paxik's point of view: Když jsi v Římě, chovej se jako Říman

Toto oblíbené anglické přísloví pochází od svatého Augustina (respektive jeho učitele, sv. Ambrože) a původně nabádalo k toleranci a k citlivosti duchovních k místním zvyklostem. V angličtině se dnes často používá jen jeho první část doplněná výpustkou ("When in Rome...") a nabádá k přizpůsobení se okolí. Já toto přísloví použil k tomu, abych vám poradil, jak v Římě najít dobrou pizzu, ale nepředbíhejme...

Samozřejmě, že během týdenního pobytu v Římě jsme prošli především pámátky staré i nové. Díky skvělému výkladu našeho kněze-průvodce se nám dokonce povedlo zachovat si oddělené, do kontextu zasazené vzpomínky k jednotlivým místům, narozdíl od jednoho velkého Cocktail di Roma, ve kterém plavou baziliky, antické ruiny, fontány, zmrzlináři a vlezlí prodavači růží.

V těch památkách jsem ale tolik nefotil, i když mi to moji čtenáři asi nebudou věřit. Naopak, snažil jsem se všemi smysly inhalovat genius loci a kontemplovat, což mi všudypřítomní cvakálci ztěžovali. Je asi dobře, že mi tak ukázali moji vlastní netaktnost, říká se přece, že svoje chyby člověk nejlépe vidí na druhých.

Chrám sv. Petra

Sv. Petr osobně

Jak ale víte, nejraději fotím život na ulici. Ten je v Římě skutečně čilý, můžou za to především turisté. Místní ale poznáte...

Také díky zasvěcenému výkladu jsem mohl poznat, že ne každé "pozlátko" v podobě obrazů nebo soch na místních bazilikách je pouhá falešná přetvářka, že je vše třeba chápat v dějiném kontextu, chápat to jako komunikaci určitého transcendujícího sdělení. A taky se potvrdilo, že u každého takového pramínku něčeho většího se hned vyrojí spoustu parazitů...

Evangelista Sv. Matouš (Caravaggio)

Prodavač růží u Fontaine de Trevi parazituje na kouzlu romantiky, místa a okamžiku, pokoušíce se různými triky vnutit "růže gratis"

Cestovatelky z Krokodýla vymyslely skvělý způsob, jak mapovat naše cestování během roku, tak jsem se také zapojil. Bylo to zajímavé, hlavně to koupání ve fontáně před španělskými schody. Na fotce to asi není znát, ale byl jsem tam ponořený celý (v plavkách, pochopitelně). Tak si mě kromě taťky vyfotilo i pár turistů. Měli bychom si na pláštěnky dát i webovou adresu našeho klubu, ať máme nějakou publicitu. Nebo radši spíš ne...

A teď už konečně k té pizze. Jsem takový samozvaný pizza-expert samouk, a tak jsem se do Říma těšil jako fyzik do CERNU. Ale byl jsem velice zklamán. Téměř všechny pizzerie, na které jsme narazili, byly pod úrovní dobré nebo průměrné pražské pizzérky. Pomohlo až pátrání na internetu po "restauracích, kam chodí místní". Našel jsem celkem obsáhlý seznam a z něho jsme předposlední den vybrali Pizzerii Est!Est!!Est!!! (Via Genova 32, nedaleko nádraží Termini). Otevírají až večer, v nabídce mají asi dvě desítky druhů pizz, dobré předkrmy i zákusky. Pizza nebyla taková ta, kterou označujeme za "italskou", ale nejstarší pizzeria v Římě asi ví, jaká má pizza být. Ta moje byla vynikající.