Den má 24 hodin, ale jen tři čtvrthodiny

Klid mezi vánočními svátky je pro mnohé z nás draze vykoupená dovolená. Běháme, sháníme, zařizujeme, učíme se, píšeme, telefonujeme, nakupujeme, zjišťujeme, zoufáme, usínáme, nestíháme... Jakýkoli časový plán bere za své obvykle ještě dřív, než si jej zapíšeme.

Možná je to tím, že pánem svého času již dávno nejsme. Dáváme mnoha lidem možnost naším časem disponovat, podobně jako také my nějakým způsobem zacházíme s časem ostatních lidí. Obvykle to nějak funguje, ale přes Vánoce se to všechno najednou sesype do dvou týdnů. Všichni chtějí mít klidné Vánoce a jsou ochotni pro to obětovat svůj čas, energii, pohodu a nakonec i ten klid.

Myslím, že máme představu, že když má den 24 hodin, tak my tenhle čas můžeme využít. Ale tak to možná vůbec není. Naopak, sleduji u sebe, že každý den mám několik kreativních záblesků. Víte, co myslím? Chvíle, kdy se vám věci daří. Narazíte přesně na informaci, kterou jste hledali. Povede se vám někoho překvapit nebo potěšit. Někomu pomůžete. Něčemu se zasmějete, něco se dozvíte, něco pochopíte, oči se vám otevřou... Tohle jsou krásné momenty, na které i po čase vzpomínáme.

Ale mám pocit, že každý den jich nepřináší stovku. To by ani nešlo. Já jsem rád, když každý den najdu alespoň jeden takový moment, a modlím se, abych nepřehlížel příležitost k nim. Nicméně možná právě to, že jsou tyhle kouzelné "aha-momenty" tak vzácné, jsou pro nás tak cenné.

A tím se možná oklikou vracím k Vánocům. Jsou jednou do roka, snad pro každého z nás jsou něčím vzácné, a tak to sobě i Vánocům chceme dát najevo. Jen bych nerad, abychom se kvůli Vánocům připravili o svoje krásné tři okamžiky denně...

A ano, může jich být klidně i víc.