Osvobození od svobody

Nad svobodou, rozhodováním, závislostmi, proplýtvaným časem a směřováním našeho života se nelehko přemýšlí. Jsou to věci, které často raději obcházíme. Dotýkají se nás. A nejen to. Cítíme, že to, jak se rozhodneme, je podstatné, víme, že jak v rozhodnutí vytrváme, je důležitější... ale odmítáme přijmout, že ještě podstatnější je přístup k tomuto rozhodnutí, dlouhodobý postoj a odhodlání. Rozhodnutí je jako zápis do kurzu, který nemůžeme přerušit a nechat si vrátit vložené peníze. Jako letenka, kterou nelze den před odletem zrušit.

To je věc, která myslím hodně lidem na rozhodování vadí. Že za správným rozhodnutím by měli stát a vytrvat v něm. Někdy se sám sebe ptám takovou obecnou úvahou: Pokud se o nějaké věci v klidu a na základě rozumu i citu rozhodnu, že je správná, za jakých okolností se vůbec toto mé rozhodnutí může změnit? Není jeho změna spíš jasný projev slabé vůle, zbabělosti a špatných vlivů? Neměl bych na sobě tyto příznaky pozorovat a vyburcovat hned svoji ostražitost vůči tomu, kdo mi co našeptává? A kdy je naopak dobré zvážit, zda není skutečně zásadné změna zcela na místě?


V době, kdy se svoboda sama o sobě považuje za ctnost, je něco v nepořádku. Svoboda je prostředek k rozhodnutí, ne cíl rozhodování. Svoboda nám umožní se rozhodnout (správně, dobře, špatně, nějak...) ale sama svoboda je cílem jenom tam, kde se svobody nedostává. Ale co když někdo neudělá správné rozhodnutí, protože by se tím zbavil určité své svobody? Já vím, ono to zní hrozně - "zbavit se možnosti volby". Ale je nám přece jasné, že právě důležitá rozhodnutí volí jednu z více cest a ty ostatní ponechávají stranou. Tím, že si vyberu možnost A, říkám, že možnost B si nevyberu. Tím, že zítřejší den od 13:00 do 15:00 budu v knihovně, říkám, že nebudu nikde jinde. Mám sice svobodu, možnost a právo být kdekoli jinde, ale já svou svobodu použiju k tomu, abych si ji cíleně a dobrovolně omezil. Tím, že dva lidé vstopí do manželství, říkají: "Svobodně si beru tebe, miláčku, na celý život - právě tebe, nikoho jiného."

Svoboda není cíl. Svoboda je prostředek

Důležitými rozhodnutími omezujeme svoje další možnosti. Co je na tom ale špatného? Vždyť si tím vlastně zjednodušujeme život. Prořezáváme rozvětnený strom a můžeme se více soustředit na věci, které jsou pro nás důležité... Skutečné rozhodnutí, které má trvalý charakter, nám vždycky otevírá nové možnosti. Závislost na svobodě nás před takovými rozhodnutími zrazuje a tím nás svazuje. Stáváme se otroky svojí nezávislosti a svobody. Podobně jako alkohol - zprvu člověka osvobozuje. Pak zbavuje nadvlády. Nakonec nutí dělat věci ryze nerozumné, ničí zvyklosti. Cigarety způsobují, že kuřák už se bez nich nedokáže uklidnit. Mění návyky. A stejně se lidé bojí udělat rozhodnutí, pevnou změnu.

Bojíme se sami sebe a toho, že bychom se v sobě zklamali. Nebo že bychom zklamali někoho jiného - Boha, rodinu, přátele, okolí... A přitom jsou to právě oni, kdo nás mohou od strachu osvobozovat. Když se rozhodneme dát jim šanci.

Rozhodnout se není jednoduché. Ale děláme to pořád. Tak bychom to mohli začíte dělat pořádně :)

Google Bias - co dělá vyhledávač s poznáváním a komunikací na internetu? A co s tím?

Dnes trochu teoretický článek pro všechny, kdo by se rádi naučili lépe vyhledávat na internetu a chtějí pochopit, jak ten vyhledávač vlastně řadí výsledky a proč někteří lidé nejsou z Googlu až tak odvázaní. Je mi jasné, že článek neřekne expertům přílš nového. Vy, co nevíte, jak vyhledávače fungují, zde určitě něco zajímavého najdete.

Dalo by se říci, že součástí mého (externího) zaměstnání v redakci Technetu je lelkování po internetových stránkách, blozích a pavučinových zákoutích. Prosévání internetových stránek, abych objevil něco zajímavého a neobvyklého. Někdy vcelku zajímavá činnost, když se to nepřehání. Napadlo mě přitom, že celý internet je vlastně takové osudí, které se převaluje a na povrch se dostávají ty stránky, kterým je to umožňěno. Přesto je zatím málo demokratičtějších míst - během půl hodiny si můžete zařídit vlastní stránky a kdokoli na internetu, z jakéhokoli místa na zemi, se na ně může podívat... a zjistit, že to není to, co hledal, a dál bloudit internetem.

Proto existují katalogy, vyhledávače, databáze odkazů a další stránky, které mají pomoci se v tom mumraji vyznat. A nejen díky vyhledávačům, ale i díky odkazům na jednotlivých, samostatně nedůležitých stránkách, je možné dostat se k těm kvalitním, nebo aspoň všeobecně uznávaným stránkám, přestože na první pohled mají stejnou startovní pozici.

Vyhledávače, jako např. Google nebo Seznam, totiž vyhledávají podle klíčových slov. Dřív to fungovalo extrémě jednoduše - zadali jste třeba "počasí" a které stránka obsahovala toto slovo, ta se ve výsledcích objevila. Pokud některá stránka obsahovala slovo počasí vícekrát, objevila se "výše", tedy na začátku. Postupně se ukázalo, že tento systém je žalostně snadno zneužitelný. Dnes tedy vyhledávače posuzují i odkazy, které na stránku vedou. Pokud tedy na stránku www.mapy.cz odkazuje hodně lidí, objeví se ve vyhledávání vysoko. Každá stránka si tak nese informaci o tom, jak je důležitá pro to které slovo (třeba "mapy"), podle toho, jaké stránky (stránky, které obsahují slovo mapy) na ni odkazují. Čím důležitější jsou tyto odkazující stránky, tím lépe.

A proto hrají takovou roli i blogy a osobní stránky, diskuze a jiné, neoficiální stránky. Podle toho, kam odkazují, se cílové stránce zvedá skóre (např Page Rank v případě Google).

A teď ten problém - říkám tomu pracovně Google Bias

Představte si, že potřebujete narychlo někam dát odkaz na stránku o mapách. Zkrátka píšete online pozvánku nebo blogový příspěvek, a chcete odkázat lidi někam, kde si mapu najdou. Dáte do vyhledávače "mapy", klepnete na první výsledek, zdá se dobrý a tak jej použijete. Takto se zachová naprostá většina autorů, především, pokud jsou v časové tísni. Žádný problém, říkáte si?

Nezapomeňte, že tímto jsme zároveň posílili pozici námi vybrané stránky, protože jsme na ní vytvořili nový odkaz a tím googlu řekli, že je zase o trošku důležitější. A tím, že je důležitější pro Google, se stránka automaticky v dnešní vyhledávači tvořené realitě skutečně důležitější stává. Takže stránka, která je první, si posiluje první místo bez většího úsilí (ne tak docela, tady by se se mnou určitě někteří hádali).

Jiným příkladem je pravidlo na Wikipedii, které říká, že každé heslo by mělo mít externí odkaz. Jste Wikipedista, právě jste narychlo dopsali článek o "polární záři" a potřebujete externí odkaz. Kouknete do Google, zběžně prohlédnete první dva až tři výsledky a nejlepší z nich odkážete. Wikipedia má velkou váhu (důležitost), co se odkazů týče, a tak vámi vybranou stránku vrátí na dotaz "polární záře" zase o trochu raději...

Douchází k rozevírání nůžek. Google získává (ať už přímo či nepřímo) větší a větší důležitost, a jeho algoritmy nejsou v žádném případě průhledné. Zcela automaticky dochází k utvrzování mainstreamového vnímání, a to v každé oblasti. "Kdo není na první straně v Google, jako by nebyl"

Google svými výsledky často upevňuje mainstreamové vnímání na úkor alternativního.

A to ani nemluvím o tom, že Google má možnost bez větších problémů nebo nebezpečí z prozrazení preferovat jeden názor před druhým. Představte si, kdyby najednou začal na slova "kandidát na prezidenta" záměrně některé z kandidátů vynechávat. Kdyby se rozhodl, že na slova "bionafta" bude lépe vyskakovat článek o tom, jak je ekologie nevýhodná a neekonomická. Už dneska se podobné věci dají dělat Google bombou, ale co když to Google už dělá? Napadají vás další použití?

Jak z toho ven? Napadají mě tyto cesty:

1. používejte více než jeden zdroj. Neplatí to jen o vyhledávačích, tohle platí takřka úplně o každé oblasti lidského poznání. A když už je víc zdrojů, zkuste i více přístupů. Je to často obohacující. A jak mě znáte, tvrdím, že na přístupu záleží nejvíc:) Tipy na další vyhledávače najdete třeba tady. Doporučuji jyxo.cz pro české vyhledávání.
   
2. více dejte na lidský faktor - jistě, lidé jsou omylní, ale nesmysly, jaké dokáže vytvořit omylnými lidmi naprogramovaný neomylný počítač, jsou často daleko horší. A to se nechci zaplétat do teorií spiknutí... Jedním příkladem takového lidského faktoru je Wikipedia, dalším příkladem je del.icio.us. Na čem se shodne velké množství ale samozřejmě ještě nemusí být nejlepší, že :)
   

Sign on restaurant window: "Great food (50,000 flies can't be wrong)."




3. čtěte knihy - na internetu nenajdete všechno. A nebo možná jo, ale to něco, co hledáte, bude schováno. Na internetu vlastně neexistují hranice, editoři, vydavatelé. Kdokoli může vydat cokoli. Pro mě jako bloggera je to skvělé (tenhle článek by asi těžko někde vydali:) ale pro mě jako čtenáře je to často otravné. U knihy máte jistotu, že ji přečetl vydavatel a řekl si, že to stojí za to. Neznamená to, že se vám kniha bude líbit. Ale něco to vypovídá. A úplně nejlepší je kniha, kterou vám doporučí přátelé, lepší čtení těžko najdete...
4. ověřujte - pokud máte možnost, ověřte informace, na které vám záleží, i z jiného zdroje. Nejlépe slovně - proč by měla každá informace být získatelná bez kontaktu s lidma? Kontakt s živými lidma je přece (občas) fajn, ne? :)
5. poslouchejte ty, co to s vámi myslí dobře - pokud je stránka výdělečná a má zisk z "prodaných názorů", pokud propaguje svoji pravdu kvůli získání nějakých výhod, pokud autor píše, aby dostal zaplaceno... zkuste se poohlédnout jinde. Myslím, že i v knihách a vůbec v životě platí, že se vyplatí věnovat čas tomu (těm), kdo věnují čas vám, kdo mají, co říct.
   

"Spisovatel je člověk, který má tak rád lidi, že o nich nedokáže mlčet a musí o nich psát."



6. myslete jako autoři - pokud hledáte informace o věci, která vás zajímá, přemýšlejte, jak by vypadala stránka, kterou hledáte, kdybyste ji měli navrhnout sami. Jaká slova a fráze byste použili, kterým spojením byste se vyhnuli nebo naopak nevyhnuli. A takovou stránku pak hledejte.
7. berte to s humorem a nadhledem - získejte si širší rozhled, pak snáze odoláte nesmyslným žvástům a odrazíte dotěrné reklamy. Zasmějte se :)
   

Google je skvělý vyhledávač a byl jsem vždycky nadšený uživatel jeho vychytávek. Ale myslím, že kvůli tomu nemá cenu dělat z něj všemocný nástroj. Protože pak by hrozilo, že by se jím opravdu stal. A na to bych se opravdu netěšil... Místo toho doufám, že lidé si zachovají soudnost a neztratí zájem o skutečné poznání, smysl pro opravdovou krásu a radost z mezilidské komunikace.

Skvělí spisovatelé aneb O co ti jde?

Kdy je člověku dobře? Na tuto otázku hledali odpověď filosofové už ve starém Řecku. Ti ovšem svoje internetové stránky nemají, takže v době, kdy čteme jenom to, co je naservírováno. Proto mě moc potěšilo, když jsem zjistil, že i moji oblíbení starí pánové mají svůj blog, na kterém píšou. Mám z toho radost nejen proto, že jsem na internetu našel další stránky, které můžu brát jako čtení-hodné. Je to taky ukázka toho, že tito pánové opravdu nepíšou jen pro peníze, ale že nám "prostě fakt chtěj' něco říct..."

Robert Fulghum
Jak víte, tento americký spisovatel, filosof, učitel kreslení, barman, pastor, vtipálek, domovník, špión, mnich, hudebník, dirigent... na mě zanechal hluboký dojem už od první útlé knížky, která se mi dostala do ruky. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - moc doporučuju. Před rokem a půl se mi splnil sen a měl jsem možnost setkat se s panem Fulghumem osobně, zkrácený rozhovor si můžete přečíst na serveru iliteratura (připomeňte mi, abych sem co nejdřív dal orignál).
Na svých stránkách http://www.robertfulghum.com/ ještě nedávno nebylo víc, než osobní profil a přehled vydaných knížek. Ale zdá se, že když dokončil třetí díl Třetího přání, začal si Fulghum vést internetový deník. Zatím jsem četl několik příspěvků, třeba ten, jak se v Praze baví v baru s mladýma lidma o Americe. Jestli to ještě není jasné, tak Fulghuma zkrátka doporučuju, dokáže nás povzbudit, přimět k zamyšlení, k pousmání, k úšklebku, povzdechu i zasmání. Chtěl bych jednou psát tak, jako se to snad mimoděk daří jemu.

Jaro Křivohlavý
Zvláštní a neotřelé jméno, a takový je i pan profesor Křivohlavý, filosof, psycholog a také lékař. Jeho knížka Jak si navzájem lépe porozumíme krásně shrnuje odborné i lidské aspekty mezilidské komunikace, verbální, neverbální i skutkovou podstatu komunikace. Na jeho stránkách najdete třeba psychologický článek Kdy je člověku dobře.

Teď čtu Mít pro co žít a musím říci, že mistrně vybrané citáty, kraťoučké příběhy ze života bezvadně doplňují výklady a zamyšlení o smyslu, úspěchu, svobodě, odpovědnosti, lásce, zaměstnání, víře, utrpení a životě vůbec.

"Být člověkem, to není fakt. To je možnost." V. E. Frankl

I když je to knížka až legračně tenoučká, ještě jsem jí nedočetl. Víc jak několik stránek najednou zhltnutých by totiž znamenalo nevychutnat, nezamyslet se a ztratit to, co při čtení začínáme uchopovat a chápat. To na Křivohlavém nejvíce oceňuji - umí psát srozumitelně a osvěžovat tak to, co už sami víme, jen si to nepřipouštíme nebo nedáváme do souvislostí. Osvobozuje nás od lhostejnosti.


Dave Barry
Americký humorista, držitel Pulitzerovy ceny, fejetonista a spisovatel patří k legendám nejen na internetu. Jeho knihy Rukověť správného chlapa, Dave Barry v cyberprostoru nebo Dave Barry ze z Marsu i Venuše jsou spolehlivými dráždidly bránice. Každý týden vychází v Miami Herald už desítky let jeho fejeton. A jako správná ikona internetového humoru má i svůj blog. Ještě jsem si s ním teda ruku nepodal, ale i tak o něm snad můžu napsat :)

Jeho fejetony jsou tak břitce a absurdně legrační, že mě (a dost lidí, který znám) dokážou rozchechtat naprosto spolehlivě. Barry staví na hyperbole, postřehnutí absudrdních souvislostí, přímé řeči, zdrbávání klišé, tarných informací z obraného řádu sobů a mnohočetných zranění způsobených pokusem otevřít směs italského koření.... Jasný? :)

Parents, school is almost out, which means it's time to make those summer vacation plans, load up the family car and take off, quickly, before the kids get home.
Dave Barry

Třeba taky dáte těmhle chlápkům šanci, aby vás taky pobavili, potěšili nebo poučili. Dejte vědět, jak se vám líbí...