paxik's point of view: Olympiáda - sport nebo politika? Především informace

Aktuální událost převážila nad osobními zážitky, a tak můj první zápisek na blogu po dlouhé době není ani o mé úspěšně složené státnici, ani o přípravě a průběhu letošního skvělého English Campu, dokonce ani o knihách a filmech a práci. Jednou za čtyři roky totiž svět žije olympiádou.

Zatímco letní olympiáda v roce 2004 se konala v tradiční kolébce starověkých i moderních olympijských her a odpovídajícím způsobem tak zahájila další století této tradice, Peking je místem pro olympiádu velice kontroverzním. Čína bezpochyby patří k velmocím schopným olympiádu uspořádat a rozhodně na to má prostředky, místo i lidské zdroje. Jenže už od počátku jsem spíše souhlasil s odpůrci OH v Pekingu: je to politické rozhodnutí, což celé hry přenáší do trochu jiné roviny.

Čína se zde bude chtít předvést. Rozdíl mezi svobodnou zemí a zemí nesvobodnou není v tom, že nesvobodná na olympiádě propadne co do výsledků. Rozdíl je ve fanatismu, mocenské rovině, propagandě. Když sleduju našeho sportovce, fandím mu. Je to jakýsi druh vlastenectví, možná, ale daleko spíš s ním soucítím, díky společné řeči a kultuře. Je to v jistém slova smyslu "náš sportovec". Ale jeho prohra či výhra nemá dopad na moji národní hrdost, pocit nadřazenosti, nevyvolává věty jako "teď konečně svět uvidí, jací jsme machři."

Jenže média, která nám olympiádu zprostředkovávají a umožňují na jednu stranu poznat a prožít dříve nepoznatelné a neprožitelné, to celé zamotávají. Olympiáda má dopad na obchod, politiku, turismus, reklamu, mocenský vliv. Točí se v tom velké peníze. To nepochybně hrálo roli i při výběru Číny coby hostitele OH. Myslím, že to bylo kontroverzní, nešťastné rozhodnutí. Ale stalo se. Co s tím teď?

Napřed jsem chtěl olympiádu bojkotovat. Zařídit, aby z mého sledování OH neměli sponzoři a organizátoři ani cent. Dá se to zařídit, třeba sledováním OH přes zahraniční video servery. To by ale bylo takové krátkozraké, docela alibistické řešení - "já to sleduji, ale vy, kteří jste to připravili, z toho nic nemáte."

Tak jsem zvažoval úplný bojkot. Ten má ostatně více výhod, než jen vědomí, že ani nepřímo nepodporuji režim mučící a popravující tisíce vězňů z politických a náboženských důvodů, a cenzurující informace miliardě svých občanů. Jenže to je neúcta ke sportovcům, pro které je olympiáda vrcholem jejich kariéry, událost, na kterou se připravovali čtyři roky, někdy i více. Olympijský výbor svým rozhodnutím olympiádu zpolitizoval, a trpět tím budou právě sportovci. Nemůžou za to. Nebudeme jim to kazit.

A včera mi konečně došlo: to, co je v termínech propagandy komunistického režimu skvělá příležitost pro sebeprezentaci Číny a demonstraci síly, to může být i další krok pro vtažení Číny blíže ke svobodě. Nedělám si iluze - asi každá dobrá věc, kterou se o Číně dočítám v souvislosti s olympiádou, ať už je to ekologický letištní terminál, podle mého povedený stadion i modernizace města, každé pozitivum je vykoupeno, tak, jak z autoritářských režimů známe. Monopoly, represe, cenzura, zavírání očí před skutečností, manipulace.

I tak si myslím, že může z olympiády v Číně vzejít něco dobrého. Celý svět bude nyní upírat pohled na Čínu. Nebývalá pozornost. Nějakou dobu teď bude slovo Čína pro nás velice živé, a pokud jsme doteď měli jen kusé informace, můžeme si je doplnit - televize, noviny i časopisy toho budou plné. A netřeba se bát, že by nám kromě oficiálního divadélka, které na nás bude čínská vláda v Pekingu hrát, nepřinesla média i informace z opačného tábora. Tomu Čína nezabrání. Stačí hledat.

Dokonce doufám ještě v něco. Doufám, že budeme na základě lepšího a úplnějšího pochopení situace Číňanů lépe chápat komplikovanost a celistvost tohoto problému. Uvidíme Čínu jako tisíciletou mocnost, která je na autoritářský režim zvyklá, ale také jako lid tradičních a úctyhodných přesvědčení, které současný režim myslím neumí respektovat. Uvědomíme si, že Čína vstupuje na trh informací a i přes sebelepší cenzuru získávají čínský student a studentka informace o západě, demokracii, náboženské svobodě, pokud se snaží. Jestli se něco s Čínou změní, nebude to naráz. Aspoň doufám, že ne. O život by při tom přišlo nepředstavitelné množství lidí. Spolu s Vintem Cerfem doufám, že změna přijde odspoda. Postupně. Nezadržitelně. Bude plynout z touhy po svobodě, po informacích, po poznání, po životě, po pochopení. Takovou změnu nelze předvídat, nelze ji uměle vyvolat... ale pak ji nejde zastavit.

Takže vám přeji, abyste si letošní olympiádu užili. Ať už sledováním v TV, čtením v magazínech nebo vlastní sportovní aktivitou. Olympiáda je oslavou lidského těla a lidské vůle. Stejně jako každý cílevědomý krok, který uděláte, i když jste místo toho mohli sedět na židli.

Odkazy: