Pište si deník, stojí to za to

Málokdy jsem se do nějakého textu tak začetl, jako když jsem nedávno, během osmihodinové cesty letadlem, otevřel svůj deník, který si píšu od roku 2001. Ne, že bych byl až takový grafoman, že bych si dokola četl svoje texty se zatajeným dechem a samolibým uspokojením. Ale čtení deset let starých, upřímných a čerstvých dojmů ze školy, z lidí kolem mne, z výhledů do budoucna... je to opravdu zvláštní a jedinečný pocit.

Deník píšu soukromě (není to tedy žádný blog pro ostatní) a tak jej používám i jako svou osobní externí paměť - jsou tam vzpomínky, epizodky, zážitky, které mi v tu chvíli přišly důležité, chyby, ze kterých se chci poučit, pocity, které nechci nikdy zapomenout, vtipná setkání, vleklé starosti i velké radosti. Hádky, nesmělé pohledy, pády, úspěchy.

Je neuvěřitelné, kolik detailů se mi z hlavy vytratilo. Uvolnily cestu novým informacím. Ale někde tam vzadu v mozku sedí pod nánosem dějin, a čekají, až je četbou deníku znovu zaleju a ony mohou rozkvést v původní kráse. Podobné pocity určitě znáte, když se dostanete po dlouhé době na místo, které si pamatujete z dětství, nebo vyhrabete na půdě sešit z druhé třídy či fotku z Vánoc 1990.

Věřím, že psaní deníku má na člověka pozitivní vliv - umožní mu třídit myšlenky, dělat informovaná rozhodnutí, v klidu se "vypsat" z bolesti či naopak odložit "přetékající" radost. Při čtení deníku pak možná objevíte staré zkušenosti, netušené souvislosti a nové vnitřní odhodlání. Psychologové dokonce doporučují vést si stručný deník (říkám mu vděčníček), do kterého si píšete každý den tři až pět pozitivních věcí, za které jste vděční a ze kterých máte radost. Uvidíte, že každý den je za co děkovat a z čeho se těšit. (více o psaní různých druhů deníčků zde)

I always say, keep a diary and someday it'll keep you. (Mae West)

Vím, že je to paradoxní, napsat na blog po půl roce, a místo omluvy naopak vyzývat čtenáře, aby psali oni. Díky svému deníku taky vím, že si musím dávat pozor na tendence poučovat ostatní, jako kdybych slupl všechnu moudrost světa (pokud jste upřímní sami k sobě, pak je váš deník skvělým dokladem toho, jak často se mýlíte a jak se měníte). A dokonce vím, že psaní rozsáhlého deníku není pro každého.

I přesto vám chci ze srdce poradit - pište si deník. Nemusí to být stovky popsaných stránek. Stačí stručný vděčníček, sem tam si napsat ty neskutečně vtipné hlášky vašich přátel, nebo si schovat pár fotografií s přišpendlenou vzpomínkou. Udělejte radost sami sobě za deset let :-)