je dokážou pobavit. Bylo mi ctí tyhle potrhlé lidi fotit. Protože vědí, co dělají a proč. Jsou to vystudovaní herci, a rozhodli se pomoci svým uměním dětem. Pomáhat je umění.

From Zdravotni kla...

Více fotek najdete v mojí galerii fotografií.

Zdravotni klaun Motol 1

Během týdne bych měl doplnit i ostatní fotografie a také příběh Lukáše a Hanky, se kterými jsem byl celý čtvrtek na cestách po nemocnicích v Mladé Boleslavi a České Lípě.