Nejslavnější absolvent Oxford a Cambridge? Přece Harry Potter!

Isaac Newton, A. A. Milne, Margaret Thatcher, Lewis Carroll, C.S. Lewis, přes sto držitelů Nobelovy ceny a tisíce dalších, ti všichni studovali na slovutných univerzitách v Oxfordu a Cambridge. Když se ale zaposloucháte do vyprávění průvodců, kteří turisty mezi legendárními budovami provádějí, slyšíte docela jiná jména: Harry Potter, Hermiona Granger, Lucius Malfoy a Dumbledor (Brumbál).

"Přicházíme ke slavné Dining Hall v Christ Church. Ta je známá především díky prvnímu dílu Harryho Pottera, neboť právě zde se natáčely první okamžiky Harryho Pottera v Bradavicích," vysvětluje průvodkyně. Všichni dávají bedlivý pozor. Jako kdykoli, kdy jméno malého čaroděje tady v Oxfordu zaslechnou. Už se tomu ani nedivím. V Cambridge mi to ještě přišlo zvláštní, že ze všech slavných (a většinou skutečných) osobností, které tradicí naplněnými zdmi prošly, zajímá všechny právě výtvor J.K. Rowlingové. Příběh o tom, jak museli kvůli filmu opravit a rozšířit hlavní sál, patří k nejoblíbenějším legendám.

Jsem rozpačitý. Nic proti Harrymu a jeho příběhům, všechny díly jsem přečetl a vystavěny jsou velmi dovedně. Znám názor dvou profesionálních spisovatelek, podle nichž dokázala paní Rowlingová mistrně využít právě legend, tradic a univerzitního prostředí, které ostatně ovlivňuje vnitřní i vnější obraz Británie víc, než se zdá. Takže na jednu stranu je pěkné, že umí průvodci aktualizovat své výklady a přilákat, zaujmout nová publika.

Na druhou stranu je mi smutno. Smutno z toho, jak snadno lidé dnešního věku opouštějí staré známé pro nové. Opouštějí staré tradice pro moderní symboly. Opouštějí staleté zkušenosti na úkor konzumní uniformity. Pro mladou generaci (mezi kterou se počítám) často to, co není on-line, jakoby neexistovalo. V Oxfordu je sedm milionů knih, neuvěřitelně cenná sbírka, shromažďovaná po staletí a pečlivě katalogizovaná ve více než stovce knihoven. V Googlu je indexováno přes 20 miliard stránek, snadno dostupných na několik kliknutí. Je tak snadné zahodit, co bylo dřív, a žít v tom, co "máme teprve teď." Kolik těch stránek je asi o Harry Potterovi? Odhaduji, že víc, než o všech držitelích Nobelovy ceny dohromady. To není nutně samo o sobě špatně. Ale je zajímavé si to uvědomit.

Průvodkyně v Cambridge líčí velkolepou scénu z filmové verze Harry Pottera

Když jsme se procházeli mezi univerzitními kolejemi, představovali jsme si, jak se studentský život změnil. Přemýšleli jsme, co by dokázal Isaac Newton, kdyby měl k dispozici MatLab. Nebo jestli by Charles Lutwidge Dodgson (Lewis Carroll) publikoval Alenku v Říši divů napřed na blogu, hned co pohádku odvyprávěl děkanovým dcerám na loďce plující po Temži poblíž Oxfordu.

Slavný Most matematiků v Cambridge

Byly to zajímavé a vtipné úvahy, důležité ale je, že právě díky univerzitním objevům, a díky píli, cílevědomosti a nadšení tisíců lidí po celém světě, máme dnes filmový průmysl, internet, možnost fotografovat pro radost a poslouchat hudbu nebo přátele na libovolnou vzdálenost. Mám rád Newtonův citát, někdy nám jeho pokora chybí.

"If I have seen further it is only by standing on the shoulders of Giants."
Isaac Newton
"Jestliže jsem dohlédl dále, bylo to proto, že jsem stál na ramenech Velikánů."

Už chápu, proč se v Oxfordu tak lpí na tradicích. Mně je protivné mít u zkoušky byť jen povinné sako, v Oxfordu jsou studenti i profesoři na všech zkouškách v tradičních talárech. Je to symbol, který připomíná dlouhou historii. Takovou, kterou nespolknete na pár podívání.

Oxford - Christ College

"A prosímvás," ptá se paní středního věku, když míjíme Radcliffovu knihovnu, jednu z prvních, ve které mohli studenti získat přístup k tisícům knih, "ve kterém dílu Harryho Pottera jsou scény z téhle budovy?"
"Ve čtvrtém," odpovídá hbitě naše průvodkyně, a pro upřesnění dodává: "To je ten, jak se Malfoy promění ve fretku."


Na moje fotografie Oxfordu a Cambridge se můžete podívat v příslušných on-line galeriích:

Cambridge trip

People of Oxford