Jaro je tady

a venku je krásně a na nic není dost času. Kromě školy se teď sešlo několik příležitostí k fotografování a taky v práci je toho víc, než obvykle. K tomu pořád ještě starosti s kolenem... a naštěstí také fajn lidi. A naděje, že na jaře půjde všechno líp :)

Naservíruju vám několik odkazů a půjdu spát:

• Papírový diář Pocketmod- na technetu jsem zachytil tenhle článek a chystám se vyzkoušet, jak může papírový diář pomoci při organizaci času...
• Tučňáci popadají po stovkách, když jim nad hlavami určitým způsobem proletí stíhačka, no věřili byste tomu?
• Divadlo v Dlouhé začne od dubna dávat další Pratchettovu hru: Maškaráda. Nedávno jsem byl na sté repríze Soudných sester a tak se těším i na generálku nově nastudovaného představení.
  
• Přemýšlím, co to znamená svoboda. A jak je skutečně důležitá, jestli to není jen iluze nebo výmluva.
  

Zajímalo by mě, jestli někdy najdu pro pravdu a krásu lepší přirovnání, než je světlo. Světlo, které svítí ve tmě, svíčka, slunce, zrcátko, odlesk v očích.

"Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.(Jan 1,9) ... Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo."(Jan 3,19-20)"


Někdy slýchám věci tak často, že už pak zapomenu, co pro mě dřív znamenaly. Někdy se věci mění tak pomalu, že si nevšimneme toho, že se mění. Někdy si toho všimnout nechceme, a lhostejně necháme tmu, aby si zase kousek urvala pro sebe. Volba snadnějších možností... to je možná ten problém, co myslíte?

Alpy

Letos jsem v Rakousku spíše fotil, než snowboardoval. I s mým zraněním mě kamarádi vytáhli až na nejvyšší dvousedačkový vlek, takže jsem měl celé dopoledne co dělat: když sjezdovku nesjíždíte, ale scházíte, je to skoro ekvivalent polární výpravy. Musím říct, že se mi při tom krásně přemýšlelo.
Kromě tradiční karetní hry UNO jsme tentokrát hráli i Jungle Speed, hru založenou na postřehu a rychlosti. V autobuse jsme pak sehráli směsici her, které se do autobusu kvůli nešikovně uspořádaným sedačkám rozhodně nehodí - ať žijou vlaky. Poslední večer jsme si taky hráli s fotoaparátem, externím bleskem a dlouhou expozicí:
Jsem rád, že jsem si mohl odpočinout. Čeká mě teď spoustu práce a já v sobě musím najít energii a odhodlání to všechno zvládnout.



Časem sem přidám nějaká panoramata, ale napřed je musím sestavit...

TOP20 - záblesky

Blíží se výročí mého blogování a já tímto děkuji všem čtenářkám a čtenářům. Těm, které znám a pro které především sem píšu, i těm, kteří se sem dostali spletitými zákoutími netové pavučiny, děkuji za váš čas. A díky i za to, že vám každý týden můžu věnovat několik hodin, slov a fotek, podělit se s vámi o to, co mě zajímá a o čem doufám, že stojí i za váš čas.

Blog je ze své povahy celkem nestálé médium, příspěvky se objeví, zazáří na světle titulní stránky a hned zase zapadají do archivu, kde už je vyšťourají jen vyhledávače... a teď i já:)

FUN

• Funny thoughts
• Network administrator FAQ
• English is fun (sbírka zkomolených překladů)
  
• Slabý odvar aneb Your eyes September
  

Fejetony, články, sloupky

• I just run
• Moudrost na síti
• Spirit of the game - o hře frisbee
• Haiku I
  

Úvahy

• Síla prožitého a psaného
• Fotky, slabiky a hudba
  

Rozhovory

• James Brabzon - rozhovor s americkým režisérem o dokumentech
• Wikipedia
• Válečný zpravodaj Patrick Chauvel
  

Odkazy jinam

• Just blogging
• Ale to je normální
• Zdravá míra šílenosti a jak to dopadlo
• Odkazy a včeličky
• Brýle opalují
• Literatura, experimenty a war photography

Vybráno z období březen - říjen 2005. Dejte mi v komentářích najevo, zda jsem to s tím výběrem nějak nepřepísk a tak.

P.S. Zdravím z Alp, kde jsem si tradičně odrovnal koleno :)

Jedna Praha a svět

Když provázím cizince po Praze, vidím najednou, proč se jim to naše město tak líbí. I přesto, že centrum je plné jevů, které bychom raději neviděli. Zkrátka Praha je velkoměsto se vším všudy a přitom se tu ještě drží taková nějaká pohodová nesenzacechtivost. Myslím, že i díky tomu může být Praha často hostitelem mezinárodních akcí typu Jeden svět.


Speciální dávka fotek pro španělštinářky:) Tentokrát jsou zaostřené:





Pokud chcete alespoň nepatrně přispět na moje fotografování, můžete vždycky, když tu jste, klepnout na tu otravnou oranžovou reklamu ve sloupečku vpravo. Je to spíš takový experiment, můj výdělek z reklamy činí korunu týdně, takže tak kolem padesátky bych si mohl našetřit na řemínek k fotobrašně:)

Dejte mi (třeba v komentářích) vědět, jak se vám líbí fotky, na čem jste byli na Jednom světě a jestli vám Praha přijde v noci magická, nebo kýčovitá. A držte mi palce, ať teď v Alpách moje levé koleno vydrží ty divoké kousky na snowboardu ;)

Vltava, Petřín, rackové

A další obrázkové odpoledne v Praze...








Těším se na vaše názory v komentářích. A nebo na to, že se ke mě příště na lovu snímků připojíte... 

Jeden svět

"Ono to není tak černobílé," slyšíme občas a víme, že máme teda být tolerantnější, méně sebestřední a o věcech více uvažovat. To jistě. Ale poslední rok a půl se učím, jak je černobílá fotografie přínosná a krásná. Dřív jsem to vůbec nechápal, šedivé fotografie mi přišly smutné a nechápal jsem, proč tak někdo fotí, když už sto let existuje fotografie barevná, věrná skutečnosti.

Ale ta skutečnost, i když černobílá není, je jednoduchá. Nebo možná může být jednodušší, pokud nebudeme rozptylováni nepodstatnými detaily, redundatními informacemi. A mnoho fotografů věří, že barva je právě něco, co nás od reality může odvádět. Černobílé fotografie dávají vyniknout věcem, které bychom jinak pro kakofonii barev přehlédli. Naší fantazii dává více prostoru a zjednoduší vidění složitého.

Filmový festival Jeden svět je pro nás každoročně skvělá možnost, jak se procvičit ve vidění světa. Sestavil jsem pro vás několik důvodů, proč na jednosvětové filmy nechodit:

1. Ztráta sebestřednosti: pokud se necháte vtáhnout do problémů cizích lidí, hrozí, že začnete s nadhledem brát problémy vlastn
2. Ztráta iluzí: docela pravděpodobné je, že se dozvíte věci, které jste nevěděli. Tvůrci nás varují: co se zde dozvíte, těžko se vám bude zapomínat. Možná, že si nebudete moci tak pěkně stěžovat na školu, jako dosud, pokud uvidíte, co to v rovníkové Africe znamená "škola".
   
3. Nebezpečí sebereflexe: pozor! Pokud při uvažování o problémech a nešvarech světa zjistíte, že těch samých chyb, cynickýc myšlenek, nezodpovědností, zbytečností, závislostí a klamání sebe sama se dopouštíte i vy, hrozí mrné, leč reálné nebezpečí, že se s tím pokusíte něco dělat. Hrozí nám, že když budeme přemýšlet a prožívat, zjistíme, že bychom se měli měnit, nevybírat si jednodušší varianty a dát se těžší cestou...
   

Viděl jsem film Get a Life, který mě zaujal mnoha aspekty. Především samotný příběh o lékařích, kteří zdarma pomáhají nemocným v jediné nemocnici, která se vypořádává s epidemií Numy. Dále mě zarazil mírně cynický přístup filmařů a jejich aktivní účast v dokumentu. Diskuze s tvůrci. Lidské utrpení a fakt, že příběh se píše sám, ale že o příběh pak už nejde, pak už jde o konkrétní život.

Cestou do kina jsem potkal pana M., slušného bezdomovce, se kterým jsem zašel na Národce na koupit večeři. Je mu padesát pět, žije v ubytovnách Naděje, a má akutní vředy na nohou. Kvůli vlhku a zimě se jeho stav zhoršuje a doktoři zvažují amputaci. A nežije v Africe. Žije v Praze a většina z nás ho možná potkala už dřív. Takovej zarostlej, asi jsme si ho nevšimli, pokud nás nepožádal o drobák.

Nikdo o něm nenatočil dokument. Zas tak špatně na tom není, aby se to prodávalo. Večeře (a asi i snídaně) pro něj a jeho kamaráda stála 50Kč. Lístek do kina na Jeden svět stojí šedesát. Berte to jako první skutečný důvod, proč nestačí kouknout se na Jednosvětový film...

Neděle v Praze - fotky podruhé

 

Neděle v Praze - fotky