Co spadlo pod stůl - odkazy a změny

Odkazy na nejrůznější zajímavé stránky se mi tu vrší na papírech, lístečcích i v mobilním telefonu. Takže abych si tu trochu uklidil, bude tenhle článek vlastně taková snůška odkazů.

• World Press Photo 2006 - skvělá výstava perfektních fotek. Zachycující krásy i hrůzy světa. Do neděle 1. října v Karolinu, pospěšte si! Pokud to ještě stihnete, kupte mi prosím plakát za 10Kč, úplně jsem na to pod dojmem z těch fotografií zapomněl. O výstavě ještě později napíšu.
  

• Postsecret.com - už potřetí chci upozornit na tento blog. Jeho autor, Frank, zveřejňuje anonymní pohledy, na kterých lidé umělecky vyjadřují svá tajemství, která ještě nikdy nikomu neřekli. Často je to opravdu krásné a silné ("Děkuji člověku na lince důvěry. Zachránil mi život.") . Někdy otřesné ("Sedí ve vězení. Kvůli mě. Je nevinný, udělal jsem to já."), někdy úlevné ("Poprvé v životě jsem skutečně 100% šťastná.") Tenhle blog je takový můj rituál, každou neděli večer si přečtu nová tajemství a vžívám se do osudů lidí, kteří pohlednici napsali. Někdy je nechápu, někdy se za ně modlím, často ale v reakce na obrázek můžeme jenom chápavě přikývnout- jsme zkrátka všichni lidé.
  

• Fair Trade - o této formě pomoci už jsem psal, teď vám chci nabídnout prezentaci, kterou jsem (zčásti společně se spolužáky) vytvořil. Fair Trade PowerPoint prezentation je v angličtině a můžete ji volně použít pro propagaci Fair Trade i pro ponaučení. Budu rád za případné opravy chyb.

• Krokodýl - tak konečně už má Krokodýl aktuální webové stránky - www.krokodyl.org. Najdete tu kromě plánovaných akcí i přehled akcí minulých. Všechny vás zvu především na každou poslední středu.

• Reklamy - všimli jste si, že jsem z blogu odstranil reklamy? A taky jsem trošku uspořádal odkazy vpravo. Uvědomil jsem si, že nemá cenu mé čtenáře trestat ještě něčím jiným, než obsahem blogu, a přestal jsem tu uveřejňovat reklamní bannery a odkazy. Cekový výtěžek z reklam je tedy 0 Kč, protože jsem nevydržel zkušební období, po kterém by mi peníze poslali:) Zato jsem začal svým klientům, kterým spravuji www stránky, nabízet reklamu. A hodili by se mi další. Pokud byste mi chtěli pomoci, koukněte se na paxik.net - reklamy a pokud byste pro mě měli tip, dejte mi prosím vědět.
  
  

• Bill 'Šuhaj' Gates - zajímavý článek z prostředí Afriky postižené epidemiemi. Abychom neměli jenom ten jeden oblíbený pohled na neoblíbeného amerického miliardáře, který se věnuje charitě víc, než většina lidí.
  

Začíná mi další školní rok na vysoké škole, tentokrát už naštěstí jen na žurnalistice, ekonomické teorie jsem si ze zdravotních důvodů přerušil. Ono přebíhat mezi dvěma školami dá zabrat, ale přebelhávání by mě asi zabilo. Doufám, že mi to přinese trošičku volného času navíc, který musím věnovat rehabilitaci a procvičování kolene. Příští prázdniny už mám totiž plné plánů, zahrnující kola, turistiku, focení a lezení :)

Nicholas Winton - odpověď na volání reality

Jeden z nejsilnějších dokumentů, které jsem viděl. A přitom hlavní hrdina, Nicholas Winton (anglicky) zdánlivě neprošel žádným nebezpečím. Když v roce 1938 navštívil Prahu a zavedli jej do táborů, kde se skrývali uprchlíci ze Sudet, a on viděl trpící děti, řekl si, že někdo s tím musí něco udělat.

"Žít život, který stojí za to žít, znamená upřímně odpovědět na volání skutečnosti."
Jaro Křivohlavý

A to je myslím přesně to, co tehdy třicetiletý burzovní makléř Winton udělal. Neexistovala žádná organizace, která by se o děti a jejich práva starala. Zorganizoval na svoje vlastní náklady velkou akci, při které se mu povedlo v Británii i jinde najít domov pro skoro tisícovku dětí, kterým hrozila v Protektorátě Čechy a Morava smrt. Vlakovými transporty, které znamenaly život a budoucnost, posílali zoufalí rodiče své děti do Londýna, mimo dosah nacistů.

Nicholas Winton zachránil 669 životů. Transport, kterým mělo přijet dalších 250 dětí, zastavila 1. září 1939 propuknuvší válka. Nikdo z těchto 250 dětí válku nepřežil.

Padesát let to nikomu neřekl. Když se o něj v poslední době, poté, co jeho žena na půdě nalezla seznam a fotky těchto dětí a historičce E. Maxwellové se podařilo stovky z nich i po padesáti letech sehnat, jsou na něm znát rozpaky. Získal několik řádů a jeho jméno se dostalo na titulní stránky novin. Myslím, že je z toho dost nervózní. Myslím, že má pocit, že to bylo to, co měl udělat, a ne něco, čím by se měl chlubit.

Ale taky myslím, že publicita je zcela zasloužená. Jak už jsem řekl, je to silný příběh, o odhodlání, odvaze, rodině a lásce k bližním. O upřímné odpovědi na volání reality. Díky panu Wintonovi si možná více lidí uvědomí, co všechno je v našich silách.

"Jednoho dne bych se rád zeptal Boha, proč dopustil hlad, chudobu, nespravedlnost a utrpení, když s tím přece mohl něco dělat?"
"Jo, to já taky. Ale obávám se, že on by se mě mohl zeptat na úplně stejnou otázku."

Další odkazy:

• dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton (režie Matěj Mináč)
• Loterie života /Lotery of life
  

Eskalace napětí

Podíval jsem se pod sebe a udělalo se mi zle - propast plná ostrých hran se táhla desítky metrů dolů do podzemí. Zatočila se mi hlava. Bylo mi jasné, že mě čeká dlouhý a namáhavý sestup, jenže jsem netušil, jak obtížný bude ten první krok. Potemnělé světlo mi naznačovalo, že tentokrát jsem na to sám. S námahou jsem polknul.

Jediné uklouznutí, jediné zaváhaní by znamenalo nekontrolovatelný pád. Bezradně jsem se pokoušel přenést váhu z jedné nohy na druhou, ale bezvýsledně. Přidržoval jsem se ujíždějícího a kluzkého lana a znova se ho pouštěl, ochromen strachem. Nespočetněkrát už jsem byl odhodlán vykročit a pokaždé mě zastavilo vědomí mojí nejistoty. Jedna za druhou se objevovaly temné příležitosti, lámaly se a mizely kdesi pode mnou, ve zdánlivě bezedné propasti, do níž jsem, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně, směřoval.

A najednou ten laskavý hlas. Kde se, tady nahoře, vzal průvodce? Myslel jsem, že se mi to zdá, ale bylo to tak. Zapřel se o lano, poradil mi, kde se chytit, jak vykročit, a dodal mi odvahu k cestě dolů.



Tímto děkuji zaměstnanci Dopravních podniků na stanici metra Náměstí Míru, že si všiml nahoře u vstupu na eskalátory zoufalého človíčka, který se s berlema v rukou, bolestí v nohou a děsem v očích už pět minut neohrabaně snažil naskočit na eskalátory. Nikdy se už nebudu divit babičkám, které se bojí nastoupit na ryche jedoucí schody. Díky berlím jsem si paradoxně všiml hodně věcí, a tak děkuji i těm, kteří si všimli, že potřebuji pomoct. Díky.

ilustrační fotka, www.sxc.hu

"Star Wars" - Masarykovo nádraží, paxik 2005

Bav se?

Zrovna, když jsem si v četl o tom, jak to s českými médii jde od desíti k pěti, načež se celý proces opakuje, otřásl se můj nemocniční stolek. Hmátl jsem po mobilu, abych si zprávu přečetl.

Váš tarif STUDENT byl změněn na tarif BAV SE. Více informací na t-mobile.cz/bavse. Vas T-mobile.

Opatrně jsem se rozhlédl kolem. Jak zjistili, že se zrovna učím? Proč mě chtějí donutit, abych toho nechal? Proč mě pokoušejí? Je tohleto jedna z těch věcí psaných písmem o výšce dvanácti atomů, tam dole na mé tarifní smlouvě? Je to důvod, proč se na mě tak usmívali, když jsem se jim na rok upisoval?

Později, když jsem zjistil podmínky tarifu, jsem se na věc podíval přívětivěji. Nezměnilo se skoro nic kromě názvu, asi jim někdo z marketingu poradil, že nalákají více mladých. A na celé věci mě teď zaujala jiná věc.

Jednoduše to, že vám o tom píšu. Nemyslím teď ten prostý fakt, že píšu o takové pitomosti. Myslím skutečnost, že sem na blog mohu napsat skutečně to, co chci napsat. Nemusím se ohlížet, abych náhodou neudělal někomu reklamu. Můžu klidně říct, že mám rád gumedvídky Haribo(hlavně ty zelený a bílý) a že nemám rád foťáky na mobilech. Nemusím se držet zásad objektivity a vyváženosti. Ani nemám termín, do kterého musím článek napsat.

Ať už píšete pro sebeotevřenější médium, pokud máte nějakého nadřízeného, nemůžete psát cokoli. Vždycky někdo ovlivňuje vaše téma. Tady ne. Jen ta mzda za svobodu je vysoká – totiž taková, že za to psaní není žádná mzda :)

Jo, chápu, vám je to šumafuk. A toho, co zajímá vás, čtenáře, bych se držel rád. Takže abych vám trochu nadběhl, mám tu pro vás pár odkazů:

• Photo by Jaap Hart – jestli máte rádi krajinářské fotografie, tohle se vám bude určitě líbit. Ta fotka napravo je úžasné vystižení okamžiku, nemyslíte? Krajinovka, cvaktnutá v tu pravou sekundu...
  Thanks for the link. Well, you probably won't read this, but anyway.

• SlovoDne.cz - již více jak rok se na téhle stránce každý den objevuje více méně humorný rozbor některého z českých slovíček. Nejen pro etymology amatéry je to zajímavé počtení. A diskuze pod článkem taky stojí za přečtení.
  
  
• http://etika.paxik.net – před zkouškou z etiky jsem zpracoval knihu Přehled etiky od Mela Thompsona. Výstup je netradičně ve formátu stromu. Zatím mi to přijde užitečné, budu rád za vaše připomínky. A aspoň se podíváte, jak se takováhle formálně těžko uchopitelná věda větví...
  Díky za odkaz na tenhle skvělý stromotvorný prográmek FreeMind, ještě o něm napíšu.
  
  

Za pár dní mě už pustí z nemocnice. Měsíc ve špitále patří rozhodně k těm lepším zážitkům. Jsem teprve na začátku svojí rekonvalescence, ale jak už jsem psal, díky skvělým lidem jsem se tu mohl cítit skvěle i já. Opakuju se, ale to nevadí. Díky!

Mimochodem, etika mého blogu je jednoduchá. Pokud si o to neřeknete, slibuji vám, že se tady neobjeví vaše jméno. Nikdo se nemusí bát, že o něm napíšu a uvedu jeho jméno. Samozřejmě, píšu často i o lidech, které znám. Jednoduše proto, že když píšu, lidé, na kterých mi záleží, mi jakoby koukají přes rameno, peskují, našeptávají, ošklíbají se. Někteří kvákají. Jiní opravují přeřeky. Nouze není o smích ani posměšky. Takže je jasné, že se semtam poznáte. To je dobře. Píšu pro vás.