Blogerův blok - rozhovor

Kdy už zase něco napíšeš?
Ta otázka mě zaskočila, abych se přiznal. Poslední dobou mám pocit, že píšu celkem hodně. Ne, že by mě to nebavilo, ale rozhodně jsem neměl pocit, že bych dlouho nic nenapsal.

Tak proč jsou tady od června jen dva články?
Je pravda, že tento můj blog, na kterém jsem před více než dvěma roky (březen 2005) začínal z čistého nadšení psát příspěvky, by si zasloužil víc, než jeden článek měsíčně. Když už mi v redakci přezdívají bloggere, měl bych se podle toho chovat :-)

A co jsi mezitím dělal?
Od English Campu se toho stalo docela hodně. Hodně pěkných věcí a zajímavých zážitků, opravdu. Mám pocit, že si teď všeho nějak více všímám. O tom teď ale mluvit nebudu...

Jak chceš. Tak co jsi poslední dobou psal?
V práci jsem si užil svoji druhou služební cestu, tentokráte do Berlína na výstavu technických novinek. Znáte mě, soustředil jsem se hlavně na foťáky. Kromě toho jsem měl možnost zeptat se ředitele společnosti Samsung, jestli si nemyslí, že technika přispívá spíše k individualismu než k vzájemnému porozumění.

Dostal jsem také možnost tří velice zajímavých rozhovorů. Po mém dubnovém rozhovoru s Vincentem Cerfem, na který doteď vzpomínám, jsem měl možnost pohovořit si s dalším viceprezidentem společnosti Google, psychologem Dougem Merrillem. Jeho přednáška byla jednoduchá a zajímavá, a navíc mě potěšil tím, že přemýšlí o vyhledávání na internetu podobně jako o vyhledávání, které se děje v našem mozku. A moje profesorka němčiny z gymnázia mi zařídila rozhovor s Jiřím Boudníkem, českým architektem, který si se mnou v kavárně Vesmírna zavzpomínal na šokující události 11. září 2001.

Nejradši mám samozřejmě pořád moje články z cyklu "Poprvé", teď jsem třeba psal o historii tužky nebo třídílný článek o fotomontážích. Všechno to jsou články, které se sice věnují technice, ale snažím se v nich o srozumitelnost a nadhled (jinými slovy, rád bych, aby člověk nemusel být geek na to, aby se mu tyhle články dobře četly). A aktivní jsem také na video blogu, kam dávám zajímavá videa z YouTube.

To je hezké... ale proč nepíšeš sem na blog?
Neřekl bych, že je to nějak úmyslné. Mám spoustu nápadů na fejetony, věřte mi, píšu si to. Jen je pro mě v současnosti blog takový nevyužitý mezistupeň. Když chci napsat něco zajímavého pro co nejširší publikum, píšu to na Technet, kde se čtenost počítá v desetitisících. Když mě naopak něco zaujme a mám pocit, že by to zaujalo ještě někoho mě blízkého, řeknu to nebo mailnu přímo té osobě. Možná, kdybych věděl, že můj blog čtou mí přátelé, častěji bych sem psal.

Oni nečtou?
Nečtou, protože sem nepíšu...

A ty sem nepíšeš, protože...
Přesně tak, máš pravdu, trochu jsem se do toho zamotal. Ale psaní na blog není cíl, je to prostředek, jak něco sdělit. Velice volný prostředek, v porovnání s ostatními způsoby psaní. Proto mi blogování příjde tak zajímavé. Jenže někdy v průběhu roku 2006 stoupla čtenost tohoto blogu tak, že už jsem sem nemohl dávat osobní věci, to mi přišlo jako exhibicionismus, četlo to hodně cizích lidí.

Co teda plánuješ?
Myslím, že tenhle blog je pořád fajn místo pro odkazy, fotky a jiné věci, které mě napadnou. Také teď na týden navštívím Francii, takže sem určitě dám nějaké fotky z Paříže. Konečně bych tu třeba rád dělal reklamu knížkám nebo filmům, o kterých si myslím, že stojí za vaši pozornost.

A jaké knížky teď teda čteš?
Jsem rád, že se ptáš. Právě předevčírem mi přišla zásilka s knížkami z Ameriky.

Na knížku Paradox of Choice - Why more is less (by Barry Schwarz) se těším už od května. Je to rozbor současné situace z pohledu psychologie rozhodovací teorie. Říká, že více možností volby v konečném důsledku neznamená lepší výběr nebo spokojenější život. Je to zajímavé téma, které se snažím aplikovat na každodenní život. Schwarz myšlenky hezky shrnuje v tomhle desetiminutovém videu, které mě vlastně k jeho knížce přivedlo.

Další knížkou je Google Story, kterou studuju jednak kvůli předmětu do školy, jednak kvůli práci, a také prostě proto, že mě tato problematika velice zajímá. Navíc mám pocit, že potřebuju více neinternetové angličtiny. A do třetice je to knížka Getting Things Done, kterou postupně prokoušu. Číst jí není jen tak - jde o knihu plnou doporučení, jak nakládat s časem a jak si uspořádat úkoly a projekty, takže nestačí ji jenom číst, také musí člověk zvažovat, co a jak vnořit do svých zvyků. Uvidíme, jak to půjde, doufám, že tu o téhle knížce ještě uslyšíte.

Nezdá se ti divný dělat rozhovor sám se sebou?
(smích) Tak jo, dostal jsi mě. Není to můj nápad, vypůjčil jsem si jej od jednoho ekologického bloggera z Bostonu.