"Bůh pravděpodobně neexistuje." Stačí vám to?

Přestože ještě nejsem v Anglii, se zájmem jsem si přečetl zprávu o tom, že Britská humanistická asociace spustila masivní reklamní kampaň na britských autobusech. Slogan zní:

There's probably no God. Now stop worrying and enjoy your life.

Bůh pravděpodobně není. Tak se přestaňte strachovat a užívejte si života.

Kampaň samozřejmě rozvířila vody, prach i další metafory. Jedna křesťanská organizace podotkla, že kampaň porušuje britská pravidla pro reklamu, neboť nemá "k dispozici jasné důkazy dokládající jejich tvrzení," jak to zákon vyžaduje. Rovněž se znovu vynořil pěkný článek, kde kardinál Murphy-O'Connor mluví o dialogu o víře. Podle mého velice trefně. A pak je tu názor, že tato ateistická kampaň je vlastně jednou z nejlepších reklam na Boha.

To jsou takové ty zajímavější články, které jsem pro vás našel. Jestli ale čtete tento blog, abyste se dozvěděli, co si o tom myslím já, tady to máte...

Pokud se podíváme na situaci ohledně Boha a náboženství "objektivně" a "s odstupem", vychováni renesančním duchem a osvíceneckou vědou, pak nám skutečně představa Boha přijde snad po všech stránkách nepravděpodobná. Prof. Tomáš Halík podotýká, že důvodem je "zaškatulkování" Boha do pouček a směrů, do různých -ismů. Takového Boha stvořili vědci a pak jej také více méně s úspěchem rozcupovali.

Podle některých je odpověď na to, zda existuje či neexistuje Bůh, hlavní a nejdůležitější otázkou našeho života. S tím nemohu úplně souhlasit. Myslím, že nejdůležitější otázkou lidí je "smysl jejich života". A tady se, po mnoha snahách zachytit naše cítění ke spravedlnosti v různých kodexech, poučkách a "duchu lidskosti" znovu ocitneme u toho, že otázky po smyslu volají po pevném ukotvení v absolutní autoritě. Jinak ten smysl nemá smysl.

Naše uvažování a rozhodování se pak může ubírat například těmito třemi směry:

• "smysl není mimo nás, ale v nás", nezáleží tedy na tom, co dělám, pravidla si určuji sám, případně se podřídím pravidlům společnosti, protože je to pro mne užitečné (hedonismus, částečně humanismus, někteří ateisté, Nietzsche...)
• "nedokážu rozhodnout, zda existuje vyšší smysl, ale budu jej hledat" je podle mého nejlepší odpověď, jakou může člověk při svém rozhodování a hledání sám sobě dát. Tím, že nechává otevřené možnosti, je k sobě upřímná. (agnostikové, někteří ateisté, v podstatě i někteří věřící)
• "nalezl jsem smysluplnou víru v (doplň)" je odpověď těch, kteří hledali a nalezli. Nebo, ve smutnějším případě, těch, kteří "chtěli nalézt, tak skočili po prvním a toho se drží." Obecně se jim obou případech říká "věřící" nebo "následovníci". (křesťané, muslimové, židé a další náboženství, buddhisté a další filosoficko-náboženské systémy, lidé, kteří se nehlásí k žádnému -ismu, ale smysl života našli svým srdcem, další...)

Na víře v Boha, či víře v něco, co nás nepředstavitelně převyšuje, je zajímavé, že ji nikdy nebudeme moci dokázat nebo vyvrátit rigorózní vědeckou metodou. Samozřejmě, existují Důkazy Boží existence, třeba ty filosofické od Tomáše Akvinského. Nebo ty, které cítíte, že jsou jakoby připraveny jenom pro vás. Víte, že je stejně tak můžete vysvětlit jako shodu náhod, ale stejně se v tu chvíli cítíte trochu jako oslavenec, pro kterého všichni připravili tajnou překvápkovou oslavu.


Vrátím se k těm třem východiskům. Já sám si prošel všemi třemi směry a vím, že na každém z nich je hodně pravdy. V takovém případě je potřeba zkoumat i sebe sama a ptát se, proč se rozhoduji, jak se rozhoduji. Člověk pak může s překvapením zjistit, že se vyhýbal otázce, která by jej nutila přehodnotit jeho nahlížení na sebe sama. Konkrétněji: "Když nic nemá smysl, tak ani na mých chybách v důsledku nezáleží." Nebo: "Když odpověď nelze s jistotou nalézt, nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem ji nenalezl ani já." Jsou to logické úvahy, ale asi v nich cítíme jakýsi výmluvný tón. Snad všichni máme zkušenosti s tím, že věci, které "stojí za to", jsou věci, které nejsou snadné. A často jediná věc, která nás dělí od lidí, které obdivujeme za to, co dokázali, je série rozhodnutí: vytrvat, hledat, vybírat si namáhavější cestu tam, kde to má smysl, kde to stojí za to.

Existují špatné důvody pro to, proč věřit. Snaha někam patřit, snaha "mít vše vyřešeno jednou pro vždy", snaha zjednodušit si život a nemuset přemýšlet a je jich mnoho dalších. Podobné důvody, když si každý z nich vezmete, mohou platit i coby špatné důvody pro odmítnutí hledání víry a/nebo hledání smyslu života.

Na té reklamě, která oblepuje asi osm set britských autobusů, se mi líbí hlavně to, že přiměje lidi k zamyšlení. To ostatně zamýšlel i tenhle článek, jen nevím, jak to napsat. K té reklamě mě napadá ještě jedna věc: vybízí nás k tomu, abychom si užívali život. Viděl jsem tuhle takový ten "inspirační citát": Nechci život jen prožít, chci si ho užít. Nic proti užívání si, ale myslím, že zjednodušit život na kterýkoli z jeho aspektů (užít, prožít, přežít) je málo. Co říkáte?

Jsem vděčný, že v dnešní společnosti nám cenzura nebo státní oprese nebrání bavit se o důležitých otázkách našeho života. Ale jsou tu jiné prvky, které tuto diskuzi a naše hledání ztěžují: povrchnost, strach z rozhodnutí, zahlcenost. Ale jsou také věci, které nás přesahují, o kterých můžeme skutečně přemýšlet jen v metaforách, paradoxech a takovém tom krásném vnitřním uklidnění. Určitě víte, o čem mluvím. Možná to znamená, že smysl života není otázkou jednoho rozhodnutí, ale nějakým propojením svého rozhodování s tím, co nás přesahuje. Přeji nám hodně síly a upřímnosti k nám samým při našem každodenním rozhodování.