World Press Photo 2007

Chtěl bych se s vámi podělit o několik fotografií z putovní výstavy WPP07.

Výstava začíná zvižátkama:

Maria Stenzel: Tučňáci

Fotka vynikne zvláště ve velkém zvětšení, kde působí roztávající kra doslova pohádkově. Připomíná mi tuto fotografickou montáž "špička ledovce".

Dalším oddechovým tématem je Sport:

Alex Livesey: Peter Crouch scores

Na tentýž gól se můžete podívat i na videu... nepříjde vám, že na té fotce vypadá mnohem líp? I pro fotbalové laiky, jako jsem já, vypadá tenhle gól skvěle. Myslím, že se ten gól v podstatě líbí i protihráči vlevo na fotce:)

Tahle fotografie opět patří do sportu, ale zařazená je v kategorii reportáž. Líbí se mi svojí jednoduchostí (ukazuje, že přepálená obloha se nerovná špatná fotka). Na fotce je trénink fotbalové školy v Beijingu:

Lorenzo Cicconi Massi

Další působivé černobílé fotografie z civilní reportáže mapují život na jihu Chicaga:

Jon Lowenstein

Pohádková víly

Espen Rasmussen: Dívka sbírá květiny na litevské slavnosti

Je mi sympatické, že než aby fotograf nacvakal následné velkolepé slavnosti, zachytil touhle všední krajinovkou z té Litvy mnohem víc, a nechal také víc na divákovi a jeho fantazii.

Zpravodajství:

Akintunde Akinleye

I zachycení události může být výtvarné... O Vánocích 2006 vybuchly v nigerijském Lagosu trubky přepravující benzín, protože byly napíchlé od zlodějů. 260 lidí zahynulo. Fotka zobrazuje následnou apokalyptickou scénu - obyvatelé vyrazili s kyblíky nachytat si trochu benzínu, než všechen odteče.

Nepřipomíná vám někoho?

Wang Gang

Pastýř z etnika Yi v Číně.

T. podotkla, že jí to připomíná Bischofa, a já si uvědomil, proč je mi fotka tak povědomá. Před více jak padesáti lety pořídil Werner Bischof tuhle fotku v Peru:

Stanová městečka v centru Paříže:

Bruno Fert

V zimě 2005 rozdala charitativní organizace pařížským bezdomovcům třista stanů. Nejen, že jim pomohla přežít zimu, ale jasně barevné stany vztyčené v centru města upozornily na problém bezdomovců a vláda se (doufám, že nejen na základě této kampaně) rozhodla vystavit více příbytků pro lidi z ulice.

Proti mašinérii:

Oded Balilty

Žena se zoufale snaží zastavit ozbrojené složky její vlastní vlády, které přišly zlikvidovat domy její rodiny a přátel. Západní břeh Izraelci postupně vyklidili i přes protesty zde žijících obyvatel. Jedna z nejparadoxnějších situací, které asi ukazují, že věci zde došly už opravdu daleko a žádné jednoduché řešení se nenabízí.

Galerii všech vítězných snímků najdete tadyhle.

Výstava není tak drsná jako loni a potěšil mne i větší podíl černobílých fotografií. Přesto to není zrovna oddechový zážitek.

A to je myslím dobře. Jsou fotografie, které na nás mají esteticky působit, uklidňovat nás, připomenout pěknou vzpomínku nebo milého člověka. Ale pak jsou snímky, které nás chtějí burcovat, rozplakat nad nespravedlností, nenávidět lidské krutosti... a zároveň pocítit i útěchu v tom, že dokud jsou lidé, kteří mají (Bůh ví odkud) sílu proti zlu bojovat, má fotografie smysl. Ne jako obraz, na který se díváme. Jako výpověď těch, kteří k nám přímo mluvit nemůžou. Skrze fotografii jim můžeme porozumět, jako kdybychom s nimi něco prožili.

Asi proto je ta výstava tak náročná. Najednou na vás, uprostřed Prahy, lehne ta tíha. Záběry z války, násilností a uprchlických kempů nám připomínají, jak křehký je mír a že v dnešním světě už nikdy nejsme "dost daleko" od utrpení druhých. Těch na druhé straně planety, ani těch, co žijí vedle nás.

(Výstava v Karolinu končí sedmého října.)