Co se nejspíš neskrývá v urychlovačích

Znáte diskuze na internetu? Já, díky mojí práci, celkem podrobně. Typologie diskutujících patří k mým oblíbeným článkům. Takže už by mne neměly diskuze rozčilovat. Občas mne ale stejně dokáží znovu překvapit. Tentokrát jsem dokonce jednomu diskutujícímu napsal odpověď, protože on také věnoval čas, aby mi svůj pohled na věc vysvětlil. Bez uvedení jmen se s vámi o moji odpověď podělím.

"Pokud by bůh (sic!) existoval, byl by již nalezen v urychlovačích částic..."

Chvíli jsem koukal, jestli mi náhodou něco neuteklo. Ale pak jsem si uvědomil, že to není až tak ojedinělý případ vulgárního racionalismu - absolutní víry ve vědecké poznání.

Připomnělo mi to onoho sovětského kosmonauta, který prohlásil, že Bůh není, protože když on letěl do vesmíru, Boha tam nikde neviděl. Na to mu, pokračuje historka, slavný neurochirurch odpověděl, že 40 let zkoumá mozek do nejmenších detailů... A nikdy v životě neviděl ani jednu myšlenku.

Představa, že vědecké poznání dokáže odkrýt vše, je cizí dokonce i velkému množství vědců. Skuteční vědci totiž vědí, že z dat těžko můžou extrapolovat mimo prostředí, ze kterého data pocházejí. Uvažujte, že jste postava v počítačově simulovaném vesmíru. Můžete ten vesmír prozkoumat a nenajdete ani stopu po programátorovi, ani jednu stopu, která dokáže existenci programátora. To ale neznamená, že programátor neexistuje. Ve skutečnosti jste právě vy a vaše existence projevem té jeho existence. To ale z vašeho prostředí není zřejmé.

Přehnaná víra ve vědu vychází z racionalizace Boha, která podle Halíka proběhla v období cca 17. století (Racionalismus, u nás Osvícenství). Tehdy vědci dali základ racionalizovanému pojetí vesmíru, a Boha dali do té škatulky "to, co ještě neznáme." Takže logicky se, s postupným poznáváním dalších zákonitostí, "prostor pro Boha zmenšuje", alespoň pro ty, kteří si Boha takto zjednodušili. Ale toto zjednodušení Boha není Bůh. To je lidská idea, která je jako stvořená k tomu, aby selhala.

Zabývám se (zabýval jsem se) v rámci výzkumu současných mediálních jevů tím, jak nyní, v posledních 50 letech, média i čtenáři houfně přecházejí na "slepou víru ve vědu" - věda je to, co nám zlepší život, věda je to, co rozhoduje, kdo má větší či menší význam pro společnost... Pěkně to koreluje se stoupajícím individualismem ve společnosti a relativismem.

Je dobré být si vědom toho, jak je tato "slepá víra ve vědu" ekvivalentem toho, co bych nazval "naivní vírou v božstva" tisíce let zpátky. Zatímco tehdy za blesk mohl "pán blesk§", nyní automaticky předpokládáme, že "věda pro to bude mít vysvětlení." To je obvykle pravda, ale převádíme tuto hypotézu i tam, kde nemá co pohledávat.

Rozdělme si vědu na vědy přírodní a společenské, jako to dělá C.S. Lewis, když hovoří o významu vědy pro víru v Boha. Přírodní pracují s jasnými zákonitostmi, interakcí částic, měřitelnými hodnotami. Společenské vědy pracují s jinými hodnotami. Nejsou tak jasné nebo jednoznačné, často jsou interpretovatelné, ale jsou nepopiratelně důležité. Odpovídají totiž na otázky smyslu, smysluplnosti nebo teleologie (neplést s teologií). I kdybychom znali fungování každé částečky ve vesmíru, nijak nám to nepomůže říci, zda je vražda správná nebo špatná. Maximálně zjistíte, že nějaká veličina bude korelovat s nějakou jinou, ale co dělat a proč, co je smyslem, na to bychom se těchto čísel ptát neměli.

Pro zájemce: můžu zaslat analýzu konkrétní demonstrace "nadržování vědě jako takové", na příkladu The Times, v angličtině. Ostatním děkuji za čtení a omlouvám se, že jsem věci přehnaně zjednodušoval. V tomto článku netvrdím, jak jste si jistě všimli, že Bůh existuje nebo neexistuje. Ale chtěl bych ukázat lidem, kteří něčemu bezmezně věří (ať už vědě, nebo náboženství), že tato víra bývá někdy založená na zcestných myšlenkách.