Haló, je tam člověk?

Nové technologie nám nejen pomáhají nalézat nové informace a komunikovat s přáteli, ale také vytvářet nesmyslná pravidla a schovávat se za ně. Naprostá neochota a nezájem není výjimkou - každý má totiž naplánováno, co do jeho povinností spadá, z čeho se nevymluví... a tomu zbytku se obratným obloukem vyhne. Možná jsem takový taky? Každopádně mě úplně dojala drobná a zdánlivě malicherná zprávička.

It's a story about an elderly gentlemen who for years has called his late wife's Verizon voicemail just to hear her voice. During a system change though, the message was lost.

Příběh osmdesátiletého Charlese Whiteninga, jehož žena před dvěma lety zemřela. Muže, který každý den od té doby volal na její číslo, aby si mohl poslechnout její hlas, jímž namluvila zprávu pro volající do hlasové schránky: "Catherine Whitening."


Ale nedávno se její hlas ztratil. Firma Verizon, která schránku provozovala, provedla upgrade systému a lidé si museli nahrát nové zprávy. Pro nikoho to nebyl problém. Jen Catherine novou zprávu nahrát nemohla. Její muž to smutně okomentoval: "Teď mi vzali [i] její hlas."

Hloupá, naivní, malicherná zpráva, viďte? Co je nám po nějakém senilním staříkovi. Jestli chce poslouchat něčí hlas, má si ho nahrát někam jinam, na to přece není hlasová schránka. Pochopitelná odpověď. A považuji za malý zázrak, že tuto reakci společnost Verizon nezvolila. Místo toho někdo udělal pár věcí, které jistě neměl v popisu práce, a za které těžko dostane prémie... Když pan Whitening nahlásil svou ztrátu a ptal se po řešení, měl velké štěstí. Na druhé straně telefonu byl člověk, který nezavěsil poté, co si jeho příběh poslechl. Místo toho si dal práci a pustil se do hledání. Nakonec našel zálohu záznamu paní Catherine. A nahrál ji do nového systému.

O čem vlastně tenhle můj článek byl? Nevím, jestli to dokážu vyjádřit tak, jak bych chtěl... Asi každý známe případ, kdy lidé na druhé straně drátu, přepážky nebo stolu nemají zájem o naše starosti. Promění se ve stroje, které jdou cestou nejmenšího odporu. Je zázrak, pokud narazíme na někoho, kdo se zachová jako člověk, zvolí obtížnější variantu a na chvíli s námi sdílí naše pocity, snaží se pochopit naše potřeby a udělá, co může. Je to třeba tak málo, jako místo polední pauzy prohledat nějaké ty zálohy a najít dvě slova, která pro nikoho nic neznamenají, jen pro jednoho staříka jsou to nejkrásnější slova na světě.

Přál bych vám, abyste takové lidi potkávali častěji. Je to totiž zázrak. A úžasné na tom je, že ten zázrak můžeme konat my všichni. Všichni jsme někdy ti lidé na druhé straně drátu.

Každý den může Charles Whitening slyšet svou ženu. Je to pro něj důležité. "Jsem moc rád, že ji zachránili. Udělalo mi to velkou radost..."