Lisabon není španělská vesnice (fotky)
Nevím, jak vy, ale já měl Portugalce vždycky pevně propojené se Španělskem. Ono to ostatně vyplývá i z mapy, Portugalsko je na Španělsku přilípnuté a jeden se diví, že si Španělé ten poloostrov nevzali celý. Také slavného objevitele Vasco de Gama (vašku de gáma) jsem myslím házel do španělského pytle, nemluvě o tom, že bych si nejspíš nevzpomněl, že portugalština, ne španělština, je jazykem Brazilců.
Díky výletu do Portugalska už pro mě naštěstí Lisabon není španělská vesnice. Je to hrdé hlavní portugalské město, geograficky nejzápadnější v Evropě. Do EU ale Portugalci vstoupili až v roce 1986, nejsou tedy o tolik napřed před námi. Zažili si také své diktatury a revoluce (třeba karafiátová revoluce, vzdálené podobná naší sametové revoluci, akorátže Portugalci tam museli mít ty vojáky s karafiáty v hlavních, Čechům stačily klíče a písničky).
Když jsem se (německy) bavil s jedním Portugalcem středního věku, přišla řeč právě i na politické přeměny. On seděl v autě a jedl výborně místní pečivo (všemu se tj říká chleba, ale výběr je mnohem větší) se sýrem, já stal venku s foťákem a přemýšlel, jak zachytit krásu pláže v chráněné oblasti Arrábida. Nuže, ten Portugalec se se mnou dál do řeči, prý to dělá rád , rád poznává cizince. Díky tomu prý pochopil, že komunismus je utopie, ačkoli dřív mu byl, podobně jako velká část portugalské veřejnosti, nakloněn. Z vyprávění lidí z bývalého východního bloku ale poznal, že zevnitř už ten systém nebyl tak úžasný, jako se zdálo z blyštivé propagandy. Možná jste se také setkali s tím, že někdo že západních zemí (Francie, kupříkladu) nadšeně mluvil o komunismu a vy jste jemně naznačovali, že to pro naše rodiče zas taková bžunda nebyla. Tak jak se zda, má to smysl - tento pan je ukázkou toho, že jakožto čeští cestovatele můžeme do světa exportovat naše negativní zkušenosti (cimrmanovské 'Tudy ne, přátelé'). Dále máme v zahraničí další devizy: Petr Čech, Nedvěd, Baros, Koller, Zatopek, Dubcek. Přiznám se, že tolik Portugalců bych rozhodně nevyjmenoval, asi se málo koukám na sport.
Portugalska kultura je výrazně ovlivněna maurským (arabským) dědictvím, mořeplavectvím (manuelská architektura) a kolonialismem. Od arabu převzali některé architektonické prvky, mořeplavectví mají v krvi a z bývalých kolonii sem přijely statisíce lidí, zaručujících dnes etnickou a kulturní pestrost města.
Portugalci a Spanele jsou prý velice odlišní. Moc Španělů neznám, srovnání nečekejte, ovšem můžu za sebe říci, že Portugalci jsou velice, velice ochotní. Když jsem hledal autobus do Setúbalu, který kvůli opravám na silnici jezdil jinudy, řešilo se mnou problém asi osm lidí že zastávky, kde jsem se ptal, a jeden z nich, podnikatel s kufříkem, který uměl anglicky (podnikatel, ne ten kufřík), mi všechno překládal. Nakonec se usnesli na tom, že je to 'merda' (v jeho zjemněnem překladu: strange) a že to mám zkusit ve městě na informacích. Poděkoval jse a vyrazil. Když jsem byl asi padesát metrů od zastávky, slyším hvízdání. Otočil jsem se a celá zastávka na mě mávala, že mi našli autobus, ten, který tam právě zastavil. Pozdrželi ho, abych do něj naskočil, a ušetřili mi minimálně půlhodinu hledání a čekání. A měli z toho stejnou radost, jako já, naivní turista s foťákem. Portugalci se dokonce cizincům snaží pomáhat i bez přímého požádání, třeba v den odletu mi jeden cestující v autobuse poklepal na rameno 'Aeraporta?' Přikývl jsem, obtěžkaný batohy jsem touhle linkou asi jinam mířit nemohl. Tak že příští stanici, abych nepřejel (vypadal jsem ospalé).
Rysy Portugalců se myslím dají demonstrovat i na tom, co by nás nejspíše překvapilo, ale jim přijde zcela běžné. Například na záchod si zpravidla můžete odskočit do kterékoli kavárničky, a že jich na ulicích je nepřeberné. Knížky si můžete v knihkupectví i číst, což u nás naštěstí také začíná (napr. v Luxoru nebo Academii). V restauraci po nás nechtěli, abychom si něco objednávali, když jsme tam dvě hodiny poslouchali typický sentimentální zpěv Fados. A mimo město jsou prý Portugalci ještě ochotnější.
Zpěvák Fados na Lisabonském hradě
S angličtinou to není zdaleka tak špatně, jako ve Francii. Pokaždé jsem se domluvil a moc portugalských slovíček jsem do aktivní slovní zásoby nenapěchoval, a byl jsem závislý na svých průvodkyních, případně pomalé, zjednodušené angličtině doplněné výmluvnými pantomimickými gesty. Policista v Setúbalu mi poté, co slyšel moji gesty obohacenou otázku "Where - is - here - turišmo - house?", mi lámanou angličtinou sdělil: "Your English even better that my! Eh - worse. Your English worse that my. I speak slow for you and you not understand!" Ale turišmo office jsem nakonec našel, byla hned za rohem, a tam anglicky obvykle někdo umí.
Dlaždičky, dlaždičky, dlaždičky. To, co považujeme za hygienickou krytinu vhodnou do koupelny nebo kuchyně, tím Portugalci zdobí vše- interiér i exteriér. Malá soutěž: uhodnete, kde je v Portugalsku takováhle výzdoba? Je to opravdu známý podnik :-)
Velký dojem na mě nechalo Lisabonské metro. Myslím, že v něčem se inspirovalo i u pražského, bohužel je trochu komplikovanější a chybí mu středové uzly. Nejsou zde revizoři, funguje zde elektronický systém, který mi přijde snadný a rychlý. A když ztratíte kartu, můžete se spolehnout na personál, který je ochotny pomoci. A hlavně - každá stanice je jedinečným způsobem vyzdobená:
Ve městě jsem příliš cyklistů nezaznamenal, ale stačilo, abychom vyjeli kousek k pobřeží, a už nám město Cascais nabízelo zapůjčení jízdních kol zdarma oproti ID. Pláže a sluníčko patří k těm nejlepším zážitkům, které jsem si přivezl, musím říci, že návrat do sněžící Prahy byl drkotající. Tam jsem chodil většinou v tričku, maximálně lehké bundě.
Tam i zpět jsem letěl s portugalskými aerolinkami TAP, a mohu je jedině doporučit. Cena za zpáteční letenku cca 300 EUR a do Lisabonu jsem se z Prahy dostal bez přestupu za pár hodin. Při objednání letenky si můžete vybrat z několika jídel (kromě vegetariánského a "normálního" také třeba rybu nebo dia), letenka je elektronická, takže lze vše zařídit po netu. Takže dokonce i po všech těch článcích o leteckých katastrofách jsem si let užil.
Díky moc všem, kdo mi tento výlet umožnili, a také těm, kdo mě do Portugalska zásobovali informacemi a kdo se mě teď na výlet ptají. Zatím se ale musím aklimatizovat a pustit se znovu naplno do práce, abych měl duben a květen volné na univerzitu. Dal jsem ale na web několik mých nejoblíbenějších fotek (celkově jich mám, jak mě znáte, mnohem víc).
A dodatečně: Veselé Velikonoce :-) Přikládám odkaz na rozhovor s Tomášem Halíkem, mám vždycky radost, když některý z mých oblíbenců dostane možnost nakazit svým optimismem širší veřejnost.
Díky výletu do Portugalska už pro mě naštěstí Lisabon není španělská vesnice. Je to hrdé hlavní portugalské město, geograficky nejzápadnější v Evropě. Do EU ale Portugalci vstoupili až v roce 1986, nejsou tedy o tolik napřed před námi. Zažili si také své diktatury a revoluce (třeba karafiátová revoluce, vzdálené podobná naší sametové revoluci, akorátže Portugalci tam museli mít ty vojáky s karafiáty v hlavních, Čechům stačily klíče a písničky).Když jsem se (německy) bavil s jedním Portugalcem středního věku, přišla řeč právě i na politické přeměny. On seděl v autě a jedl výborně místní pečivo (všemu se tj říká chleba, ale výběr je mnohem větší) se sýrem, já stal venku s foťákem a přemýšlel, jak zachytit krásu pláže v chráněné oblasti Arrábida. Nuže, ten Portugalec se se mnou dál do řeči, prý to dělá rád , rád poznává cizince. Díky tomu prý pochopil, že komunismus je utopie, ačkoli dřív mu byl, podobně jako velká část portugalské veřejnosti, nakloněn. Z vyprávění lidí z bývalého východního bloku ale poznal, že zevnitř už ten systém nebyl tak úžasný, jako se zdálo z blyštivé propagandy. Možná jste se také setkali s tím, že někdo že západních zemí (Francie, kupříkladu) nadšeně mluvil o komunismu a vy jste jemně naznačovali, že to pro naše rodiče zas taková bžunda nebyla. Tak jak se zda, má to smysl - tento pan je ukázkou toho, že jakožto čeští cestovatele můžeme do světa exportovat naše negativní zkušenosti (cimrmanovské 'Tudy ne, přátelé'). Dále máme v zahraničí další devizy: Petr Čech, Nedvěd, Baros, Koller, Zatopek, Dubcek. Přiznám se, že tolik Portugalců bych rozhodně nevyjmenoval, asi se málo koukám na sport.
Portugalska kultura je výrazně ovlivněna maurským (arabským) dědictvím, mořeplavectvím (manuelská architektura) a kolonialismem. Od arabu převzali některé architektonické prvky, mořeplavectví mají v krvi a z bývalých kolonii sem přijely statisíce lidí, zaručujících dnes etnickou a kulturní pestrost města.
Portugalci a Spanele jsou prý velice odlišní. Moc Španělů neznám, srovnání nečekejte, ovšem můžu za sebe říci, že Portugalci jsou velice, velice ochotní. Když jsem hledal autobus do Setúbalu, který kvůli opravám na silnici jezdil jinudy, řešilo se mnou problém asi osm lidí že zastávky, kde jsem se ptal, a jeden z nich, podnikatel s kufříkem, který uměl anglicky (podnikatel, ne ten kufřík), mi všechno překládal. Nakonec se usnesli na tom, že je to 'merda' (v jeho zjemněnem překladu: strange) a že to mám zkusit ve městě na informacích. Poděkoval jse a vyrazil. Když jsem byl asi padesát metrů od zastávky, slyším hvízdání. Otočil jsem se a celá zastávka na mě mávala, že mi našli autobus, ten, který tam právě zastavil. Pozdrželi ho, abych do něj naskočil, a ušetřili mi minimálně půlhodinu hledání a čekání. A měli z toho stejnou radost, jako já, naivní turista s foťákem. Portugalci se dokonce cizincům snaží pomáhat i bez přímého požádání, třeba v den odletu mi jeden cestující v autobuse poklepal na rameno 'Aeraporta?' Přikývl jsem, obtěžkaný batohy jsem touhle linkou asi jinam mířit nemohl. Tak že příští stanici, abych nepřejel (vypadal jsem ospalé).
Rysy Portugalců se myslím dají demonstrovat i na tom, co by nás nejspíše překvapilo, ale jim přijde zcela běžné. Například na záchod si zpravidla můžete odskočit do kterékoli kavárničky, a že jich na ulicích je nepřeberné. Knížky si můžete v knihkupectví i číst, což u nás naštěstí také začíná (napr. v Luxoru nebo Academii). V restauraci po nás nechtěli, abychom si něco objednávali, když jsme tam dvě hodiny poslouchali typický sentimentální zpěv Fados. A mimo město jsou prý Portugalci ještě ochotnější.
Zpěvák Fados na Lisabonském hradě
S angličtinou to není zdaleka tak špatně, jako ve Francii. Pokaždé jsem se domluvil a moc portugalských slovíček jsem do aktivní slovní zásoby nenapěchoval, a byl jsem závislý na svých průvodkyních, případně pomalé, zjednodušené angličtině doplněné výmluvnými pantomimickými gesty. Policista v Setúbalu mi poté, co slyšel moji gesty obohacenou otázku "Where - is - here - turišmo - house?", mi lámanou angličtinou sdělil: "Your English even better that my! Eh - worse. Your English worse that my. I speak slow for you and you not understand!" Ale turišmo office jsem nakonec našel, byla hned za rohem, a tam anglicky obvykle někdo umí.
Dlaždičky, dlaždičky, dlaždičky. To, co považujeme za hygienickou krytinu vhodnou do koupelny nebo kuchyně, tím Portugalci zdobí vše- interiér i exteriér. Malá soutěž: uhodnete, kde je v Portugalsku takováhle výzdoba? Je to opravdu známý podnik :-)
Velký dojem na mě nechalo Lisabonské metro. Myslím, že v něčem se inspirovalo i u pražského, bohužel je trochu komplikovanější a chybí mu středové uzly. Nejsou zde revizoři, funguje zde elektronický systém, který mi přijde snadný a rychlý. A když ztratíte kartu, můžete se spolehnout na personál, který je ochotny pomoci. A hlavně - každá stanice je jedinečným způsobem vyzdobená:
Ve městě jsem příliš cyklistů nezaznamenal, ale stačilo, abychom vyjeli kousek k pobřeží, a už nám město Cascais nabízelo zapůjčení jízdních kol zdarma oproti ID. Pláže a sluníčko patří k těm nejlepším zážitkům, které jsem si přivezl, musím říci, že návrat do sněžící Prahy byl drkotající. Tam jsem chodil většinou v tričku, maximálně lehké bundě.
Tam i zpět jsem letěl s portugalskými aerolinkami TAP, a mohu je jedině doporučit. Cena za zpáteční letenku cca 300 EUR a do Lisabonu jsem se z Prahy dostal bez přestupu za pár hodin. Při objednání letenky si můžete vybrat z několika jídel (kromě vegetariánského a "normálního" také třeba rybu nebo dia), letenka je elektronická, takže lze vše zařídit po netu. Takže dokonce i po všech těch článcích o leteckých katastrofách jsem si let užil.Díky moc všem, kdo mi tento výlet umožnili, a také těm, kdo mě do Portugalska zásobovali informacemi a kdo se mě teď na výlet ptají. Zatím se ale musím aklimatizovat a pustit se znovu naplno do práce, abych měl duben a květen volné na univerzitu. Dal jsem ale na web několik mých nejoblíbenějších fotek (celkově jich mám, jak mě znáte, mnohem víc).
 |
| Portugalsk |
A dodatečně: Veselé Velikonoce :-) Přikládám odkaz na rozhovor s Tomášem Halíkem, mám vždycky radost, když některý z mých oblíbenců dostane možnost nakazit svým optimismem širší veřejnost.
posted by paxik at
10:59 dop.
|
1 comments
