paxik's point of view

Pondělí, únor 26, 2007

Tak podívej, ještě jednou...

Znáte to, čemu se říká "kouzlo nechtěného"? Tak něčeho podobného jsem si všiml u těchle citátů dvou slavných vědců. Každý z citátů je srozumitelný sám o sobě, ale dohromady jsou ještě lepší:


You do not really understand something unless you can explain it to your grandmother.
-Albert Einstein
Věci skutečně nerozumíte, pokud ji nedokážete vysvětlit i své babičce.

A druhý citát? Pochází od Heima Weizmanna, chemika a prvního izraelského prezidenta. V roce 1921 se oba vědci židovského původu setkali a společně sháněli peníze na otevření Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. O čem si asi tak pánové povídali?


Einstein explained his theory to me every day, and on my arrival I was fully convinced that he understood it.
-Haim Weizmann
Einstein mi svoji teorii vysvětloval každý den, a když jsem se vrátil, byl jsem zcela přesvědčen o tom, že ji pochopil.

A co z toho vyplývá? Přece že Weizmann nebyl Einsteinova babička...

Labels: ,

Čtvrtek, únor 22, 2007

Nebezpečný dihydrogen monoxid (a ještě nebezpečnější statistika)

Tzv. dihydrogen monoxid je každoročně příčinou úmrtí mnoha lidí. Ve své plynné formě může způsobit popáleniny, ve své kapalné formě zase přispívá k erozi nebo korozi. Možná nejvíce výmluvným je fakt, že dihydrogen monoxid tvoří hlavní součást kyselých dešťů. Po požití může způsobit pocení a pocit vlhkosti. A co je možná nejzáludnější: jde o látku návykovou. Ti, kdo si na ni vypěstují závislost, bez něj nemohou přežít.

Přesto se nemálé množství dihydrogen monoxidu (DHMO) nachází v každé řece, jezeru nebo nádrži pitné vody v České republice, a proudí tak denně vodovodními trubkami do tisíců domácností. Vláda je přesto nečinná, a nechce o krocích proti DHMO ani slyšet. Podepsali byste petici za zákaz této chemikálie?

Fakta, jak se zdá, hovoří jasně proti této zákeřné látce. Ale jen do té chvíle, než vám dojde, že jde o vtip. Ovšem vtip založený na samých pravdivých skutečnostech. Jenom "tak trochu jednostranných." A také neuškodí, když si uvědomíme, že dihydrogen monoxid je jen jiný, nepoužívaný a poněkud sporný, název pro H2O. Dvě molekuly vodíku, jedna molekula kyslíku.

Voda, nutná podmínka našeho života na Zemi. A přece jsou všechna ta hrozně znějící fakta pravdivá, žejo? Jde, zdá se, jenom o výběr těch správných, v tomto případě pak těch špatných, údajů.

Více v mém článku na technet.cz, ze kterého je úvodní text převzat. Obvykle sem články z technetu nedávám, ale tenhle je vyloženě takový spíš na blog a nepsal jsem ho pro technofily. Doufám, že se pobavíte :)

Sobota, únor 17, 2007

Skvělý amatérský film o bláznech, lidech (a o filmu)

premiéra filmu Tomáše Kratochvíla, 13. února 2007

Přednášková aula FHS UK se pomalu zaplňuje a přítomní se potichu i nahlas baví. Za normálních okolností bych byl mrzutý, že jsem ještě teď ve škole. Ale místo toho jsem napjatý. Nečekáme totiž na přednášejícího profesora, ale na kamaráda Tomáše „Indyho“ Kratochvíla, který nás pozval na premiéru svého filmu Hra o bláznech a lidech.

Zhasnou světla a pan režisér přichází na stupínek. Chvíli se schovává za plátnem, pak trochu nesměle, ale s úsměvem, stručně uvede svůj film a poděkuje za to, že jsme přišli. Chvíli zápasí se zapůjčeným počítačem, a pak už se plátno zaplní – velkým a zlověstně škodolibým obličejem šaška.

„Inspiraci jsem nacházel vlastně úplně všude. Třeba karty. Zamyslíte se nad tím, jak vznikaly názvy těch karet. Král, královna… a už máte příběh. V tomhle filmu je zobrazeno to, co prožívám,“ říká režisér o své prvotině. Divákům, z nichž většina jej dobře zná, neunikne jeho výrazná podoba s hlavním hrdinou Jankem. Ten se vydává z vesnického stavení na blíže neurčenou cestu. Záběry putování lesem a travou nás zmatou, máme pocit, že od filmu snad ani nemáme očekávat žádné dialogy. Když už dialog konečně přijde, slyšíme jeho nevybroušenost a strojenost. Těžko říci, do jaké míry to byl záměr, snaha o vtažení diváka do pohádkového světa, a do jaké míry nezkušenost herců. Ale během filmu neurčitý pocit neskutečnosti rychle zmizí. Snad si zvykly naše uši, snad se amatérští herci postupem času lépe chopili svých rolí… Každopádně postava Janka nás uchvátí.

Už jenom to setkání s princeznou. Tak roztomilá směs upřímnosti, klišé i vystižení krásného okouzlení by se asi v jiném než amatérském filmu ani objevit nemohla. Při následné bitce Janka se dvěma „zloději“ si zase všimnu další věci – „Hra o bláznech a lidech“ že za svůj amatérský původ vůbec nestydí, a dokáže tak pobavit drobnými nedodělky. Dalo by se říci, že divák prožívá nejen děj spolu s postavami, ale i natáčení spolu s herci. „Kolikrát to asi natáčeli,“ bleskne vám hlavou, když Janek přijde do prázdného města a kolem něj smykem prosviští černé auto, aby druhým smykem zmizelo v zatáčce.

A režisér na tyto otázky pamatuje. Ve filmu o natáčení nás pak seznámí nejen s herci, ale také jejich nevydařenými vystoupeními, kterých je požehnaně. Právě díky vzpomínkám herců na trapasy, potíže a bláznivé momenty během tvorby se divák cítí jako plnohodnotný člen filmového štábu. Pohledy plné pochopení střídají salvy smíchu při obzvláště vypečených přežbleptech, druhá kamera zachytí i leckteré legrácky hlavních hrdinů a jejich úmyslné změny v textu. Když pak představitel Janka upozornil diváky, že „musel do role dávat opravdu hodně herectví, a místa, kde to vypadá, že zapomněl text, jsou ve skutečnosti momenty velkého vnitřního zápolení“, lehla celá aula smíchy.

Zpátky do filmového světa, kterým nám režisér chce sdělit pocity ze světa našeho. Prázdné město, do kterého Janek dorazí, se ukáže být plné lidí, ale také dusné atmosféry. Janek už od princezny ví, že městu vládne šašek a jeho posluhovači. Neví ale, že atmosféra strachu vzala lidem veškeré odhodlání. On sám odhodláním jen překypuje, ale to mu sympatie místních nezíská. Na šaška se bude muset vypravit sám. Při jeho cestě na zámek nelze než ocenit vynalézavost a hravost kameramanů.

Dialog rozhorleného Janka a cynického šaška je podle mého vrcholným okamžikem celého filmu. Divák je najednou nucen opustit své závěry, vydat se do nejistého světa zvratů, pochybností a zklamání. Šaškův skvělý monolog by si zasloužil rozbor z hlediska filosofie i psychologie. Ten si ale udělá každý divák sám.

„Šašek a Janek, ti oba jsou ve mně,“ vysvětluje režisér, kde se inspirace vzala. „Sám bych chtěl najít takovou cestu, jakou jsem ve filmu ukázal Jankovi.“ Cestu k srdcím diváků ale Tomáš Kratochvíl určitě našel. Nezmění to ani trochu uspěchaný závěr celého snímku. A co se filmu o filmu týče, jde o skvělý dokument o dobrovolnickém filmu, z jehož uvolněné a neformální struktury by se mohli učit i světoznámí tvůrci. I když dosáhnout takového kouzla nechtěného, to mohou jenom amatéři. Nebo blázni.

Recenzi (nebo co jsem to vlastně napsal) můžete stáhnout i ve formátu PDF k vytištění.

Doufám, že nám Tomáš někdy příjde o filmu popovídat na některou z našich Krokodýlích filmových střed. Příští středu (28.2.) mimochodem promítáme Město Bohů.

Sobota, únor 10, 2007

Zkouška z ohebného jazyka

Čeština patří mezi jazyky flexívní. Znamená to, že různé tvary slov mohou vyjadřovat různé významy. Třeba ve větě "Pes jitrničku sežral." vidíme, že jiné uspořádání slov nehraje roli ve významu, pouze se změní důraz věty. Jitrničku sežral pes, pes sežral jitrničku atd. To by v takové angličtině vadilo. Angličtina je totiž izolační typ jazyka a "John killed Jim" má úplně jiný význam než "Jim killed John". Angličtina také musí vynaložit tři slova - Do you sleep? - na něco, co my zvládneme jednoslovnou otázkou: Spíš?

I čeština má ovšem prvky jiných typů jazyků. Podobáme se maďarštině (aglutinační typ jazyka) svým hromaděním předpon - nezabezpečený. Němčině nebo řečtině, jazykům polysyntetickým, se blíží naše složená pojmenování: samoobsluha, maloměsto. Přítel, přátelé - změna hlásky v kořenu slova je zase typická pro introflexivní jazyky typu hebrejštiny.

Tak to je ta čeština, ze které jsem udělal zkoušku. Uf! Musím říci, že učit se na češtinu mě opravdu bavilo (když pominu anatomické detaily tvoření souhlásek a latinské termíny na každém kroku). Zajímala mě hlavně komunikační teorie, řečové akty, stylistika... A tím také omlouvám svou netradičně dlouhou odmlku na tomto blogu. Najednou jsem totiž o každém textu, který jsem měl sesmolit, začal přemýšlet ve světle pracně nabývaných poznatků. No koukněte na tu předchozí větu. Slovo sesmolit je příznakové - hovorové, zatímco frazém "ve světle" patří spíše do publicistiky a tvar nabývaných zavání odporně odborným stylem:)

Textové analýzy se ovšem hned tak nezbavím, píšu totiž bakalářku na podobné téma. Ale doufám, že stylistika mi z hlavy odezní a psaní textů pro mě nebude výlet do džungle latinských termínů. A taky doufám, že alespoň někdo tuhle jazykovou přednášku dočetl až sem. Chápu, že máte dost vlastních předmětů. Jen jsem doufal, že pro vás budou tyhle věci trochu zajímavé, stejně jako pro mě jsou zajímavé exkurze do jiných oborů.

Od začátku roku si píšu poznámky a nápady do bločku. Jen jim chci dát čas trošku uzrát. Nebojte, neušetřím vás. Taky jsem teď výrazně aktivnější na technetu, dokonce už jsem tam veden jako člen redakce, tak se občas můžete podívat, co tam píšu do deníčku (seznam mých článků). A samozřejmě dál přidávám videa na video.bloguje.cz. Po zkouškovém na viděnou.


"Spirala-boys", Silvestr 2006, photo by Sx02